Bĕhem koupele na Akrúra-ghátu zůstal Śrī Caitanya Mahāprabhu dlouhou dobu ponořen ve vodĕ. Balabhadra Bhaṭṭācārya se rozhodl, že po návštĕvĕ svatého místa Soro-kšétry vezme Śrī Caitanyu Mahāprabhua do Prajágu. Když se po cestĕ zastavili nedaleko jedné vesnice, Śrī Caitanya Mahāprabhu v extázi lásky omdlel. Pāṭhānští vojáci, kteří právĕ projíždĕli okolo, spatřili Śrī Caitanyu Mahāprabhua a mylnĕ se domnívali, že Ho Balabhadra Bhaṭṭācārya s ostatními Pánovými společníky otrávili jedem dhuturā a okrádali Ho. Proto je zatkli. Když však Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel k vĕdomí, byli propuštĕni. Pán potom hovořil s jedním z vojáků, který mĕl být v té skupinĕ svatým mužem a na základĕ Koránu prokázal svrchovanost oddané služby Kṛṣṇovi. Vedoucí vojáků jménem Vijulī Khān se následnĕ odevzdal Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a on i celá jeho skupina se stali oddanými Pána Kṛṣṇy. Ona vesnice je i dnes známá jako vesnice pāṭhānských vaiṣṇavů. Po koupeli v Ganze u Sora Śrī Caitanya Mahāprabhu dorazil do Prajágu, k soutoku tří řek – Gangy, Jamuny a Sarasvatí.