Text 74
ati ucca suvistāra, lakṣmī-śrīvatsa-alaṅkāra,
kṛṣṇera ye ḍākātiyā vakṣa
vraja-devī lakṣa lakṣa, tā-sabāra mano-vakṣa,
hari-dāsī karibāre dakṣa
ati – velmi; ucca – vysoké; su-vistāra – široké; lakṣmī – znamení zlatých čar na levé stranĕ hrudi Śrī Kṛṣṇy, označující sídlo bohynĕ štĕstí; śrīvatsa – znamení ze stříbrných chlupů na pravé stranĕ Pánovy hrudi; alaṅkāra – ozdoby; kṛṣṇera – Pána Kṛṣṇy; ye – toto; ḍākātiyā – jako lupič; vakṣa – hruď; vraja-devī – dívek z Vradži; lakṣa lakṣa – tisíce a tisíce; tā-sabāra – jich všech; manaḥ-vakṣa – mysli a ňadra; hari-dāsī – služebnice Nejvyššího Pána; karibāre – učinit; dakṣa – šikovný.
„Na Kṛṣṇovĕ hrudi jsou ozdoby Śrīvatsa a znak poukazující na sídlo bohynĕ štĕstí. Jeho hruď, jež je široká jako hruď lupiče, přitahuje tisíce a tisíce dívek z Vradži a násilím pokořuje jejich mysli i ňadra. Všechny se tak stávají služebnicemi Nejvyšší Osobnosti Božství.“