Text 135

Ve svém komentáři ohlednĕ čištĕní chrámu Guṇḍici Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že Śrī Caitanya Mahāprabhu zde jako svĕtový vůdce osobnĕ učí, jak přijmout Pána Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, ve svém očištĕném a uklidnĕném srdci. Chce-li nĕkdo vidĕt Kṛṣṇu ve svém srdci, musí je nejprve očistit, jak to Śrī Caitanya Mahāprabhu nařizuje ve své Śikṣāṣṭace: ceto-darpaṇa-mārjanam. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je potvrzeno, že v tomto vĕku jsou lidská srdce zvláštĕ nečistá: hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi. Śrī Caitanya Mahāprabhu všechny nabádá, aby zpívali Hare Kṛṣṇa mantru a tak smyli veškerou špínu nahromadĕnou v srdci. Prvním výsledkem bude čisté srdce (ceto-darpaṇa-mārjanam). Toto prohlášení potvrzuje i Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.17):

„Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, je Paramātmou (Nadduší) v srdci každého a dobrodincem pravdomluvných oddaných. Odstraňuje touhu po hmotném požitku ze srdce oddaného, který vychutnává Jeho poselství, jež jsou sama o sobĕ ctnostná, pokud jsou správnĕ přednesena a vyslechnuta.“

Chce-li oddaný očistit své srdce, musí opĕvovat slávu Pána Śrī Kṛṣṇy a naslouchat o ní (śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ). To je jednoduchý postup. Kṛṣṇa osobnĕ s očistou srdce pomůže, protože v nĕm již sídlí. Kṛṣṇa tam chce být i nadále a poskytovat vedení; je pouze potřeba udržovat svoje srdce stejnĕ čisté, jako Śrī Caitanya Mahāprabhu udržoval čistý chrám Guṇḍici. Oddaný proto musí své srdce čistit tak, jako Pán čistil Guṇḍicin chrám. Takto se človĕk může uklidnit a obohatit svůj život v oddané službĕ. Dokud je srdce plné stébel, zrníček písku, plevelu nebo prachu (anyābhilāṣa-pūrṇa), není možné v nĕm usadit Nejvyšší Osobnost Božství. Srdce musí být očištĕné od všech hmotných motivů pocházejících z ploduchtivého jednání, spekulativního poznání, mystické yogy a mnoha dalších podob takzvané meditace. Srdce je třeba čistit bez postranních úmyslů. Jak říká Śrīla Rūpa Gosvāmī: anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam. Jinak řečeno, človĕk nemá mít žádný vedlejší motiv. Nemĕl by usilovat o hmotný pokrok, snažit se poznat Nejvyššího spekulativním poznáním, ploduchtivou činností, přísnou askezí a tak dále. Všechny tyto činnosti jsou v rozporu s přirozeným růstem spontánní lásky k Bohu. Jakmile ty jsou přítomny v srdci, je nečisté a není vhodným místem, kde by mohl Kṛṣṇa usednout. Přítomnost Pána v našem srdci nemůžeme vnímat, dokud není očištĕné.

Hmotná touha je vysvĕtlena jako touha užívat si co nejvíce hmotného svĕta. V moderní řeči se tomu říká ekonomický rozvoj. Přehnaná touha po ekonomickém rozvoji je považována za stébla a zrnka písku v srdci. Srdce toho, kdo je příliš pohroužený v hmotných činnostech, zůstane vždy neklidné. Narottama dāsa Ṭhākura říká:

Jinými slovy, usilování o hmotné bohatství je v rozporu se zásadami oddané služby. Hmotný požitek zahrnuje činnosti, jako jsou velké obĕti pro příznivé výsledky, rozdávání milodarů, podstupování askeze, povýšení se na vyšší planetární soustavy, a dokonce i šťastný život v tomto hmotném svĕtĕ.

Novodobé hmotné výhody jsou jako prach hmotného znečištĕní. Když je tento prach rozvířen vírem ploduchtivých činností, zahalí srdce. Tak je zrcadlo srdce pokryto prachem. Lidé chtĕjí konat mnoho příznivých i nepříznivých činností, ale nevĕdí, jak si život za životem udržují srdce v nečistém stavu. Je zřejmé, že ten, kdo není schopen vzdát se touhy po ploduchtivých činnostech, je pokrytý prachem hmotného znečištĕní. Karmī si obvykle myslí, že následkům ploduchtivých činností se dá čelit jinou karmou neboli ploduchtivou činností, což je ovšem mylná představa. Pokud jí nĕkdo podlehne, podvádí svými činnostmi sám sebe. Přirovnává se to ke koupeli slona. Slon se může v řece důkladnĕ vykoupat, ale jakmile vyleze na břeh, celý se popráší pískem. Jestliže nĕkdo trpí za svoje minulé ploduchtivé činnosti, nemůže své utrpení odstranit příznivými činnostmi. Utrpení lidstva nelze zabránit hmotnými plány. Rozvoj vĕdomí Kṛṣṇy je jediný způsob, jak je odstranit. Očista srdce začne tehdy, když človĕk přijme proces rozvíjení vĕdomí Kṛṣṇy a zapojí se do oddané služby Pánu, která začíná opĕvováním Pánovy slávy a nasloucháním o ní. Poté, co je srdce opravdu očištĕno, můžeme jasnĕ vidĕt, jak v nĕm sídlí Pán, aniž by nás cokoliv rušilo. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (9.4.68) Pán potvrzuje, že se nachází v srdci čistého oddaného: sādhavo hṛdayaṁ mahyaṁ sādhūnāṁ hṛdayaṁ tv aham.

Neosobní spekulace, monismus (splynutí s Nejvyšším), spekulativní poznání, mystická yoga a meditace jsou přirovnány k zrnkům písku, která pouze dráždí srdce. Takovými činnostmi nikdo Nejvyšší Osobnost Božství neuspokojí, ani tak Pánu neumožníme klidnĕ spočívat v našem srdci. Takové činnosti Ho naopak rozruší. Yogī a jñānī nĕkdy na začátku zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru jako úvod ke svým dalším činnostem, ale když se potom mylnĕ domnívají, že se už z otroctví hmotné existence vysvobodili, se zpíváním přestanou. Nechápou, že konečným cílem je Pánova podoba či Jeho jméno. Takovým ubohým tvorům se Pánovy příznĕ nikdy nedostane, protože nevĕdí, co je oddaná služba. Pán Kṛṣṇa je v Bhagavad-gītĕ popisuje takto:

„Ty, kdo jsou závistiví, podlí a nejnižší z lidí, znovu a znovu vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských životních druhů.“ (Gītā 16.19)

Śrī Caitanya Mahāprabhu nám svým praktickým příkladem ukázal, že se všechna zrnka písku musí pečlivĕ vysbírat a vyhodit. Śrī Caitanya Mahāprabhu uklidil i před chrámem, protože se obával, aby se zrnka písku nedostala znovu dovnitř. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti vysvĕtluje, že i u toho, kdo se již zbavil touhy po plodonosných činnostech, se nĕkdy v srdci znovu projeví jemná touha jednat plodonosným způsobem. Človĕka často napadne, že začne podnikat, aby zlepšil oddané činnosti. Znečištĕní je ale tak silné, že může časem přerůst v mylná chápání označená jako kuṭi-nāṭi (vyhledávání chyb) a pratiṣṭhāśā (touha být známý, slavný a mít vysoké postavení), jīva-hiṁsā (zášť vůči jiným živým bytostem), niṣiddhācāra (přijímání vĕcí zakázaných śāstrami), kāma (touha po hmotném zisku) a pūjā (hlad po popularitĕ). Slovo kuṭi-nāṭi znamená „pokrytectví“. Příkladem pratiṣṭhāśi je snaha napodobovat Śrīlu Haridāse Ṭhākura životem na odlehlém místĕ, i když ve skutečnosti jde spíše o to, být známý a slavný – jinými slovy, človĕk si myslí, že ho budou hlupáci považovat za stejnĕ dobrého, jako byl Haridāsa Ṭhākura, jen proto, že žije na odlehlém místĕ. To vše jsou hmotné touhy. U začátečníka je jisté, že bude atakován také dalšími hmotnými touhami, jako je touha po ženách a penĕzích. Srdce se tak znovu naplňuje nečistotami a je čím dál tím tvrdší, jako srdce materialisty. Postupnĕ si človĕk začne přát, aby se stal uznávaným oddaným nebo avatārem (inkarnací).

Slovo jīva-hiṁsā (zášť vůči jiným živým bytostem) ve skutečnosti znamená přestat kázat filosofii vĕdomí Kṛṣṇy. Kázání se popisuje jako paropakāra, činnost přinášející prospĕch druhým. Ti, kdo si nejsou vĕdomi prospĕchu z oddané služby, musí být vzdĕláváni kázáním. Pokud však nĕkdo přestane kázat a usadí se na odlehlém místĕ, jde o hmotné jednání. Hmotným způsobem jedná také ten, kdo chce dĕlat ústupky māyāvādīm. Oddaný by nikdy nemĕl dĕlat ústupky neoddaným. Pokud nĕkdo jedná jako profesionální guru, mystický yogī nebo předvádí zázraky, může podvádĕt veřejnost a získat povĕst úžasného mystika, ale to vše je považováno za prach, stébla a zrnka písku v srdci. Navíc je potřeba následovat usmĕrňující zásady a netoužit po nedovoleném sexu, hazardování, omamných látkách a mase.

Aby nás Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prakticky poučil, vyčistil chrám dvakrát. Druhé čištĕní bylo zevrubnĕjší. Zámĕrem bylo odstranit všechny překážky na cestĕ oddané služby. Pán čistil chrám s velkým odhodláním, což je zřejmé z toho, že k úklidu použil i své oblečení. Śrī Caitanya Mahāprabhu chtĕl osobnĕ dohlédnout na to, že chrám bude vyčištĕn na úroveň čistého mramoru. Čistý mramor působí chladivĕ. Oddaná služba znamená získat klid od veškerého rozrušení způsobeného hmotnými nečistotami; je to proces, který uklidňuje mysl. Mysl bude klidná a zcela čistá jedinĕ tehdy, když nebudeme toužit po ničem jiném než po oddané službĕ.

I když mohou být všechny nečisté vĕci ze srdce odstranĕny, nĕkdy zůstane v mysli jemná touha po impersonalismu, monismu, úspĕchu a čtyřech principech zbožného jednání (dharma, artha, kāma a mokṣa). To vše je jako skvrny na čisté látce, a ty chtĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu také všechny vyčistit.

Śrī Caitanya Mahāprabhu nás svým praktickým jednáním učí, jak očistit srdce. Jakmile je srdce očištĕné, mĕli bychom pozvat Pána Śrī Kṛṣṇu, aby se v nĕm usadil, a mĕli bychom uspořádat slavnost s rozdáváním prasādam a zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Śrī Caitanya Mahāprabhu každého oddaného učil svým chováním. Stejnou zodpovĕdnost přijímá každý, kdo šíří učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pán při úklidu jednotlivé osoby káral a chválil a ti, kdo jednají v roli ācāryů, se musí od Śrī Caitanyi Mahāprabhua naučit trénovat oddané osobním příkladem. S tĕmi, kdo byli schopni z chrámu odstranit nežádoucí vĕci, byl Pán velice spokojený. Tomu se říká anartha-nivṛtti, očistit srdce od všech nežádoucích vĕcí. Čištĕním chrámu Guṇḍici nás Śrī Caitanya Mahāprabhu naučil, jak vyčistit a utišit srdce, aby bylo možné v nĕm přijmout Pána Śrī Kṛṣṇu a On tam mohl nerušenĕ pobývat.