Text 147
sabāra caraṇa-kṛpā — ‘guru upādhyāyī’
mora vāṇī — śiṣyā, tāre bahuta nācāi
sabāra – jich všech; caraṇa-kṛpā – milost lotosových nohou; guru upādhyāyī – můj učitel védských pokynů; mora vāṇī – moje slova; śiṣyā – žáci; tāre – je; bahuta nācāi – nechávám různými způsoby tančit.
Milost jejich lotosových nohou je můj duchovní mistr a má slova jsou moji žáci, které nechávám různými způsoby tančit.
Upādhyāyī nebo upādhyāya označuje toho, kdo učí, je-li o to požádán (upetya adhīyate asmāt). V Manu-saṁhitĕ (2.141) se píše:
eka-deśaṁ tu vedasya
vedāṅgāny api vā punaḥ
yo 'dhyāpayati vṛtty-artham
upādhyāyaḥ sa ucyate
„Ten, kdo učí druhé nĕjakou část Véd nebo doplňkovou védskou literaturu, může být nazýván upādhyāya.“ Upādhyāya označuje také toho, kdo učí umĕní.