Text 51
mana kṛṣṇa-viyogī, duḥkhe mana haila yogī,
se viyoge daśa daśā haya
se daśāya vyākula hañā, mana gela palāñā,
śūnya mora śarīra ālaya”
mana – mysl; kṛṣṇa-viyogī – připravena o Kṛṣṇovu společnost; duḥkhe – v neštĕstí; mana – mysl; haila – stala se; yogī – mystickým yogīm; se viyoge – z onoho pocitu odloučení; daśa – deset; daśā – transcendentálních promĕn; haya – je; se daśāya – tĕmito transcendentálními promĕnami; vyākula hañā – jelikož je velmi rozrušená; mana – mysl; gela – odešla; palāñā – prchající; śūnya – prázdné; mora – Moje; śarīra – tĕlo; ālaya – obydlí.
„Když Moje mysl ztratila Kṛṣṇovu společnost a již Ho nevidĕla, byla sklíčená a začala s mystickou yogou. V prázdnotĕ odloučení od Kṛṣṇy prožívala deset transcendentálních promĕn. Rozrušená tĕmito promĕnami utekla a zanechala Mé tĕlo, které bylo jejím obydlím, prázdné. Tak jsem v naprostém transu.“
V tomto verši jsou popsané vnĕjší činnosti žebravých mnichů řádu kāpālika, ale nehovoří se zde o jejich skutečném životĕ. Kāpālikové jsou tantričtí materialisté, kteří v ruce nosí lebky. Nejsou to vaiṣṇavové, a protože nemají s duchovním životem nic společného, jsou nedotknutelní. Mysl je zde jen přirovnávána k jejich vnĕjším činnostem, ale jejich chování by se v žádném případĕ nemĕlo napodobovat.