Text 118
yadā yam anugṛhṇāti
bhagavān ātma-bhāvitaḥ
sa jahāti matiṁ loke
vede ca pariniṣṭhitām
yadā – když; yam – komu; anugṛhṇāti – prokáže zvláštní přízeň; bhagavān – Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; ātma-bhāvitaḥ – který sídlí v srdci každého; saḥ – taková osoba; jahāti – zanechá; matim – pozornost; loke – vůči společenskému chování; vede – vůči védským nařízením; ca – také; pariniṣṭhitām – připoutaná.
„,Ten, koho Pán, jenž sídlí v srdci každého, inspiruje, se nestará o společenské zvyky či védské usmĕrňující zásady.̀“
Toto ponaučení (Śrīmad-Bhāgavatam 4.29.46) dal Nārada Gosvāmī králi Prācīnabarhimu v souvislosti s příbĕhem Purañjany. Nārada zde chce říci, že bez milosti Nejvyšší Osobnosti Božství se nikdo neosvobodí od ploduchtivých činností, které jsou řízeny Védami. V předešlých verších (Śrīmad-Bhāgavatam 4.29.42–44) Nārada přiznává, že ani osobnosti jako Pán Brahmā, Pán Śiva, Manu, Prajāpatiové (vedení Dakṣou), čtyři Kumārové, Marīci, Atri, Aṅgirā, Pulastya, Pulaha, Kratu, Bhṛgu, Vasiṣṭha, a dokonce samotný Nārada nedokázali náležitĕ přijmout Pánovu bezpříčinnou milost.