KAPITOLA PRVNÍ

Text 1: Dokonce i ten, kdo nemá žádné poznání, může pouhým požehnáním Śrī Caitanyi Mahāprabhua okamžitĕ získat veškeré poznání. Modlím se proto k Pánu, aby mi udĕlil svou bezpříčinnou milost.

Text 2: S úctou se klaním Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi a Pánu Nityānandovi, kteří jsou jako slunce a mĕsíc. Společnĕ vyšli na obzoru Gaudy, aby rozptýlili temnotu nevĕdomosti, a tak úžasným způsobem požehnali všem.

Text 3: Sláva Rādhārāṇī a Madana-mohanovi, kteří jsou nekonečnĕ milostiví! I když jsem chromý a pomatený, Oni mĕ přesto vedou a Jejich lotosové nohy jsou pro mne vším.

Text 4: Ve Vrindávanu, v chrámu z drahokamů pod stromem plnícím všechna přání, sedí Śrī Śrī Rādhā-Govinda na zářícím trůnu, obsluhováni svými nejdůvĕrnĕjšími společnicemi. S pokorou se Jim klaním.

Text 5: Kéž je Gopīnāthajī, který hrou na svou flétnu přitahuje všechny gopī a který u Vanšívatu na břehu Jamuny započal ten nejlíbeznĕjší tanec rāsa, kéž je k nám milostivý.

Text 6: Všechna sláva Śrī Gauraharimu, oceánu milosti! Všechna sláva Tobĕ, synu Śacīdevī, protože Ty jsi jediný přítel všech pokleslých duší!

Text 7: Sláva Pánu Nityānandovi a Advaitovi Prabhuovi a sláva také všem oddaným Pána Caitanyi v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem!

Text 8: Dříve jsem stručnĕ popsal ādi-līlu, počáteční zábavy, které již obšírnĕ popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura.

Text 9: Proto jsem se o tĕchto událostech zmínil pouze v krátkosti a v tomto krátkém výčtu jsou popsány všechny zvláštnosti, jež bylo třeba uvést.

Text 10: Popsat neomezené zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua není možné, ale já chci nyní vyprávĕt alespoň o tĕch nejdůležitĕjších a ve stručnosti představit závĕrečné zábavy.

Text 11-12: Část, kterou Vṛndāvana dāsa Ṭhākura obšírnĕ popsal ve své knize Caitanya-maṅgala, představím pouze v krátkosti. Všechny výjimečné události však pozdĕji rozvedu.

Text 13: Zmocnĕným kronikářem zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua je ve skutečnosti Śrīla Vṛndāvana dāsa, inkarnace Vyāsadevy. Jedinĕ na jeho pokyn se snažím žvýkat zbytky jídla, které zanechal.

Text 14: S hlubokou oddaností si pokládám jeho lotosové nohy na svou hlavu, abych mohl nyní podat přehled Pánových závĕrečných zábav.

Text 15: Po dvacet čtyři let zůstával Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu ve svém domovĕ a všechny zábavy, které v té dobĕ projevil, se nazývají ādi-līlā.

Text 16: Na konci svého dvacátého čtvrtého roku, v mĕsíci Māgha bĕhem čtrnácti dnů dorůstajícího mĕsíce, přijal Pán sannyās, stav odříkání.

Text 17: Po přijetí sannyāsu Pán zůstal v tomto hmotném svĕtĕ dalších dvacet čtyři let. Všechny Jeho zábavy z tohoto období se nazývají śeṣa-līlā neboli závĕrečné zábavy.

Text 18: Pánovy závĕrečné zábavy, které probĕhly bĕhem Jeho posledních dvaceti čtyř let, se nazývají madhya (prostřední) a antya (konečné). Tak je označují všichni oddaní Pána.

Text 19: Šest z posledních dvaceti čtyř let strávil Śrī Caitanya Mahāprabhu na cestách po celé Indii – z Džagannáth Purí do Bengálska a z mysu Kumárí do Vrindávanu.

Text 20: Všechny Pánovy zábavy, jež se odehrály na tĕchto místech, se nazývají madhya-līlā a všechny pozdĕjší zábavy se nazývají antya-līlā.

Text 21: Pánovy zábavy se tedy dĕlí na tři části: ādi-līlu, madhya-līlu a antya- -līlu. Nyní obšírnĕ popíši madhya-līlu.

Text 22: Po nepřetržitých osmnáct let zůstával Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu v Džagannáth Purí a svým osobním chováním poučoval všechny živé bytosti o oddané službĕ.

Text 23: Šest z tĕchto osmnácti let v Džagannáth Purí strávil Śrī Caitanya Mahāprabhu ve společnosti svých mnoha oddaných. Zpíváním a tancováním zavedl láskyplnou oddanou službu.

Text 24: Pán Caitanya Mahāprabhu poslal Nityānandu Prabhua z Džagannáth Purí do Bengálska, které je známé jako Gaudadéš, a Pán Nityānanda tuto zemi zaplavil transcendentální láskyplnou službou Pánu.

Text 25: Śrī Nityānanda Prabhu je již svou povahou velmi inspirovaný sloužit s transcendentální láskou Pánu Kṛṣṇovi. Nyní na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua tuto láskyplnou službu rozdával všude, kam přišel.

Text 26: Bezpočtukrát se klaním lotosovým nohám Śrī Nityānandy Prabhua, jenž je tak milostivý, že rozšířil službu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi po celém svĕtĕ.

Text 27: Caitanya Mahāprabhu oslovoval Nityānandu Prabhua jako svého staršího bratra, zatímco Nityānanda Prabhu oslovoval Śrī Caitanyu Mahāprabhua jako svého Pána.

Text 28: I když Nityānanda Prabhu není nikdo jiný než samotný Balarāma, považuje se vždy za vĕčného služebníka Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Text 29: Nityānanda Prabhu žádal všechny, ať slouží Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, opĕvují Jeho slávu a zpívají Jeho jméno. Nityānanda Prabhu prohlásil, že ten, kdo prokazuje oddanou službu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, je pro Nĕho vším.

Text 30: Takto Śrīla Nityānanda Prabhu představoval hnutí Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua každému bez rozdílu. I když lidé byli pokleslí a rouhači, tímto způsobem byli osvobozeni.

Text 31: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu potom poslal dva bratry, Śrīlu Rūpu Gosvāmīho a Śrīlu Sanātanu Gosvāmīho, do Vradži. S Jeho nařízením odešli do Šrí Vrindávan-dhámu.

Text 32: Po příchodu do Vrindávanu bratři kázali o oddané službĕ a odhalili mnoho poutních míst. Konkrétnĕ zavedli službu Madana-mohanovi a Govindajīmu.

Text 33: Rūpa Gosvāmī i Sanātana Gosvāmī do Vrindávanu přinesli různá písma a vybrali jejich podstatu, kterou zapsali do mnoha knih o oddané službĕ. Tak osvobodili všechny darebáky a pokleslé duše.

Text 34: Gosvāmī kázali o oddané službĕ na základĕ analytického studia veškerých důvĕrných védských textů, což bylo zcela v souladu s pokynem Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Každý tak dostává možnost pochopit nejdůvĕrnĕjší oddanou službu, která se vykonává ve Vrindávanu.

Text 35:
Mezi knihy, které sepsal Śrīla Sanātana Gosvāmī, patří Hari-bhakti- -vilāsa, Bṛhad-bhāgavatāmṛta, Daśama-ṭippanī a Daśama-carita.
 

Text 36: Vyjmenovali jsme již čtyři knihy, které napsal Sanātana Gosvāmī. Śrīla Rūpa Gosvāmī sepsal tolik knih, že je ani nelze spočítat.

Text 37: Zmíním se proto pouze o tĕch nejdůležitĕjších knihách. Śrīla Rūpa Gosvāmī popsal Pánovy zábavy ve Vrindávanu stem tisíců veršů.

Text 38: Mezi knihy, které sepsal Śrī Rūpa Gosvāmī, patří Bhakti-rasāmṛta-sindhu, Vidagdha-mādhava, Ujjvala-nīlamaṇi a Lalita-mādhava.

Text 39-40: Śrīla Rūpa Gosvāmī také napsal knihy zvané Dāna-keli-kaumudī, Stavāvalī, Līlā-cchanda, Padyāvalī, Govinda-virudāvalī, Mathurā-māhātmya a Nāṭaka-varṇana.

Text 41: Kdo může spočítat ostatní knihy (počínaje Laghu-bhāgavatāmṛtou) napsané Śrīlou Rūpou Gosvāmīm? V každé z nich popsal vrindávanské zábavy.

Text 42: Śrīla Jīva Gosvāmī, synovec Śrī Rūpy Gosvāmīho, napsal tolik knih o oddané službĕ, že se jich nikdo nedopočítá.

Text 43: Ve své Śrī Bhāgavata-sandarbĕ Śrīla Jīva Gosvāmī smĕrodatnĕ popsal konečný cíl oddané služby.

Text 44: Nejslavnĕjší a nejuznávanĕjší transcendentální dílo je kniha s názvem Gopāla-campū. V této knize jsou vylíčeny Pánovy vĕčné zábavy a dopodrobna popsány transcendentální nálady ve Vrindávanu.

Text 45: Śrīla Rūpa Gosvāmī, Sanātana Gosvāmī a jejich synovec Śrīla Jīva Gosvāmī i prakticky všichni členové jejich rodiny žili ve Vrindávanu a vydávali důležité knihy o oddané službĕ.

Text 46: První rok po tom, co Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal stav odříkání, Ho přišli do Džagannáth Purí navštívit všichni oddaní v čele s Advaitou Ācāryou.

Text 47: Všichni oddaní se v Džagannáth Purí zúčastnili Ratha-yātry a potom tam zůstali ještĕ čtyři mĕsíce, bĕhem kterých si v kīrtanu (zpívání a tancování) nadšenĕ užívali společnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 48: Když oddaní odcházeli, Pán je všechny požádal: „Každý rok sem prosím přijďte na festival Ratha-yātrā, kdy Pán Jagannātha cestuje do chrámu Guṇḍici.“

Text 49: Na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua Ho všichni oddaní každý rok navštĕvovali. Zhlédli v Džagannáth Purí festival Guṇḍicā a po čtyřech mĕsících se vrátili domů.

Text 50: K tĕmto setkáním docházelo nepřetržitĕ po dvacet let a jejich intenzita se tak vystupňovala, že ani Pán, ani oddaní nemohli být šťastní, dokud se znovu neshledali.

Text 51: Posledních dvanáct let si Pán ve svém srdci jen vychutnával Kṛṣṇovy zábavy v odloučení.

Text 52: V tomto stavu odloučení vypadal Pán Caitanya Mahāprabhu ve dne v noci jako šílený. Nĕkdy se smál a nĕkdy naříkal; nĕkdy tančil a nĕkdy s velkým zármutkem zpíval.

Text 53: V tĕchto dobách Śrī Caitanya Mahāprabhu navštĕvoval Pána Jagannātha. Jeho pocity úplnĕ odpovídaly pocitům gopī, když znovu vidĕly Kṛṣṇu na Kurukšétře po dlouhém odloučení. Kṛṣṇa zavítal na Kurukšétru se svým bratrem a sestrou.

Text 54: Když Caitanya Mahāprabhu bĕhem festivalu tančil před vozem, vždy zpíval následující dva řádky.

Text 55: „Konečnĕ jsem získal Pána svého života, kvůli nĕmuž jsem hořel v ohni chtivé touhy.“

Text 56: Pán Caitanya Mahāprabhu tuto píseň (sei ta parāṇa-nātha) zpíval zvláštĕ v druhé části dne a přitom si myslel: „Vezmu Kṛṣṇu a vrátíme se do Vrindávanu.“ Jeho srdce bylo neustále naplnĕné touto extází.

Text 57: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu v této extázi tančil před Pánem Jagannāthem, recitoval verš, jehož význam témĕř nikdo nechápal.

Text 58: „Ta samá osoba, která mi v mládí ukradla srdce, je nyní znovu mým pánem. Jsou zde ty samé lunou ozářené noci mĕsíce Caitra, ta samá vůnĕ kvĕtů mālatī a z kadambového lesa vanou ty samé sladké vánky. V našem důvĕrném vztahu jsem ta samá milenka, ale moje mysl tu přesto není šťastná. Přeji si vrátit se na to místo na břehu Révy pod stromem Vetasī.“

Text 59: Tento verš vypadá jako toužení mezi nĕjakým obyčejným chlapcem a dívkou, ale jeho pravý hluboký význam znal pouze Svarūpa Dāmodara. Jednoho roku tam shodou okolností byl přítomen také Rūpa Gosvāmī.

Text 60: Přestože byl význam tohoto verše známý pouze Svarūpovi Dāmodarovi, Rūpa Gosvāmī okamžitĕ poté, co ho od Śrī Caitanyi Mahāprabhua uslyšel, složil další verš, který vysvĕtloval význam toho původního verše.

Text 61: Poté, co Rūpa Gosvāmī verš složil, napsal ho na palmový list a připevnil na střechu doškové chýše, ve které žil.

Text 62: Když Śrīla Rūpa Gosvāmī složil verš a připevnil ho na střechu své chýše, šel se vykoupat do moře. Mezitím ho přišel navštívit Pán Caitanya Mahāprabhu.

Text 63: Tři vznešené osobnosti – Haridāsa Ṭhākura, Śrīla Rūpa Gosvāmī a Śrīla Sanātana Gosvāmī – nechodily do Jagannāthova chrámu, aby nezpůsobovaly rozruch.

Text 64: Śrī Caitanya Mahāprabhu chodil každý den do Jagannāthova chrámu sledovat obřad upala-bhoga a cestou zpátky do svého obydlí tyto tři velké osobnosti navštĕvoval.

Text 65: Pokud nĕkterý z tĕchto tří nebyl doma, Pán navštívil ostatní. Dĕlal to tak pravidelnĕ.

Text 66: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel k obydlí Śrīly Rūpy Gosvāmīho, řízením osudu uvidĕl na střeše připevnĕný palmový list s veršem, který složil Śrīla Rūpa Gosvāmī, a tak si ho přečetl.

Text 67: Śrī Caitanya Mahāprabhu upadl po přečtení toho verše do extáze, a tehdy se vrátil Śrīla Rūpa Gosvāmī, jenž před Ním okamžitĕ padl na zem jako tyč.

Text 68: Když před Ním Rūpa Gosvāmī takto padl, Śrī Caitanya Mahāprabhu vstal a dal mu políček. Potom ho obejmul a promluvil k nĕmu.

Text 69: Caitanya Mahāprabhu řekl: „Nikdo neví, co Můj verš znamená. Jak je tedy možné, že ty jsi pochopil, o co se Mi jedná?“

Text 70: Poté, co Pán Caitanya Mahāprabhu takto promluvil, udĕlil Rūpovi Gosvāmīmu různá požehnání. Verš si vzal a pozdĕji ho ukázal Svarūpovi Gosvāmīmu.

Text 71: Caitanya Mahāprabhu ukázal ten verš Svarūpovi Dāmodarovi s velkým údivem a zeptal se ho, jak mohl Rūpa Gosvāmī pochopit zámĕry Jeho mysli.

Text 72: Śrīla Svarūpa Dāmodara Gosvāmī Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi odpovĕdĕl: „Jestliže je Rūpa Gosvāmī schopen porozumĕt Tvým myšlenkám a zámĕrům, musel od Tebe dostat zvláštní požehnání.“

Text 73: Pán řekl: „Byl jsem s Rūpou Gosvāmīm tak spokojený, že jsem ho obejmul a obdařil ho všemi schopnostmi potřebnými k šíření bhakti.“

Text 74: „Přijímám Śrīlu Rūpu Gosvāmīho jako nĕkoho, kdo je schopný pochopit důvĕrné nálady oddané služby, a doporučuji ti, abys ho o oddané službĕ dále poučil.“

Text 75: Všechny tyto události více rozepíši pozdĕji. Nyní jsem na nĕ pouze v krátkosti poukázal.

Text 76: (Tento verš vyslovila Śrīmatī Rādhārāṇī.) „Moje milá přítelkynĕ, nyní jsem zde na Kurukšétře potkala svého dávného a drahého přítele Kṛṣṇu. Já jsem ta samá Rādhārāṇī a nyní jsme se opĕt shledali, což je velmi příjemné. Radĕji bych ale šla k Jamunĕ, pod stromy v lese na jejím břehu. Přála bych si znovu slyšet tóny Jeho sladké flétny, když v tom vrindávanském lese hraje pátou notu.“

Text 77: Ó oddaní, nyní si prosím vyslechnĕte krátké vysvĕtlení tohoto verše. Pán Caitanya Mahāprabhu takto uvažoval poté, co vidĕl Božstvo Jagannātha.

Text 78: Předmĕtem Jeho myšlenek byla Śrīmatī Rādhārāṇī, která potkala Kṛṣṇu na Kuruovském poli. I když se tam s Ním setkala, přesto o Nĕm uvažovala následovnĕ.

Text 79: Představovala si Ho v klidném a tichém prostředí Vrindávanu, oblečeného jako pasáčka krav. Na Kurukšétře však byl oblečen jako král a doprovázeli Ho sloni, konĕ a davy lidí. To tedy nebylo prostředí vhodné pro Jejich setkání.

Text 80: Když Rādhārāṇī takto potkala Kṛṣṇu a myslela na prostředí Vrindávanu, toužila po tom, aby Ji znovu vzal do Vrindávanu a v tamní klidné atmosféře naplnil Její touhy.

Text 81: Gopī pravily: „Drahý Pane, máš pupek jako lotosový kvĕt a Tvoje lotosové nohy jsou jediným útočištĕm pro ty, kteří spadli do hluboké studny hmotné existence. Tvé nohy uctívají a meditují o nich velcí mystičtí yogī a vysoce učení filosofové. Přejeme si, aby se tyto lotosové nohy zjevily také v našich srdcích, přestože jsme pouze obyčejné ženy v domácnosti.“

Text 82: Gopī uvažovaly: „Drahý Pane, pokud Tvé lotosové nohy znovu přijdou do našich domovů ve Vrindávanu, naše touhy se naplní.“

Text 83: Aby mohli všichni lidé pochopit verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu, Śrīla Rūpa Gosvāmī jedním veršem vysvĕtlil jeho důvĕrný význam.

Text 84: Gopī pokračovaly: „Drahý Kṛṣṇo, vůnĕ nálad Tvých zábav se šíří lesy slavné vrindávanské zemĕ, která je obklopená sladkostí mathurské oblasti. V tak příhodné atmosféře této úžasné zemĕ si můžeš s flétnou tančící na svých rtech užívat zábav mezi námi gopīmi, jejichž srdce jsou vždy okouzlená nepředvídatelnými extatickými emocemi.“

Text 85: A tak když Śrī Caitanya Mahāprabhu vídal Pána Jagannātha, vidĕl Pána s Jeho sestrou Subhadrou a bez flétny.

Text 86: Pán Caitanya Mahāprabhu byl pohroužený v extázi gopī, a tak chtĕl vidĕt Pána Jagannātha v Jeho původní podobĕ Kṛṣṇy, syna Nandy Mahārāje, jak stojí ve Vrindávanu, prohnutý ve třech místech, a vypadá nesmírnĕ krásnĕ. Jeho touha vidĕt tuto podobu se neustále zvĕtšovala.

Text 87: Tak jako Śrīmatī Rādhārāṇī v Uddhavovĕ přítomnosti mluvila nesouvisle s čmelákem, i Śrī Caitanya Mahāprabhu ve své extázi dnem i nocí hovořil bláznivĕ a nesouvisle.

Text 88: Posledních dvanáct let života Śrī Caitanyi Mahāprabhua bylo naplnĕných tímto transcendentálním šílenstvím. Takto třemi způsoby provádĕl své poslední zábavy.

Text 89: Všechny zábavy, které Śrī Caitanya Mahāprabhu provádĕl po dvacet čtyři let následujících po přijetí stavu odříkání, byly neomezené a nepředstavitelné. Kdo může pochopit jejich smysl?

Text 90: Jen abych tyto zábavy nastínil, představuji stručnĕ obecný přehled tĕch nejhlavnĕjších.

Text 91: Toto je první bod obsahu: Po přijetí sannyāsu se Caitanya Mahāprabhu vydal do Vrindávanu.

Text 92: Na své pouti do Vrindávanu byl Śrī Caitanya Mahāprabhu tak zaplavený extatickou láskou ke Kṛṣṇovi, že úplnĕ zapomnĕl na okolní svĕt. Nepřetržitĕ tak tři dny chodil po Rádhadéši, zemi, kterou neprotéká Ganga.

Text 93: Nejdříve Pán Nityānanda zmátl Śrī Caitanyu Mahāprabhua tím, že Ho vodil po březích Gangy a říkal Mu, že je to Jamuna.

Text 94: Po třech dnech přišel Pán Caitanya Mahāprabhu do domu Advaity Ācāryi v Šántipuru a tam vůbec poprvé přijal almužnu. V noci se tam potom zapojoval do společného zpĕvu.

Text 95: V domĕ Advaity Prabhua se setkal se svou matkou a také se všemi oddanými z Májápuru. Zařídil vše potřebné a pak odešel do Džagannáth Purí.

Text 96: Cestou do Džagannáth Purí provádĕl Caitanya Mahāprabhu mnoho dalších zábav. Navštívil různé chrámy a vyslechl příbĕh o Mādhavendrovi Purīm a instalaci Gopāla.

Text 97: Pán Caitanya Mahāprabhu vyslechl od Nityānandy Prabhua příbĕh Kṣīra-curī Gopīnātha a svĕdka Gopāla. Nityānanda Prabhu pak zlomil daṇḍu Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Text 98: Śrī Caitanya Mahāprabhu předstíral, že se kvůli zlomení daṇḍy na Nityānandu Prabhua zlobí, a opustil Ho, aby cestoval sám do Jagannāthova chrámu. Jakmile vstoupil do chrámu a uvidĕl Pána Jagannātha, okamžitĕ omdlel a zhroutil se na zem.

Text 99: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pak vzal Pána Caitanyu Mahāprabhua do svého domu. Pán zůstal v bezvĕdomí až do odpoledne, kdy se konečnĕ probral.

Text 100: Pán opustil Nityānandovu společnost a do Jagannāthova chrámu šel sám. Nityānanda, Jagadānanda, Dāmodara a Mukunda Ho však pozdĕji přišli navštívit a všichni mĕli ze setkání velkou radost.

Text 101: Po této události Pán Caitanya Mahāprabhu udĕlil Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi milost tím, že mu ukázal svou původní podobu Pána.

Text 102: Pak se vydal do jižní Indie. Na místĕ zvaném Kúrma-kšétra osvobodil Vāsudevu.

Text 103: Po Kúrma-kšétře Pán navštívil jihoindický chrám Jiyaḍa-nṛsiṁhy, kde se modlil k Pánu Nṛsiṁhadevovi. Cestou v každé vesnici zavádĕl zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Text 104: Jednou si Pán spletl les na břehu řeky Gódávarí s Vrindávanem. Tam také potkal Rāmānandu Rāye.

Text 105: Navštívil místa známá jako Tirumala a Tirupati, kde mohutnĕ kázal zpívání svatého jména Pána.

Text 106: Potom Śrī Caitanya Mahāprabhu pokořil jisté ateisty a posléze navštívil chrám Ahovala-nṛsiṁhy.

Text 107: Když pak přišel do Šrí Rangakšétry na břehu Kávérí, navštívil chrám Śrī Raṅganātha, kde Ho zaplavila extáze lásky k Bohu.

Text 108: Śrī Caitanya Mahāprabhu žil celé čtyři mĕsíce období dešťů v domĕ Trimally Bhaṭṭy.

Text 109: Śrī Trimalla Bhaṭṭa byl příslušník společnosti Śrī-vaiṣṇavů a také vzdĕlaný učenec, a proto ho ohromilo, když vidĕl Caitanyu Mahāprabhua, který byl velkým učencem a zároveň i velkým oddaným Pána.

Text 110: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu strávil cāturmāsyu se Śrī-vaiṣṇavy zpíváním, opĕvováním svatého jména a tančením.

Text 111: Jakmile cāturmāsya skončila, pokračoval Pán Caitanya Mahāprabhu ve svých cestách po jižní Indii. A právĕ tehdy se potkal s Paramānandou Purīm.

Text 112: Potom byl Kṛṣṇadāsa, služebník Pána Caitanyi Mahāprabhua, zachránĕn ze spárů jednoho Bhaṭṭathāriho. Caitanya Mahāprabhu pak také kázal, že jméno Pána Kṛṣṇy by mĕli zpívat i brāhmaṇové, kteří jsou zvyklí zpívat svaté jméno Pána Rāmy.

Text 113: Dále Śrī Caitanya Mahāprabhu potkal Śrī Raṅgu Purīho a odstranil veškeré utrpení brāhmaṇy Rāmadāse.

Text 114: Caitanya Mahāprabhu také vedl rozhovor s tattvavādīmi, kteří se pak považovali za podřadnĕjší vaiṣṇavy.

Text 115: Śrī Caitanya Mahāprabhu dále navštívil Viṣṇuovy chrámy Anantadevy, Puruṣottamy, Śrī Janārdany, Padmanābhy a Vāsudevy.

Text 116: Potom Pán Caitanya Mahāprabhu osvobodil slavné stromy Sapta-tāla, vykoupal se u Sétubandhy Ráméšvaram a navštívil chrám Pána Śivy známý jako Rāmeśvara.

Text 117: V Ráméšvaram mĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu možnost číst Kūrma Purāṇu, z níž zjistil, že Sītā, kterou unesl Rāvaṇa, nebyla skutečná Sītā, ale pouze její stínový obraz.

Text 118: Śrī Caitanyu Mahāprabhua velice potĕšilo, když četl o nepravé Sītĕ, a vzpomnĕl si na svoje setkání s Rāmadāsou Viprou, který byl nešťastný z toho, že Rāvaṇa matku Sītu unesl.

Text 119: Pán Caitanya Mahāprabhu tuto stránku z Kūrma Purāṇy s nadšením vytrhl, přestože to byla velmi stará kniha, a pozdĕji ji ukázal Rāmadāsovi Viprovi, čímž odstranil jeho neštĕstí.

Text 120: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu našel ještĕ dvĕ další knihy: Brahma- -saṁhitu a Kṛṣṇa-karṇāmṛtu. A protože si byl vĕdom hodnoty tĕchto knih, vzal je s sebou, aby je představil svým oddaným.

Text 121: Po získání tĕchto knih se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do Džagannáth Purí. Tehdy právĕ probíhal obřad koupání Pána Jagannātha a On jej zhlédl.

Text 122: Když Pán Jagannātha nebyl v chrámu, nemohl Ho Caitanya Mahāprabhu vidĕt, a tak cítil odloučení. Opustil tedy Džagannáth Purí a odešel do Álálanáthu.

Text 123: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal v Álálanáthu nĕkolik dní. Mezitím obdržel zprávu, že do Džagannáth Purí přicházejí všichni oddaní z Bengálska.

Text 124: Oddaní z Bengálska dorazili do Džagannáth Purí a Nityānanda Prabhu se Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou se všemožnĕ snažili přivést zpátky do Džagannáth Purí také Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 125: Když Pán Caitanya Mahāprabhu nakonec Álálanáth opustil, byl ve dne v noci zkroušený odloučením od Jagannātha a Jeho nářek nebral konce. Bĕhem té doby přišli do Džagannáth Purí oddaní ze všech částí Bengálska, a zvláštĕ z Navadvípu.

Text 126: Po řádném uvážení začali všichni oddaní společnĕ zpívat svaté jméno. Mysl Pána Caitanyi se tak uklidnila v extázi kīrtanu.

Text 127: Dříve, když Śrī Caitanya Mahāprabhu putoval jižní Indií, potkal na břehu Gódávarí Rāmānandu Rāye. Tehdy se rozhodlo o tom, že se Rāmānanda Rāya vzdá svého postu guvernéra a vrátí se do Džagannáth Purí, aby žil se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 128: Śrī Rāmānanda Rāya si na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua vyžádal svolení krále a vrátil se do Džagannáth Purí. Po jeho příchodu se s ním Śrī Caitanya Mahāprabhu ve dne v noci tĕšil z rozhovorů o Pánu Kṛṣṇovi a Jeho zábavách.

Text 129: Po příchodu Rāmānandy Rāye udĕlil Śrī Caitanya Mahāprabhu svou milost Kāśīmu Miśrovi a setkal se s Pradyumnou Miśrou a dalšími oddanými. Tehdy přišly do Džagannáth Purí navštívit Pána Caitanyu Mahāprabhua tři vznešené osobnosti – Paramānanda Purī, Govinda a Kāśīśvara.

Text 130: Nakonec došlo k setkání se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm, které Pána velmi potĕšilo, a také se Śikhim Māhitim a s Bhavānandou Rāyem, otcem Rāmānandy Rāye.

Text 131: Všichni oddaní z Bengálska začali postupnĕ přicházet do Džagannáth Purí. Tehdy také přišli Śrī Caitanyu Mahāprabhua poprvé navštívit i oddaní z Kulína-grámu.

Text 132: Dorazil také Narahari dāsa a další obyvatelé Khandy společnĕ se Śivānandou Senou a Śrī Caitanya Mahāprabhu se setkal také s nimi.

Text 133: Po zhlédnutí obřadu koupání Pána Jagannātha Śrī Caitanya Mahāprabhu s pomocí mnoha oddaných umyl a vyčistil chrám Śrī Guṇḍici.

Text 134: Pán Caitanya Mahāprabhu a všichni oddaní pak zhlédli Ratha-yātru, festival velkých vozů. Caitanya Mahāprabhu před vozem osobnĕ tančil a potom vstoupil do zahrady.

Text 135: V té zahradĕ udĕlil svoji milost králi Pratāparudrovi. Když se pozdĕji bengálští oddaní chystali vrátit domů, Pán dal témĕř každému z nich zvláštní pokyny.

Text 136: Śrī Caitanya Mahāprabhu se chtĕl se všemi oddanými z Bengálska setkávat každý rok. Nařídil jim proto, aby přicházeli na Ratha-yātru každý rok.

Text 137: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl pozván na obĕd do domu Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi. Když tam bohatĕ jedl, zeť Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi (manžel jeho dcery Ṣāṭhī) Ho kritizoval. Ṣāṭhina matka ho za to proklela modlitbou, aby se Ṣāṭhī stala vdovou. Jinými slovy, proklela svého zetĕ, ať zemře.

Text 138: Na konci roku všichni oddaní z Bengálska v čele s Advaitou Ācāryou znovu přišli Pána navštívit. Oddaní do Džagannáth Purí ve skutečnosti velice pospíchali.

Text 139: Když všichni oddaní z Bengálska přišli, Śrī Caitanya Mahāprabhu jim přidĕlil místa, kde se mohli ubytovat, a Śivānanda Sena byl povĕřen, aby se o nĕ postaral.

Text 140: Śivānandu Senu a oddané doprovázel pes, který mĕl to štĕstí, že uvidĕl lotosové nohy Pána Caitanyi Mahāprabhua, tak byl osvobozen a vrátil se domů, zpátky k Bohu.

Text 141: Všichni se na cestĕ setkali se Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou, který putoval do Váránasí.

Text 142: Po příchodu do Džagannáth Purí se všichni vaiṣṇavové setkali se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Pozdĕji se Pán bavil se všemi oddanými při vodních hrách.

Text 143: Pán nejdříve důkladnĕ umyl chrám Guṇḍici. Všichni potom zhlédli festival Ratha-yātrā a Pánovo tančení před vozem.

Text 144: V zahradĕ u cesty z Jagannāthova chrámu do Guṇḍici Pán Caitanya Mahāprabhu provádĕl rozmanité zábavy. Brāhmaṇa Kṛṣṇadāsa vykonal obřad koupání Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 145: Po tančení v chrámu Guṇḍici se Pán bavil s oddanými ve vodĕ a na Herā-pañcamī všichni sledovali činnosti bohynĕ štĕstí Lakṣmīdevī.

Text 146: Při Janmāṣṭamī, oslavĕ narozenin Pána Kṛṣṇy, se Śrī Caitanya Mahāprabhu oblékl jako pasáček krav. Nesl na ramenou tyč a na ní zavĕšené nádoby s jogurtem. Mĕl také hůlku, kterou točil.

Text 147: Potom se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozloučil se všemi oddanými z Gaudadéše (Bengálska) a pokračoval ve zpívání v kruhu svých důvĕrných oddaných, kteří Jej nikdy neopouštĕli.

Text 148: Cestou do Vrindávanu Pán navštívil Gaudadéš (Bengálsko). Po cestĕ král Pratāparudra konal pro Pánovo potĕšení různé druhy služeb.

Text 149: Cestou do Vrindávanu přes Bengálsko došlo k příhodĕ, při které byly s Purīm Gosāñim vymĕnĕné nĕjaké šaty. Śrī Rāmānanda Rāya doprovázel Pána až k mĕstu Bhadrak.

Text 150: Na své cestĕ do Vrindávanu se Śrī Caitanya Mahāprabhu zastavil ve Vidjánagaru v Bengálsku, kde navštívil dům Vidyā-vācaspatiho, bratra Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi. Po nenadálém příchodu Pána Caitanyi se okolo domu shromáždily davy lidí.

Text 151: Pĕt dní po sobĕ se lidé bez ustání hrnuli, aby vidĕli Pána, a nevypadalo to, že se situace uklidní. Z obav před davy Pán Caitanya to místo v noci opustil a odešel do mĕsta Kuliji (současného Navadvípu).

Text 152: Když se lidé doslechli o Pánovĕ příchodu do Kulija-grámu, přicházeli Ho navštívit ve statisícových zástupech.

Text 153: Śrī Caitanya Mahāprabhu tehdy zvláštĕ prokázal svou přízeň Devānandovi Paṇḍitovi a brāhmaṇovi Gopālovi Cāpalovi odpustil přestupek, kterého se dopustil u lotosových nohou Śrīvāse Ṭhākura.

Text 154: Přišlo také mnoho ateistů a rouhačů a padli u lotosových nohou Pána. Ten jim za odmĕnu odpustil a dal jim lásku ke Kṛṣṇovi.

Text 155: Jakmile se Śrī Nṛsiṁhānanda Brahmacārī dozvĕdĕl, že Pán Caitanya Mahāprabhu půjde do Vrindávanu, velice ho to potĕšilo a začal v mysli zdobit cestu, která tam vede.

Text 156: Nṛsiṁhānanda Brahmacārī nejdříve meditoval o široké cestĕ, která začínala v mĕstĕ Kuliji. Posázel ji drahokamy a na nĕ položil koberec z kvĕtin bez stonků.

Text 157: Obĕ strany cesty v mysli ozdobil kvetoucími bakulovými stromy a po obou stranách v odstupech rozmístil transcendentální jezírka.

Text 158: Tato jezírka mĕla schodištĕ z drahokamů a byla plná kvetoucích lotosů. Zpívali tam různí ptáci a voda byla jako nektar.

Text 159: Po celé cestĕ vanuly chladivé vánky a nesly vůnĕ různých kvĕtů. Se stavbou této cesty pokračoval až do Kánái-nátašály.

Text 160: Nṛsiṁhānanda Brahmacārī nebyl schopen ve své mysli pokračovat se stavbou cesty dále než do Kánái-nátašály. Nevĕdĕl, proč tomu tak je, a byl tím ohromený.

Text 161: Potom s velkou jistotou ubezpečil oddané, že tentokrát Pán Caitanya do Vrindávanu nepůjde.

Text 162: Nṛsiṁhānanda Brahmacārī řekl: „Pán půjde do Kánái-nátašály a pak se vrátí. Pozdĕji se to všichni dozvíte, ale já vás o tom ujišťuji už teď.“

Text 163: Když se Pán Caitanya Mahāprabhu vydal z Kuliji smĕrem do Vrindávanu, šly s Ním tisíce lidí, samí oddaní.

Text 164: Všude, kam Pán přišel, se na Nĕho chodilo podívat nespočetnĕ mnoho lidí. Jakmile Ho spatřili, nastal konec jejich neštĕstí a nářku.

Text 165: Kdekoliv se Pán svýma lotosovýma nohama dotkl zemĕ, lidé se tam ihned shlukli a sbírali tam hlínu. Brali si jí tolik, že cesta pak byla samá díra.

Text 166: Pán Caitanya Mahāprabhu nakonec přišel do nádherné vesnice Rámakéli, která leží na hranicích Bengálska.

Text 167: V Rámakéli-grámu Pán provádĕl saṅkīrtan, při kterém tančil a nĕkdy z lásky k Bohu ztrácel vĕdomí. Za Jeho pobytu v Rámakéli-grámu přicházelo nesčetné množství lidí zhlédnout Jeho lotosové nohy.

Text 168: O vlivu Caitanyi Mahāprabhua, který přitahoval nespočet lidí, se doslechl muslimský král Bengálska, a s úžasem řekl:

Text 169: „Ten, koho následuje tolik lidí, aniž by jim dával milodary, musí být prorok. To vím jistĕ.“

Text 170: Muslimský král nařídil správci: „Nesmíte toho hinduistického proroka ze závisti rušit. Ať si dĕlá, co se Mu zlíbí, kdekoliv chce.“

Text 171: Když se muslimský král zeptal svého asistenta Keśavy Chatrīho, co je nového ohlednĕ působení Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Keśava Chatrī se snažil rozhovoru vyhnout tím, že činnostem Caitanyi Mahāprabhua nepřikládal žádnou váhu, přestože o Nĕm vĕdĕl vše.

Text 172: Keśava Chatrī řekl muslimskému králi, že Caitanya Mahāprabhu je poutník navštĕvující posvátná místa, a že Ho tedy přichází zhlédnout pouze nĕkolik lidí.

Text 173: Keśava Chatrī řekl: „Tvůj muslimský služebník proti Nĕmu ze zášti strojí úklady. Myslím, že by ses o Nĕho nemĕl tolik zajímat, protože tím nic nezískáš, spíše naopak.“

Text 174: Keśava Chatrī tak krále uklidnil a za Pánem Caitanyou Mahāprabhuem poslal brāhmaṇského posla s žádostí, aby Pán ihned odešel.

Text 175: Král se pak soukromĕ zeptal Dabira Kháse (Śrīly Rūpy Gosvāmīho), a ten začal hovořit o Pánovĕ slávĕ.

Text 176: Śrīla Rūpa Gosvāmī řekl: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který ti dal toto království a o kterém si myslíš, že je prorok, se díky tvému štĕstí narodil ve tvé zemi.“

Text 177: „Tento prorok ti neustále přeje to nejlepší. Veškeré tvoje činnosti jsou úspĕšné jen Jeho milostí. S Jeho požehnáním budeš všude vítĕzný.“

Text 178: „Proč se však ptáš mĕ? Zeptej se radĕji své vlastní mysli. Vládneš lidu, a jsi proto zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství. Rozumíš tomu tedy lépe než já.“

Text 179: Śrīla Rūpa Gosvāmī tak poučil krále o tom, že jeho mysl je prostředkem, jak poznat Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Ujistil ho, že cokoliv se v jeho mysli objeví, lze považovat za důkaz.

Text 180: Král odpovĕdĕl: „Já považuji Śrī Caitanyu Mahāprabhua za Nejvyšší Osobnost Božství. O tom není pochyb.“

Text 181: Po tomto rozhovoru s Rūpou Gosvāmīm král odešel do svého sídla. Rūpa Gosvāmī, v té dobĕ známý jako Dabir Khás, se také vrátil do svého domu.

Text 182: Dabir Khás přišel domů a společnĕ se svým bratrem se po dlouhém rozmýšlení rozhodli, že Pána potají navštíví.

Text 183: Uprostřed noci se tedy tito dva bratři, Dabir Khás a Sákara Malik vydali inkognito za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. První, s kým se setkali, byli Nityānanda Prabhu a Haridāsa Ṭhākura.

Text 184: Śrī Nityānanda Prabhu a Haridāsa Ṭhākura řekli Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, že Ho přišli navštívit Śrī Rūpa a Sanātana.

Text 185: Oba bratři s velkou pokorou vzali trsy trávy mezi zuby, kolem krku si omotali kus látky a padli před Pánem na zem jako tyč.

Text 186: Jakmile oba bratři uvidĕli Pána Caitanyu Mahāprabhua, byli zaplaveni štĕstím a z pokory se dali do pláče. Pán Caitanya Mahāprabhu je požádal, aby vstali, a zaručil jim vše dobré.

Text 187: Oba bratři vstali, znovu si dali stéblo trávy mezi zuby a s pokorou a sepjatýma rukama přednesli své modlitby.

Text 188: „Sláva Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi Mahāprabhuovi, nejmilostivĕjšímu zachránci pokleslých duší! Sláva této Nejvyšší Osobnosti!“

Text 189: „Pane, patříme k nejnižší třídĕ lidí a naši společníci a naše práce jsou také toho nejhoršího druhu. Nemůžeme se Ti proto představit. Když před Tebou stojíme, nesmírnĕ se stydíme.“

Text 190: „,Drahý Pane, chceme Ti říci, že není vĕtších hříšníků a rouhačů, než jsme my dva. Kdybychom se chtĕli byť jen zmínit o našich hříšných činnostech, okamžitĕ bychom se museli stydĕt. A nemůže být ani řeči o tom, že bychom se jich dokázali vzdát.̀“

Text 191: Bratři řekli: „Drahý Pane, sestoupil jsi, abys osvobodil pokleslé duše. Vezmi prosím na vĕdomí, že v tomto svĕtĕ není nikdo tak pokleslý jako my.“

Text 192: „Osvobodil jsi dva bratry, Jagāie a Mādhāie, ale to pro Tebe nebylo nijak namáhavé.“

Text 193: „Jagāi a Mādhāi patřili k brāhmaṇské třídĕ a sídlili v posvátném Navadvípu. Nikdy nesloužili nízkým lidem, ani se nestali nástroji vykonávání hanebných činností.“

Text 194: „Jagāi a Mādhāi mĕli jen jednu chybu – navykli hříšným činnostem. Stohy hříšných činností však mohou být spáleny na popel pouhým slabým odrazem zpívání Tvého svatého jména.“

Text 195: „Když Tĕ Jagāi a Mādhāi pomlouvali, vyslovovali Tvé svaté jméno. Toto svaté jméno se šťastnĕ stalo příčinou jejich osvobození.“

Text 196: „My dva jsme miliónkrát a miliónkrát horší než Jagāi a Mādhāi. Jsme zkaženĕjší, pokleslejší a hříšnĕjší než oni.“

Text 197: „Ve skutečnosti patříme k třídĕ pojídačů masa, protože jsme jejich služebníci. Chováme se stejnĕ jako oni. Protože se s takovými lidmi sdružujeme, jsme nepřátelští vůči kravám a brāhmaṇům.“

Text 198: Bratři Sákara Malik a Dabir Khás velice pokornĕ prohlásili, že jsou nyní kvůli svým hanebným činnostem spoutáni na krku i na rukou a vhozeni do jámy plné odporných objektů hmotného uspokojování smyslů, podobných výkalům.

Text 199: „Ve třech svĕtech není nikdo tak mocný, aby nás mohl osvobodit. Ty jsi jediný zachránce pokleslých duší. Není zde tedy nikdo jiný než Ty.“

Text 200: „Pokud nás svou transcendentální silou vysvobodíš, pak budeš jistĕ známý jako Patita-pāvana neboli zachránce pokleslých duší.“

Text 201: „Nyní řekneme nĕco, co je naprostá pravda. Vyslechni nás prosím, ó nejmilostivĕjší. Ve třech svĕtech není mimo nás nikdo, kdo by Tvoji milost potřeboval víc.“

Text 202: „Když nás obdaříš svou milostí, bude to znamením úspĕchu Tvé milosti, protože my jsme ti nejpokleslejší. Nechť sílu Tvé milosti vidí celý vesmír!“

Text 203: „,Chtĕli bychom Ti říci jednu vĕc, drahý Pane. Není to žádná lež, ale smysluplná pravda. Jedná se o toto: když k nám nebudeš milostivý, potom bude velmi, velmi tĕžké najít vhodnĕjší uchazeče o Tvoji milost.̀“

Text 204: „Jsme velice nešťastní, když vidíme, jak nevhodnými uchazeči o Tvoji milost jsme. Slyšeli jsme však o Tvých transcendentálních vlastnostech, a to nás k Tobĕ přitahuje.“

Text 205: „Ve skutečnosti jsme jako trpaslík, který chce chytit mĕsíc. I když jsme k tomu zcela nezpůsobilí, v našich myslích se probouzí touha získat Tvoji milost.“

Text 206: „,Neustálou službou Tobĕ se človĕk zbaví veškerých hmotných tužeb a získá dokonalý klid. Kdy začnu jednat jako Tvůj stálý vĕčný služebník, který vždy prožívá radost z toho, jakého má dobrého pána?̀“

Text 207: Po vyslechnutí modliteb Dabira Kháse a Sákary Malika Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Můj drahý Dabire Khási, oba jste Moji odvĕcí služebníci.“

Text 208: „Můj drahý Sákaro Maliku, ode dneška se budete jmenovat Śrīla Rūpa a Śrīla Sanātana. A nyní prosím odložte stranou svou pokoru, neboť Mi puká srdce, když vás tu vidím tak ponížené.“

Text 209: „Napsali jste Mi nĕkolik dopisů, ze kterých je zřejmá vaše pokora. Chápu z nich vaše chování.“

Text 210: „Z tĕch dopisů jsem porozumĕl vašemu srdci. Abych vás poučil, poslal jsem vám jeden verš, který znĕl takto:“

Text 211: „,Je-li žena připoutaná k jinému muži než svému manželovi, bude při plnĕní svých domácích povinností vypadat velice zaneprázdnĕná, ale v srdci si bude neustále vychutnávat pocity přítomnosti svého milence.̀“

Text 212: „Já jsem vlastnĕ nemĕl důvod chodit do Bengálska. Přišel jsem pouze proto, abych se s vámi dvĕma setkal.“

Text 213: „Všichni se Mĕ ptají, proč jsem přišel do této vesnice Rámakéli. Nikdo nezná Mé zámĕry.“

Text 214: „Je dobře, že jste Mĕ přišli navštívit. Nyní jdĕte domů a ničeho se nebojte.“

Text 215: „Život za životem jste byli Mými vĕčnými služebníky. Jsem si jistý, že vás Kṛṣṇa brzy osvobodí.“

Text 216: Pán potom položil své ruce na jejich hlavy a oni si zase na hlavy položili Pánovy lotosové nohy.

Text 217: Pán je pak oba obejmul a požádal všechny přítomné oddané, aby k nim byli milostiví a osvobodili je.

Text 218: Když všichni oddaní vidĕli milost, kterou Pán projevil obĕma bratrům, mĕli z toho velikou radost a začali zpívat svaté jméno Pána: „Hari! Hari!“

Text 219: Byli tam všichni Pánovi společníci včetnĕ Nityānandy Prabhua, Haridāse Ṭhākura, Śrīvāse Ṭhākura, Gadādhara Paṇḍita, Mukundy, Jagadānandy, Murāriho a Vakreśvary.

Text 220: Rūpa a Sanātana se podle pokynů Śrī Caitanyi Mahāprabhua okamžitĕ dotkli lotosových nohou všech vaiṣṇavů, kteří mĕli velkou radost a obĕma bratrům poblahopřáli k získání Pánovy milosti.

Text 221: Oba bratři při odchodu požádali všechny přítomné vaiṣṇavy o svolení a pak Pána u Jeho lotosových nohou o nĕco pokornĕ požádali.

Text 222: Řekli: „Drahý Pane, i když je k Tobĕ král Bengálska, naváb Husain Šáh, velice uctivý, už tu nemáš nic na práci. Odejdi odsud, prosím.“

Text 223: „I když k Tobĕ král chová úctu, patří k třídĕ yavanů a nedá se mu vĕřit. Myslíme si, že není třeba, aby Tĕ na Tvé pouti do Vrindávanu doprovázel takový velký dav lidí.“

Text 224: „Drahý Pane, jdeš do Vrindávanu v doprovodu stovek a tisíců lidí a to není vhodný způsob, jak jít na poutní cestu.“

Text 225: I když byl Śrī Caitanya Mahāprabhu samotný Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Pán, a ničeho se proto nebál, přesto jednal jako lidská bytost, aby začátečníkům ukázal správné jednání.

Text 226: Poté, co oba bratři domluvili, přednesli modlitby u lotosových nohou Pána a vrátili se domů. Pán Caitanya Mahāprabhu se pak rozhodl tuto vesnici opustit.

Text 227: Ráno se Pán vydal na cestu a šel do Kánái-nátašály, kde vidĕl mnoho Kṛṣṇových zábav.

Text 228: Té noci Pán přemýšlel o návrhu Sanātany Gosvāmīho, aby do Vrindávanu nechodil s tolika lidmi.

Text 229: Pán uvažoval: „Jestliže půjdu do Mathury s takovými davy, nebude to příliš šťastná událost, protože to naruší celou atmosféru.“

Text 230: Pán dospĕl k závĕru, že půjde do Vrindávanu sám nebo nanejvýš s jedním společníkem. Taková cesta do Vrindávanu bude velice radostná.

Text 231: Po tĕchto úvahách se Pán ráno vykoupal v Ganze a vydal se na cestu do Níláčaly se slovy: „Půjdu tam.“

Text 232: Śrī Caitanya Mahāprabhu šel a šel, až přišel do Šántipuru, kde zůstal pĕt nebo sedm dní v domĕ Advaity Ācāryi.

Text 233: Śrī Advaita Ācārya využil této příležitosti a poslal pro matku Śacīdevī, která po sedm dní zůstávala v Jeho domĕ a připravovala pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua jídlo.

Text 234: Pán Caitanya Mahāprabhu se potom se svolením své matky vydal na cestu do Džagannáth Purí. Oddaní šli za Ním, ale On je pokornĕ požádal, aby zůstali, a rozloučil se s nimi.

Text 235: Přestože Śrī Caitanya Mahāprabhu požádal všechny oddané, aby se vrátili, dvĕma dovolil jít s Ním. Všechny ostatní pozval, aby Ho přišli navštívit do Džagannáth Purí bĕhem festivalu vozů.

Text 236: Tĕmi dvĕma, kteří doprovázeli Śrī Caitanyu Mahāprabhua do Džagannáth Purí (Níláčaly), byli Balabhadra Bhaṭṭācārya a Dāmodara Paṇḍita.

Text 237: Pán se v Džagannáth Purí zdržel nĕkolik dní a potom se jedné noci vydal potají do Vrindávanu, aniž by o tom kdokoli vĕdĕl.

Text 238: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu odešel z Džagannáth Purí do Vrindávanu, byl s Ním pouze Balabhadra Bhaṭṭācārya. Tak putoval skrze Džhárkhand, až s velkým potĕšením dorazil do Váránasí.

Text 239: Ve Váránasí zůstal Śrī Caitanya Mahāprabhu pouze čtyři dny a poté odešel do Vrindávanu. Navštívil mĕsto Mathuru a pak i dvanáct lesů.

Text 240: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil všech dvanáct míst, na kterých Śrī Kṛṣṇa provádĕl svoje zábavy, byl velice rozrušený extází. Balabhadrovi Bhaṭṭācāryovi se nĕjak podařilo Ho z Mathury odvést.

Text 241: Po opuštĕní Mathury se Pán vydal cestou podél břehu Gangy, až dorazil do posvátného místa zvaného Prajág (Iláhábád). Tam přišel i Śrīla Rūpa Gosvāmī, a tak došlo k jejich setkání.

Text 242: Tam v Prajágu padl Rūpa Gosvāmī na zem, aby Pánu složil poklony, a Pán ho s velkou radostí obejmul.

Text 243: U Dašášvamédha-ghátu v Prajágu Pán Caitanya Mahāprabhu poučil Śrīlu Rūpu Gosvāmīho a nařídil mu, aby odešel do Vrindávanu. Sám se potom vrátil do Váránasí.

Text 244: Ve Váránasí Pán Caitanya Mahāprabhu potkal Sanātanu Gosvāmīho. Zůstal tam dva mĕsíce a za tu dobu dal Sanātanovi Gosvāmīmu dokonalé pokyny.

Text 245: Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu plnĕ poučil Sanātanu Gosvāmīho, poslal ho se zmocnĕnou oddanou službou do Mathury. Sám ještĕ ve Váránasí udĕlil milost māyāvādským sannyāsīm a pak se vrátil do Níláčaly (Džagannáth Purí).

Text 246: Pán cestoval po Indii šest let. Chodil z místa na místo, provádĕl své transcendentální zábavy a nĕkdy setrvával v Džagannáth Purí.

Text 247: V Džagannáth Purí Pán trávil čas tak, že s velkým potĕšením provádĕl saṅkīrtan a ve velké extázi navštĕvoval Jagannāthův chrám.

Text 248: Takto jsem tedy popsal madhya-līlu, Pánovy prostřední zábavy. Ó oddaní, nyní si prosím vyslechnĕte výčet Pánových závĕrečných zábav, známých jako antya-līlā.

Text 249: Když se Pán vrátil z Vrindávanu do Džagannáth Purí, zůstal tam a osmnáct let odtamtud neodešel.

Text 250: Bĕhem tĕchto osmnácti let Ho v Džagannáth Purí každý rok navštĕvovali všichni oddaní z Bengálska. Zůstávali tam čtyři mĕsíce a tĕšili se z Pánovy společnosti.

Text 251: V Džagannáth Purí Śrī Caitanya Mahāprabhu bez ustání zpíval a tančil, a užíval si tak saṅkīrtanových zábav. Svou bezpříčinnou milost, čistou lásku k Bohu, vyjevoval každému, včetnĕ nejnižších lidí.

Text 252: V Džagannáth Purí žil s Pánem Paṇḍita Gosāñi a další oddaní, jako Vakreśvara, Dāmodara, Śaṅkara a Haridāsa Ṭhākura.

Text 253: Žili tam s Ním i Jagadānanda, Bhagavān, Govinda, Kāśīśvara, Paramānanda Purī a Svarūpa Dāmodara.

Text 254: S Pánem také neustále pobýval Śrīla Rāmānanda Rāya a další oddaní, kteří byli obyvateli Džagannáth Purí.

Text 255-256: Jiní oddaní Pána, v čele s Advaitou Ācāryou, Nityānandou Prabhuem, Mukundou, Śrīvāsem, Vidyānidhim, Vāsudevou a Murārim, navštĕvovali Džagannáth Purí vždy na dobu čtyř mĕsíců a Pán si v jejich společnosti užíval různých zábav.

Text 257: Haridāsa Ṭhākura opustil tĕlo v Džagannáth Purí. Byla to úžasná událost, protože samotný Pán uspořádal slavnost u příležitosti jeho odchodu.

Text 258: V Džagannáth Purí se Śrīla Rūpa Gosvāmī setkal s Pánem znovu a Pán do jeho srdce vložil veškerou transcendentální sílu.

Text 259: Potom Pán potrestal Haridāse mladšího a Dāmodara Paṇḍita Pána před určitými vĕcmi varoval.

Text 260: Poté se s Pánem znovu setkal Sanātana Gosvāmī a Pán ho provĕřil v horkém mĕsíci Jyaiṣṭha.

Text 261: Pán byl se Sanātanou Gosvāmīm spokojený a poslal ho zpátky do Vrindávanu. Potom byl úžasnĕ pohoštĕn rukama Śrī Advaity Ācāryi.

Text 262: Poté, co poslal Sanātanu Gosvāmīho zpátky do Vrindávanu, vedl Pán soukromý rozhovor se Śrī Nityānandou Prabhuem a povĕřil Ho kázáním lásky k Bohu v Bengálsku.

Text 263: Krátce na to potkal Pána v Džagannáth Purí Vallabha Bhaṭṭa, kterému Pán vysvĕtlil význam svatého jména.

Text 264: Pán popsal Pradyumnovi Miśrovi transcendentální vlastnosti Rāmānandy Rāye a poslal ho k nĕmu domů. Pradyumna Miśra si pak od nĕho vyslechl kṛṣṇa-kathā.

Text 265: Pán Caitanya Mahāprabhu poté zachránil Gopīnātha Paṭṭanāyaku, mladšího bratra Rāmānandy Rāye, jehož král odsoudil k trestu smrti.

Text 266: Jelikož Rāmacandra Purī kritizoval Pána Caitanyu Mahāprabhua za to, jak jí, Pán své jedení omezil na minimum. Všichni vaiṣṇavové z toho však byli nešťastní, a tak Pán svou porci zvĕtšil na polovinu obvyklého množství.

Text 267: Ve vesmíru se nachází čtrnáct planetárních soustav a v nich sídlí všechny živé bytosti.

Text 268: V přestrojení za lidské bytosti na poutní cestĕ chodily všechny do Džagannáth Purí navštĕvovat Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 269: Jednoho dne všichni oddaní v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem opĕvovali transcendentální vlastnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 270: Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi se však opĕvování Jeho transcendentálních vlastností nelíbilo, a tak jim vynadal, jako kdyby se na nĕ zlobil. Zeptal se: „Co je toto za zpívání? Upouštíte od zpívání svatého jména Pána?“

Text 271: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak všechny oddané vyplísnil a řekl jim, aby nebyli nestoudní a aby nezničili celý svĕt tím, že budou nezávislí.

Text 272: Když takto Śrī Caitanya Mahāprabhu zdánlivĕ rozzlobený káral své oddané, venku burácely hlasy tisíců lidí křičících: „Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi!“

Text 273: Všichni lidé začali hlasitĕ volat: „Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, který je synem Mahārāje Nandy! Nyní ses zjevil, abys vysvobodil celý svĕt!“

Text 274: „Ó Pane, jsme velice nešťastní. Přišli jsme z velké dálky, abychom Tĕ vidĕli. Buď k nám prosím milostivý a prokaž nám svoji přízeň!“

Text 275: Pokorná žádost lidí obmĕkčila Pánovo srdce, a protože je velice milostivý, vyšel okamžitĕ před dům a všem se jim ukázal.

Text 276: Se zdviženýma rukama Pán všechny požádal, aby hlasitĕ zpívali svaté jméno Pána Hariho. Okamžitĕ vypukla velká vřava a zvuk „Hari!“ zaplnil všechny svĕtové strany.

Text 277: Pohled na Pána udĕlal všem díky jejich lásce velkou radost. Všichni Ho přijímali jako Nejvyššího, a tak se k Nĕmu začali modlit.

Text 278: Zatímco se lidé k Pánu modlili, Śrīvāsa Ṭhākura Mu sarkasticky řekl: „Doma jsi chtĕl být skrytý, tak proč ses venku odhalil?“

Text 279: Śrīvāsa Ṭhākura pokračoval: „Kdo to ty lidi naučil? Co to říkají? Teď můžeš vlastní rukou zakrýt jejich ústa.“

Text 280: „Je to, jako kdyby se slunce chtĕlo po svém východu zase schovat. Takové rysy ve Tvém chování jsou pro nás nepochopitelné.“

Text 281: Pán odpovĕdĕl: „Přestaň prosím žertovat, Můj drahý Śrīnivāsi. Vy všichni jste se spojili, abyste Mĕ takto ponížili.“

Text 282: S tĕmito slovy vešel Pán poté, co lidem vĕnoval milodar svého příznivého pohledu, zpátky do svého pokoje. Touhy všech shromáždĕných tak byly zcela naplnĕné.

Text 283: Tehdy za Śrī Nityānandou Prabhuem přišel Raghunātha dāsa a na Jeho pokyn připravil hostinu, při které se rozdávalo prasādam z rýžových vloček a tvarohu.

Text 284: Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī pozdĕji opustil domov a uchýlil se pod ochranu Śrī Caitanyi Mahāprabhua v Džagannáth Purí. Pán ho přijal a pro duchovní osvícení ho svĕřil do péče Svarūpy Dāmodara.

Text 285: Dále Śrī Caitanya Mahāprabhu odnaučil Brahmānandu Bhāratīho nosit jelení kůži. Tak si Pán nepřetržitých šest let užíval zábav, při kterých zakoušel různé druhy transcendentální blaženosti.

Text 286: Takto jsem podal přehled madhya-līly. Nyní prosím poslouchejte o zábavách Pána bĕhem posledních dvanácti let.

Text 287: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.