Text 277

Absolutní Pravda je realizována ve třech fázích – jako neosobní Brahman, Paramātmā a Nejvyšší Osobnost Božství, Bhagavān. Jedná se o jednu a tu samou pravdu, ale Brahman, Paramātmā a Bhagavān jsou její tři různé rysy. Každý, kdo chápe Brahman, se nazývá brāhmaṇa. Když se brāhmaṇa zamĕstná oddanou službou Pánu, nazývá se vaiṣṇava. Dokud človĕk neporozumí Nejvyšší Osobnosti Božství, jeho realizace neosobního Brahmanu není dokonalá. Brāhmaṇa může zpívat Hare Kṛṣṇa mantru na úrovni nāmābhāsa, ale ne na úrovni čisté vibrace. Pokud se brāhmaṇa zamĕstná službou Pánu s plným pochopením svého vĕčného vztahu, jeho oddaná služba se nazývá abhidheya. Po dosažení této úrovnĕ se mu říká bhāgavata neboli vaiṣṇava, což znamená, že je zbaven znečištĕní a hmotné připoutanosti. Pán Kṛṣṇa to potvrzuje v Bhagavad-gītĕ (7.28):

„Ti, kdo jednali zbožnĕ v tomto i dřívĕjších životech a jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány, jsou osvobozeni od dualit iluze a s odhodláním Mi slouží.“

Brāhmaṇa může být velmi vzdĕlaným učencem, ale to neznamená, že je zbaven hmotného znečištĕní. Jeho znečištĕní však spadá do kvality dobra. Dobro, vášeň a nevĕdomost představují tři kvality hmotného svĕta a jsou to pouze různé úrovnĕ znečištĕní. Dokud brāhmaṇa toto znečištĕní netranscenduje a nedospĕje na úroveň ryzí oddané služby, nemůže být uznán jako vaiṣṇava. Impersonalista si může být vĕdom Brahmanu, neosobního rysu Absolutní Pravdy, ale jeho činnosti jsou na neosobní úrovni. Nĕkdy si představí nĕjakou podobu Pána (saguṇa-upāsanā), ale toto snažení človĕku nikdy nepomůže dosáhnout úplné realizace. Impersonalista se může považovat za brāhmaṇu a může být na úrovni kvality dobra, nicménĕ je podmínĕn jednou z kvalit hmotné přírody, což znamená, že stále ještĕ není osvobozený, protože osvobození nelze dosáhnout, dokud človĕk od tĕchto kvalit není zcela oproštĕn. Māyāvādská filosofie každopádnĕ udržuje človĕka v podmínĕném stavu. Pokud se nĕkdo řádným zasvĕcením stane vaiṣṇavou, stane se zároveň i brāhmaṇou. O tom není pochyb. Garuḍa Purāṇa to potvrzuje:

„Z mnoha tisíců brāhmaṇů může být jeden kvalifikovaný provádĕt yajñu. Z mnoha tisíců takových brāhmaṇů si je jeden plnĕ vĕdom filosofie vedānty a z mnoha miliónů znalců vedānty je jeden viṣṇu-bhakta, neboli oddaný Pána Viṣṇua. Ten je ze všech nejvznešenĕjší.“

Dokud človĕk není plnĕ způsobilým brāhmaṇou, nemůže pokročit v duchovní vĕdĕ. Skutečný brāhmaṇa nikdy nezávidí vaiṣṇavům. Pokud ano, je považován za nedokonalého začátečníka. Impersonalističtí brāhmaṇové se vždy stavĕjí proti vaiṣṇavským zásadám. Závidĕjí vaiṣṇavům, protože neznají životní cíl. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum. Když se však brāhmaṇa stane vaiṣṇavou, nijak si to neodporuje. Pokud se vaiṣṇavou nestane, zcela jistĕ z brāhmaṇské úrovnĕ poklesne. Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.3) to potvrzuje tĕmito slovy: na bhajanty avajānanti sthānād bhraṣṭāḥ patanty adhaḥ.

Vidíme, že v tomto vĕku Kali je mnoho takzvaných brāhmaṇů, kteří vaiṣṇavům závidí. Kalim znečištĕní brāhmaṇové považují uctívání Božstev za výplod představivosti: arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matir vaiṣṇave jāti-budhiḥ. Takto znečištĕný brāhmaṇa si může umĕle představovat Pánovu podobu, ale Božstvo v chrámu ve skutečnosti považuje za výtvor z kamene či dřeva. Také považuje gurua za obyčejného človĕka a protestuje, když toto hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy z nĕkoho udĕlá vaiṣṇavu. Mnoho takzvaných brāhmaṇů se proti nám snaží bojovat a namítají: „Jak můžete udĕlat brāhmaṇu z Evropana nebo Američana? Brāhmaṇa se může narodit pouze v rodinĕ brāhmaṇů.“ Vůbec jim nevadí, že to není uvedeno v žádném písmu. V Bhagavad-gītĕ (4.13) Pán Kṛṣṇa zvláštĕ říká: cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ – „Podle tří kvalit hmotné přírody a práce, která k nim náleží, jsem stvořil čtyři třídy lidské společnosti.“

Brāhmaṇa tedy není výtvorem kastovního systému. Stává se brāhmaṇou jedinĕ na základĕ své způsobilosti. Vaiṣṇava také nepatří k žádné kastĕ; jeho pozici určuje oddaná služba.