Text 180
kāhāṅ bhaṭṭācāryera pūrva jaḍa-vyavahāra
kāhāṅ ei paramānanda, — karaha vicāra
kāhāṅ – kde; bhaṭṭācāryera – Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi; pūrva – dřívĕjší; jaḍa-vyavahāra – svĕtské chování; kāhāṅ – kde; ei – tato; parama-ānanda – transcendentální blaženost; karaha vicāra – jen uvažte.
Poté, co dal Bhaṭṭācāryovi to nejlepší jídlo, Gopīnātha Ācārya řekl: „Jen si vzpomeňte, jak svĕtsky se dříve Bhaṭṭācārya choval, a podívejte se, jakou nyní prožívá transcendentální blaženost!“
Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl dříve smārta-brāhmaṇa neboli ten, kdo přísnĕ následuje védské zásady na svĕtské úrovni. Človĕk na svĕtské úrovni nedokáže uvĕřit, že prasādam je transcendentální, že Govinda je původní podoba Nejvyšší Osobnosti Božství nebo že vaiṣṇava je osvobozená osoba. Toto transcendentální uvažování je mimo dosah obyčejných védských učenců. Vĕtšina védských učenců se označuje jako vedāntisté. Tito takzvaní následovníci vedāntské filosofie považují Absolutní Pravdu za neosobní. Vĕří také, že človĕk narozený v určité kastĕ svoji kastu nemůže zmĕnit, dokud nezemře a znovu se nenarodí. Smārta-brāhmaṇové také neuznávají skutečnost, že mahā-prasādam (jídlo obĕtované Božstvu) je transcendentální a neznečištĕné hmotou. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl dříve podřízený všem védským zásadám na svĕtské úrovni. Gopīnātha Ācārya nyní poukazuje na to, jak se Sārvabhauma Bhaṭṭācārya bezpříčinnou milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua zmĕnil. Po této zmĕnĕ přijímal prasādam s vaiṣṇavy, a dokonce sedĕl po boku Śrī Caitanyi Mahāprabhua.