Text 63
yasyāṅghri-paṅkaja-rajaḥ-snapanaṁ mahānto
vāñchanty umā-patir ivātma-tamo-’pahatyai
yarhy ambujākṣa na labheya bhavat-prasādaṁ
jahyām asūn vrata-kṛśāñ chata-janmabhiḥ syāt
yasya – jehož; aṅghri – nohou; paṅkaja – lotosu; rajaḥ – v prachu; snapanam – po koupeli; mahāntaḥ – velké osobnosti; vāñchanti – touží; umā-patiḥ – Pán Śiva; iva – jako; ātma – osobní; tamaḥ – nevĕdomost; apahatyai – odehnat; yarhi – když; ambuja-akṣa – ó Ty s lotosovýma očima; na labheya – nezískám; bhavat-prasādam – Tvou milost; jahyām – vzdám se; asūn – života; vrata-kṛśān – zkráceného dodržováním slibů; śata-janmabhiḥ – stovkami zrození; syāt – pokud je možné.
„ ,Ó Ty s lotosovýma očima, velké osobnosti jako Pána Śiva touží po koupeli v prachu Tvých lotosových nohou, aby odehnaly nevĕdomost. Když nedostanu Tvou milost, přijmu sliby, které zkrátí délku mého života, a je-li tak možné dosáhnout Tvé milosti, budu se takto vzdávat tĕl po stovky životů.̀ “
Tento verš vyslovila ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.52.43) Rukmiṇīdevī, dcera krále Bhīṣmaky, která slyšela o Kṛṣṇových transcendentálních vlastnostech a chtĕla Jej získat za manžela. Její starší bratr Rukmī naneštĕstí Kṛṣṇu nenávidĕl a chtĕl ji provdat za Śiśupāla. Když se to Rukminī dozvĕdĕla, velmi ji to zarmoutilo. Napsala proto Kṛṣṇovi důvĕrný dopis, který Mu předal a přečetl brāhmaṇský posel. Tento verš pochází z onoho dopisu.