Text 36
ei-mata jagannātha karena bhojana
ei sukhe mahāprabhura juḍāya nayana
ei-mata – takto; jagannātha – Pán Jagannātha; karena bhojana – přijímá své jídlo; ei sukhe – z tohoto štĕstí; mahāprabhura – Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua; juḍāya – stávají se plnĕ spokojené; nayana – oči.
Ve skutečnosti byl Śrī Caitanya Mahāprabhu plnĕ uspokojen už jen pouhým pohledem na to, jak Pán Jagannātha všechno jídlo přijal.
Po vzoru Śrī Caitanyi Mahāprabhua by mĕl být vaiṣṇava plnĕ uspokojen už jen tím, když vidí, jak se Božstvu Jagannātha či Rādhy a Kṛṣṇy obĕtují různé druhy jídel. Vaiṣṇava by nemĕl dychtit po různých druzích jídel pro sebe. Je spokojený, když vidí, jak se různá jídla obĕtují Božstvu. Ve své Gurv-aṣṭace Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura píše:
catur-vidha-śrī-bhagavat-prasāda-
svādv-anna-tṛptān hari-bhakta-saṅghān
kṛtvaiva tṛptiṁ bhajataḥ sadaiva
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam
„Duchovní mistr Kṛṣṇovi vždy obĕtuje čtyři druhy chutných jídel (dĕlí se na ta, která se lížou, žvýkají, pijí a sají). Duchovní mistr je spokojený, když vidí, že oddaní jsou při jedení bhagavad-prasādam spokojení. Klaním se lotosovým nohám takového duchovního mistra.“
Povinností duchovního mistra je zamĕstnávat své žáky v připravování různých lahodných jídel pro obĕtování Božstvu. Po obĕtování se toto jídlo rozdává oddaným jako prasādam. Tyto činnosti duchovního mistra uspokojí, i když sám nejí či nepotřebuje takovou rozmanitost prasādam. Samotné dohlížení na obĕtování a rozdávání prasādam je pro nĕj povzbuzením v jeho oddané službĕ.