Text 73
kvacin miśrāvāse vraja-pati-sutasyoru-virahāt
ślathac chrī-sandhitvād dadhad-adhika-dairghyaṁ bhuja-padoḥ
luṭhan bhūmau kākvā vikala-vikalaṁ gadgada-vacā
rudan śrī-gaurāṅgo hṛdaya udayan māṁ madayati
kvacit – nĕkdy; miśra-āvāse – v domĕ Kāśīho Miśry; vraja-pati-sutasya – od syna Nandy Mahārāje; uru-virahāt – kvůli silným pocitům odloučení; ślathat – uvolnĕné; śrī-sandhitvāt – z kloubů Jeho transcendentálního tĕla; dadhat – získal; adhika-dairghyam – neobyčejnou délku; bhuja-padoḥ – paží a nohou; luṭhan – válel se; bhūmau – po zemi; kākvā – s nářkem; vikala-vikalam – velmi lítostivĕ; gadgada-vacā – zalykajícím se hlasem; rudan – pláč; śrī-gaurāṅgaḥ – Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua; hṛdaye – v srdci; udayan – probouzí se; mām – mĕ; madayati – přivádí k šílenství.
„V domĕ Kāśīho Miśry byl nĕkdy Śrī Caitanya Mahāprabhu velmi zarmoucený z pocitů odloučení od Kṛṣṇy. Klouby na Jeho transcendentálním tĕle se uvolnily a paže i nohy se protáhly. Pán se válel po zemi a zalykajícím se hlasem plným lítosti nešťastnĕ vykřikoval a naříkal. Když se obraz Śrī Caitanyi Mahāprabhua v tomto stavu probouzí v mém srdci, přivádí mĕ to k šílenství.“
Tento verš je čtvrtou slokou Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣi.