Text 92
ullaṅghita-trividha-sīma-samātiśāyi-
sambhāvanaṁ tava parivraḍhima-svabhāvam
māyā-balena bhavatāpi niguhyamānaṁ
paśyanti kecid aniśaṁ tvad-ananya-bhāvāḥ
ullaṅghita – překonané; tri-vidha – tři druhy; sīma – omezení; sama – stejných; atiśāyi – a lepších; sambhāvanam – přimĕřenost; tava – Tvojí; parivraḍhima – svrchovanosti; svabhāvam – skutečná povaha; māyā-balena – vlivem klamné energie; bhavatā – Tvojí; api – i když; niguhyamānam – ukrytý; paśyanti – vidí; kecit – nĕkteří; aniśam – neustále; tvat – Tobĕ; ananya-bhāvāḥ – ti, kdo jsou výhradnĕ oddáni.
„Ó můj Pane, v hmotné přírodĕ je všechno omezené časem, prostorem a myšlenkou. Tvoje vlastnosti jsou však nesrovnatelné a nepřekonatelné a vždy transcendentální vůči tĕmto omezením. Nĕkdy tyto svoje vlastnosti skryješ svojí vlastní energií, ale Tvoji čistí oddaní Tĕ přesto vidí za všech okolností.“
VÝZNAM: Tento verš je z Yamunācāryovy Stotra-ratny (13).