Text 51
kim iha kṛṇumaḥ kasya brūmaḥ kṛtaṁ kṛtam āśayā
kathayata kathām anyāṁ dhanyām aho hṛdaye śayaḥ
madhura-madhura-smerākāre mano-nayanotsave
kṛpaṇa-kṛpaṇā kṛṣṇe tṛṣṇā ciraṁ bata lambate
kim – co; iha – zde; kṛṇumaḥ – budu dĕlat; kasya – s kým; brūmaḥ – budu mluvit; kṛtam – co se stalo; kṛtam – udĕláno; āśayā – v nadĕji; kathayata – prosím řekni; kathām – slova; anyām – jiná; dhanyām – příznivá; aho – bĕda; hṛdaye – v Mém srdci; śayaḥ – leží; madhura-madhura – sladší než sladkost; smera – usmívající se; ākāre – jehož podoba; manaḥ-nayana – mysli a očím; utsave – jenž přináší potĕšení; kṛpaṇa-kṛpaṇā – nejlepší z lakomců; kṛṣṇe – po Kṛṣṇovi; tṛṣṇā – touha; ciram – každou chvíli; bata – bĕda; lambate – zvĕtšuje se.
Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Bĕda, co mám dĕlat? S kým mám mluvit? Nechť je nyní konec se vším, co jsem udĕlala v nadĕji, že se s Kṛṣṇou setkám. Řekni prosím nĕco příznivého, ale nemluv o Kṛṣṇovi. Bĕda, Kṛṣṇa leží v Mém srdci jako Amor; jak bych tedy o Nĕm mohla přestat hovořit? Na Kṛṣṇu, jehož úsmĕv je sladší než sladkost samotná a jenž přináší potĕšení Mé mysli a očím, nemohu zapomenout. Bĕda, Má velká touha po Kṛṣṇovi se zvĕtšuje každým okamžikem!“
Tento výrok Śrīmatī Rādhārāṇī je citát pocházející z Kṛṣṇa-karṇāmṛty (42).