Text 263-264
tāṅra dainya dekhi’ śuni’ pāṣāṇa vidare
āmi tuṣṭa hañā tabe kahiluṅ doṅhāre
“uttama hañā hīna kari’ mānaha āpanāre
acire karibe kṛṣṇa tomāra uddhāre”
tāṅra dainya dekhi' – spatřením jejich pokory; śuni' – nebo jen nasloucháním o ní; pāṣāṇa – kámen; vidare – rozteče se; āmi – Já; tuṣṭa hañā – jsoucí velmi spokojený; tabe – potom; kahiluṅ doṅhāre – řekl jsem jim obĕma; uttama hañā – jsoucí v každém ohledu vznešenĕjší; hīna – nižší; kari' – říkající; mānaha – považujete; āpanāre – sebe; acire – velmi brzy; karibe – učiní; kṛṣṇa – Pán Kṛṣṇa; tomāra – vás; uddhāre – osvobození.
„Z pokory tĕchto dvou bratrů by se i kámen roztekl. Byl jsem s jejich chováním velmi spokojený, a tak jsem jim řekl: ,I když jste oba velmi vznešení, považujete se za nízké, a Kṛṣṇa vás proto velmi brzy osvobodí.̀ “
Toto jsou vlastnosti čistého oddaného. Po hmotné stránce může být človĕk velice bohatý, zkušený, vlivný a vzdĕlaný, ale pokud se přesto považuje za nižšího než tráva na ulici, upoutá pozornost Śrī Caitanyi Mahāprabhua nebo Pána Kṛṣṇy. I když byl Mahārāja Pratāparudra král, vzal koštĕ, aby zametal cestu před rathou (vozem) Pána Jagannātha. Śrī Caitanya Mahāprabhu byl díky této pokorné službĕ s králem velmi spokojený a obejmul ho za ni. Podle pokynů Śrī Caitanyi Mahāprabhua by oddaný nikdy nemĕl být pyšný na hmotnou moc. Mĕl by vĕdĕt, že ta je výsledkem jeho minulých dobrých činností (karmy), a je tudíž pomíjivá. S jeho hmotným bohatstvím může být každou chvíli konec; oddaný proto na takové bohatství není nikdy pyšný. Je vždy pokorný, protože se považuje za nižšího než stéblo trávy. Díky tomu jsou oddaní způsobilí vrátit se domů, zpátky k Bohu.