Text 76
svakīyasya prāṇārbuda-sadṛśa-goṣṭhasya virahāt
pralāpān unmādāt satatam ati kurvan vikala-dhīḥ
dadhad bhittau śaśvad vadana-vidhu-gharṣeṇa rudhiraṁ
kṣatotthaṁ gaurāṅgo hṛdaya udayan māṁ madayati
svakīyasya – vlastní; prāṇa-arbuda – nesčetné životní vzduchy; sadṛśa – jako; goṣṭhasya – od Vrindávanu; virahāt – kvůli odloučení; pralāpān – bláznivé řeči; unmādāt – ze šílenství; satatam – neustále; ati – velmi; kurvan – když činil; vikala-dhīḥ – jehož inteligence byla rozrušená; dadhat – vytékala; bhittau – o zdi; śaśvat – neustále; vadana-vidhu – z Jeho mĕsíci podobné tváře; gharṣeṇa – kvůli dření; rudhiram – krev; kṣata-uttham – vytékající z ran; gaurāṅgaḥ – Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu; hṛdaye – v mém srdci; udayan – když vyjde; mām – mĕ; madayati – poblázní.
„Śrī Caitanya Mahāprabhu v odloučení od svých mnoha vrindávanských přátel, kteří Mu byli vlastním životem, mluvil jako šílený. Jeho inteligence se zmĕnila. Dnem i nocí dřel svou mĕsíci podobnou tvář o zdi, až Mu z ran tekla krev. Nechť tento Śrī Caitanya Mahāprabhu vyjde v mém srdci a poblázní mĕ láskou.“