Text 198
mora karma, mora hāte-galāya bāndhiyā
ku-viṣaya-viṣṭhā-garte diyāche phelāiyā
mora – naše; karma – činnosti; mora – naše; hāte – na rukou; galāya – na krku; bāndhiyā – svazující; ku-viṣaya – odporných objektů k uspokojování smyslů; viṣṭhā – výkalů; garte – do jámy; diyāche phelāiyā – vhozeni.
Bratři Sákara Malik a Dabir Khás velice pokornĕ prohlásili, že jsou nyní kvůli svým hanebným činnostem spoutáni na krku i na rukou a vhozeni do jámy plné odporných objektů hmotného uspokojování smyslů, podobných výkalům.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtlil význam slova ku-viṣaya garta takto: „Kvůli smyslovým činnostem podléháme mnoha druhům uspokojování smyslů, a zaplétáme se tak do zákonů hmotné přírody. Tomuto zapletení se říká viṣaya. Pokud se toto uspokojování smyslů vykonává zbožným způsobem, nazývá se su-viṣaya. Slovo su znamená ,dobré̀ a viṣaya znamená ,smyslové objektỳ. Pokud jsou činnosti uspokojování smyslů vykonávány hříšným způsobem, říká se jim ku-viṣaya neboli špatný smyslový požitek. Jak ku-viṣaya, tak su-viṣaya jsou však hmotné činnosti, a jako takové jsou přirovnány k výkalům. Je zkrátka třeba se tĕmto činnostem vyhýbat. Abychom se mohli su-viṣayi a ku-viṣayi zbavit, musíme se zapojit do transcendentální láskyplné služby Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Činnosti oddané služby jsou prosté znečištĕní hmotnými kvalitami, a proto každý, kdo se chce zbavit reakcí su-viṣayi a ku-viṣayi, musí praktikovat vĕdomí Kṛṣṇy. To ho zachrání od znečištĕní.“ Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura v této souvislosti zpíval:
karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa,
kevala viṣera bhāṇḍa
amṛta baliyā yeba khāya
nānā yoni sadā phire,
kadarya bhakṣaṇa kare
tāra janma adhaḥ-pāte yāya
Jak su-viṣaya, tak ku-viṣaya patří do kategorie karma-kāṇḍy. Existuje ještĕ další kāṇḍa neboli úroveň jednání, a to jñāna-kāṇḍa neboli filosofická spekulace o následcích ku-viṣayi a su-viṣayi, jejímž cílem je najít způsob vysvobození z hmotného zapletení. Na úrovni jñāna-kāṇḍa se človĕk může vzdát objektů ku-viṣayi a su-viṣayi, ale to není životní dokonalost. Dokonalost je transcendentální vůči jñāna-kāṇḍĕ i karma-kāṇḍĕ; je na úrovni oddané služby. Dokud nepřijmeme oddanou službu s vĕdomím Kṛṣṇy, budeme muset kvůli následkům jñāna-kāṇḍy a karma-kāṇḍy setrvávat v tomto hmotném svĕtĕ v kolobĕhu rození a smrti. Narottama dāsa Ṭhākura proto říká:
nānā yoni sadā phire,
kadarya bhakṣaṇa kare
tāra janma adhaḥ-pāte yāya
„Živá bytost putuje skrze různé životní druhy a jí všemožné odporné vĕci. Tak promarňuje svou existenci.“ Človĕk žijící v hmotném svĕtĕ, připoutaný k su-viṣayi a ku-viṣayi, je ve stejném postavení jako červ ve výkalech. Výkaly jsou výkaly, ať jsou vlhké, či suché. S materialistickými činnostmi je to stejné. Jelikož jsou materialistické, jsou přirovnány k výkalům a nehraje roli, zda jsou zbožné či bezbožné. Červi se vlastní snahou z výkalů nedostanou a stejnĕ tak se nemohou ti, kdo jsou příliš připoutáni k hmotné existenci, zbavit materialismu a najednou si být vĕdomi Kṛṣṇy. Připoutanost trvá, jak vysvĕtluje Prahlāda Mahārāja ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.30):
matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ-punaś-carvita-carvaṇānām
„Ti, kdo se rozhodli zůstat v tomto hmotném svĕtĕ a užívat si smyslového požitku, si nemohou začít být vĕdomi Kṛṣṇy. Kvůli své připoutanosti k materialistickým činnostem nemohou dosáhnout osvobození skrze pokyny výše postavených, vlastní snahou ani vydáváním rezolucí na velkých konferencích. Jelikož mají neovládnuté smysly, klesají postupnĕ do nejtemnĕjších oblastí hmotné existence, aby stále dokola procházeli stejným procesem rození a umírání v kýžených či nechtĕných životních druzích.“