Text 35-36
“āmi ta’ sannyāsī, āpanāre virakta kari’ māni
darśana rahu dūre, ‘prakṛtira’ nāma yadi śuni
tabahiṅ vikāra pāya mora tanu-mana
prakṛti-darśane sthira haya kon jana?”
āmi – Já; ta' – zajisté; sannyāsī – ve stavu odříkání; āpanāre – sebe; virakta kari' – kdo se již zřekl všeho; māni – považuji; darśana rahu dūre – nemluvĕ o spatření; prakṛtira – ženy; nāma – jméno; yadi – když; śuni – slyším; tabahiṅ – okamžitĕ; vikāra – zmĕnu; pāya – zaznamená; mora – Mé; tanu-mana – tĕlo a mysl; prakṛti-darśane – při spatření ženy; sthira – klidná; haya – je; kon jana – která osoba.
„Já jsem sannyāsī,“ řekl, „a považuji se za odříkavého. Ale už při pouhém zaslechnutí jména nĕjaké ženy zakouším zmĕnu v mysli i na tĕle, ani nemluvĕ o tom, když bych ji vidĕl. Kdo by tedy dokázal zůstat v klidu při pohledu na ženu? To je nesmírnĕ tĕžké.“