Text 189
nīca-jāti, nīca-saṅgī, kari nīca kāja
tomāra agrete prabhu kahite vāsi lāja
nīca-jāti – patříme mezi pokleslé; nīca-saṅgī – ve společnosti pokleslých duší; kari – dĕláme; nīca – hanebnou; kāja – práci; tomāra – Tebou; agrete – před; prabhu – ó Pane; kahite – říci; vāsi – cítíme se; lāja – zahanbení.
„Pane, patříme k nejnižší třídĕ lidí a naši společníci a naše práce jsou také toho nejhoršího druhu. Nemůžeme se Ti proto představit. Když před Tebou stojíme, nesmírnĕ se stydíme.“
I když se tito dva bratři, Rūpa a Sanātana (tehdy Dabir Khás a Sákara Malik), představili jako narození v nízké rodinĕ, ve skutečnosti patřili k velmi vážené brāhmaṇské rodinĕ, která pocházela z Karnáty, a tudíž náleželi k brāhmaṇské třídĕ. Protože však byli ve službĕ muslimské vlády, jejich zvyky a chování byly bohužel stejné, jako mĕli muslimové. Představili se proto jako nīca-jāti. Slovo jāti znamená zrození. Podle śāstry existují tři druhy zrození. První zrození je z lůna matky, druhé představuje přijetí nápravných postupů a třetím je přijetí duchovního mistra (zasvĕcení). Človĕk se stane hanebným, když přijme hanebnou profesi nebo se sdružuje s lidmi s hanebnou povahou. Rūpa a Sanātana se jako Dabir Khás a Sákara Malik sdružovali s muslimy, kteří se přirozenĕ stavĕli proti brāhmaṇské kultuře a ochranĕ krav. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (sedmém zpĕvu) je řečeno, že každý človĕk patří do určité třídy. Každého lze posoudit podle zvláštních znaků popsaných v śāstrách, které ho řadí do určité kasty. Dabir Khás i Sákara Malik patřili k brāhmaṇské kastĕ, avšak jejich původní zvyky zdegradovaly na úroveň muslimské společnosti, protože byli zamĕstnáni muslimy. A jelikož u nich nebylo příznaky brāhmaṇské kultury témĕř vidĕt, ztotožňovali se s tou nejnižší třídou. Bhakti-ratnākara jasnĕ říká, že se Sákara Malik a Dabir Khás představili jako příslušníci nižší třídy proto, že se sdružovali s nízkými lidmi. Ve skutečnosti se však narodili v úctyhodné brāhmaṇské rodinĕ.