Text 136
ṭhākura kahe, — “gharera dravya brāhmaṇe kara dāna
ei ghare āsi’ tumi karaha viśrāma
ṭhākura kahe – Śrīla Haridāsa Ṭhākura řekl; gharera – doma; dravya – vĕci; brāhmaṇe – brāhmaṇům; kara dāna – rozdej jako milodary; ei ghare – do této místnosti; āsi' – vrať se a; tumi – ty; karaha viśrāma – zůstaň.
Haridāsa Ṭhākura odpovĕdĕl: „Jdi okamžitĕ domů a vše, co máš, rozdej brāhmaṇům. Potom se sem vrať a navždy tu zůstaň s vĕdomím Kṛṣṇy.“
VÝZNAM: Pokyn Haridāse Ṭhākura prostitutce, aby veškerý majetek, který má doma, rozdala brāhmaṇům, je velmi důležitý. Haridāsa Ṭhākura jí nikdy neřekl, aby rozdala milodary takzvaným daridra-nārāyaṇům („chudým Nārāyaṇům“) nebo jim podobným. Podle védské civilizace by se mĕly milodary rozdávat pouze kvalifikovaným brāhmaṇům. Bhagavad-gītā (18.42) uvádí:
śamo damas tapaḥ śaucaṁ
kṣāntir ārjavam eva ca
jñānaṁ vijñānam āstikyaṁ
brahma-karma svabhāva-jam
Vlastnostmi brāhmaṇů jsou pravdomluvnost, ovládání smyslů a mysli, snášenlivost, upřímnost, poznání, praktické uplatnĕní transcendentálního poznání v životĕ a naprostá víra v Nejvyšší Osobnost Božství. Ti, kdo rozvíjejí duchovní poznání, nemají čas se starat o obživu, a jsou proto plnĕ závislí na milosti Pána, který v Bhagavad-gītĕ (9.22) říká, že jim osobnĕ dodává vše, co potřebují (yoga-kṣemaṁ vahāmy aham).
Védská civilizace doporučuje dávat milodary brāhmaṇům a sannyāsīm, ne takzvaným daridra-nārāyaṇům. Nārāyaṇa nemůže být daridra a daridra nemůže být Nārāyaṇa, protože tyto dva výrazy si odporují. Takové výmysly zavádĕjí ateisté a káží je hlupákům, ale milodary se ve skutečnosti musí dávat brāhmaṇům a sannyāsīm, protože ti všechny peníze, které dostanou, utratí pro Kṛṣṇu. Každý milodar darovaný brāhmaṇovi jde ke Kṛṣṇovi, který v Bhagavad-gītĕ (9.27) říká:
yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
„Vše, co dĕláš, vše, co jíš, vše, co obĕtuješ nebo daruješ, i veškerou askezi, kterou provádíš, konej to, ó synu Kuntī, jako obĕť Mnĕ.“ Vše ve skutečnosti patří Kṛṣṇovi, ale takzvaní civilizovaní lidé si bohužel myslí, že vše patří jim. To je chyba materialistické civilizace. Prostitutka (veśyā) se živila pochybným způsobem, a proto jí Haridāsa Ṭhākura poradil, aby vše, co má, rozdala brāhmaṇům. Když se rodinného života zříkal Śrīla Rūpa Gosvāmī, rozdal padesát procent svého jmĕní brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Brāhmaṇa ví, co je Absolutní Pravda, a vaiṣṇava Absolutní Pravdu nejen zná, ale také v zájmu Absolutní Pravdy, Nejvyšší Osobnosti Božství, jedná. Protože si človĕk obvykle vydĕlává různými pochybnými způsoby, mĕl by se v určité dobĕ všeho zříci a rozdat vše, co má, brāhmaṇům a vaiṣṇavům, kteří se vĕnují oddané službĕ kázáním slávy Nejvyšší Osobnosti Božství.