KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Text 1: Śrī Caitanya Mahāprabhu cestoval po celém Vrindávanu a všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti tĕšil svými pohledy. Také Pán mĕl velkou radost, že je všechny vidí. Takové bylo putování Pána Gaurāṅgy po Vrindávanu.

Text 2: Sláva Pánu Gauracandrovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Prabhuovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem!

Text 3: Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil v extázi, ale po příchodu do Árit-grámu začaly Jeho smysly opĕt vnímat své okolí.

Text 4: Śrī Caitanya Mahāprabhu se ptal místních lidí: „Kde je Rádhá-kund?“ Nikdo Mu nebyl schopen odpovĕdĕt. Nevĕdĕl to ani brāhmaṇa, který Jej doprovázel.

Text 5: Pán pochopil, že svaté místo zvané Rádhá-kund již nelze spatřit. Protože je však vševĕdoucí Nejvyšší Osobnost Božství, objevil Rádhá-kund a Šjáma-kund ve dvou rýžovištích. Bylo v nich jen trochu vody, ale přesto se tam vykoupal.

Text 6: Lidé ze vsi se nesmírnĕ divili, proč se Śrī Caitanya Mahāprabhu koupe v tĕch dvou jezírkách uprostřed rýžovišť. Pán potom pronesl modlitby ke Šrí Rádhá-kundu.

Text 7: „Rādhārāṇī je ze všech gopī ta nejdražší. Také jezero známé jako Rádhá-kund je Pánu nesmírnĕ drahé, protože je velmi drahé Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 8: „  ,Jako je Pánu Kṛṣṇovi velmi drahá Śrīmatī Rādhārāṇī, je Mu také velmi drahé Její jezírko známé jako Rádhá-kund. Śrīmatī Rādhārāṇī je Mu ze všech gopī zcela jistĕ nejdražší.̀  “

Text 9: „V tomto jezírku se Pán Kṛṣṇa a Śrīmatī Rādhārāṇī každý den vĕnovali vodním hrátkám a na břehu tančili tanec rāsa.“

Text 10: „Každému, kdo se byť jen jednou v životĕ v tomto jezírku vykoupe, dá Pán Kṛṣṇa jistĕ extatickou lásku podobnou lásce Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 11: „Přitažlivost Rádhá-kundu je stejnĕ sladká jako přitažlivost Śrīmatī Rādhārāṇī. Také sláva Rádhá-kundu je stejnĕ velká jako sláva Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 12: „  ,Pro své úžasné transcendentální vlastnosti je Rádhá-kund Kṛṣṇovi stejnĕ drahý jako Śrīmatī Rādhārāṇī. Právĕ v tomto jezírku se Pán Śrī Kṛṣṇa, vlastník veškerého bohatství, vĕnoval s velkou radostí a transcendentální blažeností radovánkám se Śrīmatī Rādhārāṇī. Ten, kdo se byť jen jednou v Rádhá-kundu vykoupe, získá stejnou láskyplnou náklonnost ke Śrī Kṛṣṇovi, jakou má Śrīmatī Rādhārāṇī. Kdo v tomto svĕtĕ dokáže popsat slávu a sladkost Šrí Rádhá-kundu?̀  “

Text 13: Takto se Śrī Caitanya Mahāprabhu modlil k Rádhá-kundu. Zaplavený extatickou láskou tančil na jeho břehu a vzpomínal na zábavy, které tam Pán Kṛṣṇa provádĕl.

Text 14: Śrī Caitanya Mahāprabhu si potom označil tĕlo tilakem z jílu Rádhá-kundu a s pomocí Balabhadry Bhaṭṭācāryi trochu jílu nasbíral a vzal s sebou.

Text 15: Od Rádhá-kundu šel Śrī Caitanya Mahāprabhu k jezeru Sumanas, odkud spatřil kopec Góvardhan a byl přemožen štĕstím.

Text 16: Jakmile Pán uvidĕl kopec Góvardhan, okamžitĕ padl na zem jako tyč, aby se poklonil. Obejmul jeden z kamenů z Góvardhanu a úplnĕ zešílel.

Text 17: Šílený extází lásky Pán přišel do vesnice Góvardhan, kde se poklonil Božstvu jménem Harideva.

Text 18: Harideva je inkarnace Nārāyaṇa a sídlí na západním okvĕtním lístku lotosu Mathury.

Text 19: Šílený extází lásky začal Śrī Caitanya Mahāprabhu před Božstvem Haridevy tančit. Lidé se doslechli o Pánových úžasných činnostech a všichni se na Nĕho přišli podívat.

Text 20: Lidé žasli nad extatickou láskou a osobní krásou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Knĕží, kteří Božstvu Haridevy sloužili, Pána pĕknĕ přivítali.

Text 21: U Brahma-kundu Bhaṭṭācārya uvařil. Pán se tam vykoupal a potom poobĕdval.

Text 22: Tu noc zůstal Pán v chrámu Haridevy a v noci přemýšlel.

Text 23: Śrī Caitanya Mahāprabhu uvažoval: „Jak spatřím Gopāla Rāye, když za žádných okolností nechci vstoupit na kopec Góvardhan?“

Text 24: Takto Pán v duchu uvažoval. Mezitím Pán Gopāla, který vĕdĕl, na co Pán myslí, provedl jistý trik.

Text 25: Pán Gopāla sestoupil z kopce Góvardhanu a ukázal se Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Ten nechtĕl na kopec vystoupit, protože se považoval za oddaného Pána Kṛṣṇy.

Text 26: Gopāla pobýval ve vesnici Annakút-grám na kopci Góvardhan. Obyvatelé této vesnice pocházeli vĕtšinou z Rádžasthánu.

Text 27: Do vesnice přišel nĕjaký človĕk a místním lidem oznámil: „Vaši vesnici se chystají přepadnout turečtí vojáci.“

Text 28: „V noci vesnici opusťte a nikomu nedovolte, aby tu zůstal. Vezmĕte Božstvo a odejdĕte, protože zítra sem přijdou muslimští vojáci.“

Text 29: Jakmile to vesničané uslyšeli, zmocnila se jich úzkost. Ze všeho nejdříve vzali Gopāla a přenesli Ho do vesnice zvané Gánthuli.

Text 30: Božstvo Gopāla bylo potají uctíváno v domĕ jednoho brāhmaṇy. Z vesnice Annakút všichni utekli, a tak zůstala opuštĕná.

Text 31: Ze strachu z muslimů bylo Božstvo Gopāla opakovanĕ přemisťováno. Pán Gopāla tak opustil svůj chrám, aby žil nĕkdy v křoví a jindy zase v různých vesnicích.

Text 32: Ráno se Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupal v jezeře Mánasa-ganga a potom začal obcházet kopec Góvardhan.

Text 33: Pouhým pohledem na kopec Góvardhan Śrī Caitanya Mahāprabhu upadl do extáze lásky ke Kṛṣṇovi. Neustále tančil a přitom recitoval následující verš.

Text 34: „  ,Tento kopec Góvardhan je nejlepší ze všech oddaných! Ó mé přítelkynĕ, tento kopec dává Kṛṣṇovi a Balarāmovi i Jejich telátkům, kravám a pasáčkům vše, co potřebují – vodu na pití, velmi mĕkkou trávu, jeskynĕ, ovoce, kvĕtiny a zeleninu. Tak tento kopec vzdává Pánovi úctu. A protože se ho dotýkají lotosové nohy Kṛṣṇy a Balarāmy, vypadá nesmírnĕ šťastnĕ.̀  “

Text 35: Śrī Caitanya Mahāprabhu se pak vykoupal v jezeře zvaném Góvinda-kund a tam se doslechl, že Božstvo Gopāla odešlo do Gánthuli-grámu.

Text 36: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom šel do Gánthuli-grámu, kde spatřil Božstvo Pána Gopāla. Přemožen extází lásky začal zpívat a tančit.

Text 37: Jakmile Pán uvidĕl krásu Božstva Gopāla, byl okamžitĕ přemožen extatickou láskou a začal recitovat následující verš. Potom až do večera tančil a zpíval.

Text 38: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „  ,Nechť vás vždy ochraňuje levá paže Śrī Kṛṣṇy, jehož oči připomínají okvĕtní lístky lotosu. Touto levou paží zvedl kopec Góvardhan, jako kdyby to byla hračka.̀  “

Text 39: Śrī Caitanya Mahāprabhu strávil s Božstvem Gopāla tři dny. Čtvrtého dne se Božstvo vrátilo do svého chrámu.

Text 40: Caitanya Mahāprabhu Božstvo Gopāla doprovázel se zpĕvem a tancem. Velký a radující se dav lidí také zpíval transcendentální jméno Kṛṣṇy: „Hari! Hari!“

Text 41: Poté se Božstvo Gopāla vrátilo do svého chrámu a Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal na úpatí kopce. Takto Božstvo Gopāla splnilo všechny touhy Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 42: To je milostivý způsob, jakým Pán Gopāla jedná se svými oddanými. Oddaní to vidĕli a přemohla je extáze lásky.

Text 43: Śrī Caitanya Mahāprabhu velice dychtil vidĕt Gopāla, ale nechtĕl vystoupit na kopec Góvardhan. Božstvo Gopāla tedy prostřednictvím určitého triku osobnĕ sestoupilo dolů.

Text 44: Gopāla tak pod různými záminkami nĕkdy zůstává v lesních křovinách a jindy zase v nĕjaké vesnici. Ten, kdo je oddaný, se na Božstvo přijde podívat.

Text 45: Ani dva bratři Rūpa a Sanātana nevystoupili na tento kopec. I jim Pán Gopāla umožnil Jej zhlédnout.

Text 46: Ve stáří už tam Śrīla Rūpa Gosvāmī nemohl jít, ale přesto toužil spatřit Gopālovu krásu.

Text 47: Gopāla kvůli strachu z muslimů odešel do Mathury, kde po celý jeden mĕsíc zůstal v domĕ Viṭhṭhaleśvary.

Text 48: Śrīla Rūpa Gosvāmī zůstal se svými společníky celý mĕsíc v Mathuře, aby mohli vidĕt Božstvo Gopāla.

Text 49: Rūpu Gosvāmīho v Mathuře doprovázel Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī, Raghunātha dāsa Gosvāmī, Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī a Lokanātha dāsa Gosvāmī.

Text 50: Bhūgarbha Gosvāmī, Śrī Jīva Gosvāmī, Śrī Yādava Ācārya a Govinda Gosvāmī tam byli se Śrīlou Rūpou Gosvāmīm také.

Text 51: Doprovázel ho i Śrī Uddhava dāsa, Mādhava, Śrī Gopāla dāsa a Nārāyaṇa dāsa.

Text 52:

Byli s ním i velký oddaný Govinda, Vāṇī Kṛṣṇadāsa, Puṇḍarīkākṣa, Īśāna a Laghu Haridāsa.

 

Text 53: S velkou radostí navštĕvoval Rūpa Gosvāmī v doprovodu všech tĕchto oddaných Pána Gopāla.

Text 54: Po mĕsíčním pobytu v Mathuře se Božstvo Gopāla vrátilo do svého původního sídla a Śrī Rūpa Gosvāmī se vrátil do Vrindávanu.

Text 55: V tomto příbĕhu jsem vylíčil milost Pána Gopāla. Po zhlédnutí Božstva Gopāla odešel Śrī Caitanya Mahāprabhu do Šrí Kámjavanu.

Text 56: Putování Śrī Caitanyi Mahāprabhua Vrindávanem bylo popsáno dříve. Stejným extatickým způsobem putoval po celém Vrindávanu.

Text 57: Po návštĕvĕ všech míst Kṛṣṇových zábav v Kámjavanu šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do Nandíšvaru. Tam byl přemožen extází lásky.

Text 58: Śrī Caitanya Mahāprabhu se vykoupal ve všech proslulých jezírkách, počínaje jezerem Pávan. Potom vyšel na kopec a promluvil s místními lidmi.

Text 59: Śrī Caitanya Mahāprabhu se zeptal: „Jsou tam na tom kopci nĕjaká božstva?“

Text 60: „Stojí tam otec a matka s dobře stavĕnými tĕly a mezi nimi překrásné dítĕ prohnuté ve třech místech.“

Text 61: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl velkou radost, když to uslyšel. Jeskyni odkryl a spatřil ta tři božstva.

Text 62: Śrī Caitanya Mahāprabhu se s úctou poklonil Nandovi Mahārājovi a matce Yaśodĕ a ve velké extázi lásky se dotýkal celého tĕla Pána Kṛṣṇy.

Text 63: Každý den Pán zpíval a tančil v extázi lásky. Nakonec odešel do Khadiravanu.

Text 64: Po návštĕvĕ míst Kṛṣṇových zábav šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do místa zvaného Šéšašájí, kde vidĕl Lakṣmī a recitoval následující verš.

Text 65: „  ,Ó milovaný! Tvé lotosové nohy jsou tak hebké, že si je jemnĕ pokládáme na svoje ňadra s obavami, aby se neporanily. Náš život spočívá jen v Tobĕ. Když se tedy touláš po lesních cestách, naše mysli jsou plné úzkosti, protože se tam Tvé jemné nohy mohou zranit o kamínky.“  ̀

Text 66: Śrī Caitanya Mahāprabhu dále zhlédl Khela-tírthu a potom šel do Bhándíravanu. Po překročení řeky Jamuny putoval do Bhadravanu.

Text 67: Pak Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil Šrívan a Lóhavan. Poté šel do Mahávanu, kde vidĕl Gókulu, místo raných dĕtských zábav Pána Kṛṣṇy.

Text 68: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl na místĕ, kde Śrī Kṛṣṇa vyvrátil dva arjunové stromy, pohnut velkou extatickou láskou.

Text 69: Po zhlédnutí Gókuly se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do Mathury, kde navštívil místo Pánova zrození. V Mathuře se ubytoval v domĕ sanoḍiyā brāhmaṇy.

Text 70: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl, že se v Mathuře shromažďuje velký dav lidí, odešel k Akrúra-tírtĕ, kde zůstal na osamĕlém místĕ.

Text 71: Dalšího dne šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do Vrindávanu, kde se vykoupal v Kālīyovĕ jezeře a v Praskandanĕ.

Text 72: Po zhlédnutí svatého místa Praskandany šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do Dvádašáditji. Odtud šel ke Kéší-tírtĕ, a když uvidĕl místo, kde se odehrával tanec rāsa, okamžitĕ v extázi lásky ztratil vĕdomí.

Text 73: Jakmile se Pán probral, začal se válet po zemi a chvílemi se smál, naříkal, tančil nebo padal. Také hlasitĕ zpíval.

Text 74: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak u Kéší-tírthy šťastnĕ strávil den plný transcendentálních radovánek. Večer se vrátil na Akrúra-tírthu, kde se najedl.

Text 75: Dalšího dne ráno se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do Vrindávanu a vykoupal se na Číra-ghátu. Potom přišel k Tentulí-tale, kde si odpočinul.

Text 76: Tentulí-tala byl starý tamarindový strom, který tam rostl od dob zábav Pána Kṛṣṇy. Pod ním byla velmi zářivá terasa.

Text 77: Nedaleko Tentulí-taly tekla řeka Jamuna, a proto tam vál chladivý vánek. Pán tam sledoval krásu Vrindávanu a vodu řeky Jamuny.

Text 78: Śrī Caitanya Mahāprabhu sedával pod tímto starým tamarindovým stromem a zpíval svaté jméno Pána. V poledne se vždy vracel k Akrúra-tírtĕ, aby se naobĕdval.

Text 79: Na Śrī Caitanyu Mahāprabhua se chodili dívat všichni lidé žijící v okolí Akrúra-tírthy a Pán kvůli tĕm velkým davům nemohl v klidu zpívat svaté jméno.

Text 80: Śrī Caitanya Mahāprabhu proto odcházel do Vrindávanu, kde usedl na osamĕlém místĕ a zpíval svaté jméno až do poledne.

Text 81: Odpoledne mĕli lidé možnost s Ním hovořit. Pán každému vysvĕtloval důležitost zpívání svatého jména.

Text 82: Tehdy přišel Śrī Caitanyu Mahāprabhua navštívit vaiṣṇava jménem Kṛṣṇadāsa. Byl ženatý a patřil ke třídĕ kṣatriyů. Jeho dům se nacházel na druhém břehu Jamuny.

Text 83: Po koupeli u Kéší-tírthy šel Kṛṣṇadāsa ke Kálíja-daze a najednou vidĕl u Ámlitaly (Tentulí-taly) sedĕt Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 84: Kṛṣṇadāsa užasl, když spatřil Pánovu osobní krásu a extatickou lásku. V extázi lásky se Pánu s úctou poklonil.

Text 85: Śrī Caitanya Mahāprabhu se Kṛṣṇadāse zeptal: „Kdo jsi? Kde bydlíš?“

Text 86: „Náležím k rājaputské kastĕ a můj dům je na druhé stranĕ řeky Jamuny. Chtĕl bych se však stát služebníkem vaiṣṇavy.“

Text 87: „Dnes jsem mĕl sen a podle toho snu jsem přišel sem a našel Tebe.“

Text 88: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Kṛṣṇadāsovi udĕlil svou bezpříčinnou milost tím, že ho obejmul. Kṛṣṇadāsa zešílel extatickou láskou a začal tančit a zpívat svaté jméno Hariho.

Text 89: Kṛṣṇadāsa se s Pánem vrátil k Akrúra-tírtĕ, kde dostal zbytky z Pánova jídla.

Text 90: Dalšího rána šel Kṛṣṇadāsa se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem do Vrindávanu a nesl Jeho nádobu na vodu. Kṛṣṇadāsa tak opustil svoji ženu, domov a dĕti, aby zůstal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 91: Všude, kam Pán šel, všichni lidé říkali: „Ve Vrindávanu se znovu objevil Kṛṣṇa.“

Text 92: Jednou ráno přišlo k Akrúra-tírtĕ mnoho lidí. Cestou z Vrindávanu dĕlali velký rámus.

Text 93: Jakmile lidé spatřili Śrī Caitanyu Mahāprabhua, poklonili se u Jeho lotosových nohou. Pán se jich zeptal: „Odkud jste všichni přišli?“

Text 94: Lidé odpovĕdĕli: „Ve vodách Kālīyova jezera se znovu projevil Kṛṣṇa. Tančí na hlavách hada Kālīyi, na nichž se blýskají drahokamy.“

Text 95: „Všichni vidĕli samotného Pána Kṛṣṇu, o tom není pochyb.“ Śrī Caitanya Mahāprabhu se smál a řekl: „To všechno je pravda.“

Text 96: Tři noci za sebou chodili lidé ke Kálíja-daze, aby vidĕli Kṛṣṇu, a všichni se vraceli se slovy: „Teď jsme vidĕli samotného Kṛṣṇu.“

Text 97: Lidé chodili za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a říkali: „Teď jsme vidĕli přímo Pána Kṛṣṇu.“ Bohynĕ učenosti tak milostivĕ způsobila, že mluvili pravdu.

Text 98: Lidé, kteří vidĕli Śrī Caitanyu Mahāprabhua, opravdu vidĕli Kṛṣṇu. Protože se však drželi svého nedokonalého poznání, mylnĕ považovali za Kṛṣṇu nĕco jiného.

Text 99: Balabhadra Bhaṭṭācārya tehdy u lotosových nohou Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua předložil žádost: „Dovol mi prosím jít a přímo spatřit Pána Kṛṣṇu.“

Text 100: Když Balabhadra Bhaṭṭācārya řekl, že chce vidĕt Kṛṣṇu u Kálíja-dahy, Śrī Caitanya Mahāprabhu ho milostivĕ plácl a řekl: „Jsi učenec, ale zhloupl jsi vlivem řečí jiných hlupáků.“

Text 101: „Proč by se mĕl Kṛṣṇa zjevovat ve vĕku Kali? Popletení hlupáci pouze působí rozruch a dĕlají rámus.“

Text 102: „Nebuď blázen a seď tady. Na Kṛṣṇu se půjdeš podívat zítra v noci.“

Text 103: Další den ráno za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem přišli nĕjací úctyhodní lidé a Pán se jich zeptal: „Vidĕli jste Kṛṣṇu?“

Text 104: Tito úctyhodní lidé odpovĕdĕli: „V noci na Kālīyovĕ jezeře zažehne rybář na lodi pochodeň a chytá spoustu ryb.“

Text 105: „Při pohledu z dálky se však obyčejní lidé mylnĕ domnívají, že vidí Kṛṣṇu tančit na tĕle hada Kālīyi.“

Text 106: „Tito hlupáci považují loď za hada Kālīyu a pochodeň za drahokamy na jeho hlavách. Také si pletou rybáře s Kṛṣṇou.“

Text 107: „Pán Kṛṣṇa se však do Vrindávanu opravdu vrátil, to je pravda. A je také pravda, že Ho lidé vidĕli.“

Text 108: „Jejich omyl spočívá v tom, kde Kṛṣṇu vidí. Je to jako plést si suchý strom s človĕkem.“

Text 109: Śrī Caitanya Mahāprabhu se jich dále zeptal: „Kde jste vidĕli Kṛṣṇu přímo?“

Text 110: Lidé pak řekli: „Objevil ses ve Vrindávanu jako inkarnace Kṛṣṇy. Všichni jsou teď osvobozeni jen díky tomu, že Tĕ vidĕli.“

Text 111: Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitĕ vykřikl: „Viṣṇu! Viṣṇu! Neříkejte o Mnĕ, že jsem Nejvyšší Osobnost Božství. Jīva se nikdy Kṛṣṇou stát nemůže. Nic takového ani nepouštĕjte z úst!“

Text 112: „Sannyāsī ve stavu odříkání je zajisté nedílnou částí úplného celku, stejnĕ jako je zářící molekula slunečního svĕtla nedílnou částí samotného slunce. Kṛṣṇa je jako slunce, oplývá šesti vznešenými atributy, ale živá bytost je pouze nepatrnou částí tohoto úplného celku.“

Text 113: „Živá bytost a Absolutní Osobnost Božství nemohou být nikdy považováni za sobĕ rovné, stejnĕ jako nepatrnou jiskru nelze nikdy považovat za původní plamen.“

Text 114: „  ,Nejvyšší Osobnost Božství, nejvyšší vládce, vždy oplývá transcendentální blažeností a je doprovázen energiemi hlādinī a saṁvit. Podmínĕná duše je však neustále zahalená nevĕdomostí a zahanbována trojím utrpením. To z ní dĕlá studnici plnou mnoha různých druhů strádání.̀  “

Text 115: „Hlupák, který říká, že Nejvyšší Osobnost Božství je na stejné úrovni jako živá bytost, je ateista a podléhá trestu od vládce smrti Yamarāje.“

Text 116: „  ,Ten, kdo považuje polobohy, jako je Brahmā a Śiva, za rovnocenné s Nārāyaṇem, má být považován za rouhače neboli pāṣaṇḍīho.̀  “

Text 117: Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvĕtlil rozdíl mezi obyčejnou živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství, lidé řekli: „Nikdo Tĕ nepovažuje za obyčejnou lidskou bytost. Ty jsi ve všech ohledech, v tĕlesných i povahových rysech, jako Kṛṣṇa.“

Text 118: „Podle Tvých tĕlesných rysů vidíme, že nejsi nikdo jiný než syn Nandy Mahārāje, i když teď Tvoji původní barvu pleti překrývá zlatý lesk.“

Text 119: „Stejnĕ jako nelze skrýt vůni pižma tím, že je zabalíme do látky, nelze žádným způsobem skrýt Tvoje vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 120: „Tvé rysy jsou skutečnĕ neobyčejné a za hranicemi představivosti obyčejné živé bytosti. Při pouhém spatření Tebe celý vesmír šílí v extázi lásky ke Kṛṣṇovi.“

Text 121-122: „Když Tĕ byť jen jednou spatří, začnou dokonce i ženy, dĕti, starci, pojídači masa i členové nejnižší kasty okamžitĕ zpívat svaté jméno Kṛṣṇy, tančit jako šílení a stávají se duchovními mistry schopnými osvobodit celý svĕt.“

Text 123: „Nejen když Tĕ nĕkdo spatří, ale i každý, kdo slyší Tvé svaté jméno, zešílí extází lásky ke Kṛṣṇovi a je schopný osvobodit tři svĕty.“

Text 124: „Pouhým poslechem Tvého svatého jména se z pojídačů psů stávají svĕtci. Tvé neobyčejné schopnosti se nedají popsat slovy.“

Text 125: „  ,Nemluvĕ o duchovním pokroku tĕch, kdo vidí Nejvyšší Osobu tváří v tvář – dokonce i človĕk narozený v rodinĕ pojídačů psů může okamžitĕ vykonávat védské obĕti, pokud jednou vysloví jméno Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, nebo Jej opĕvuje, naslouchá o Jeho zábavách, klaní se Mu či na Nĕho jen vzpomíná.̀

Text 126: „Tato Tvoje sláva je pouze okrajová. Původnĕ jsi synem Mahārāje Nandy.“

Text 127: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom všem přítomným lidem udĕlil svou bezpříčinnou milost a každý z nich upadl do extáze lásky k Bohu. Nakonec se všichni vrátili do svých domovů.

Text 128: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal v místĕ Akrúra-tírthy nĕkolik dní a každého tam osvobodil prostým rozdáváním svatého jména Kṛṣṇy a extatické lásky k Pánu.

Text 129: Brāhmaṇský žák Mādhavendry Purīho chodil v Mathuře od domu k domu a inspiroval další brāhmaṇy, aby pozvali Caitanyu Mahāprabhua do svých domovů.

Text 130: Všichni úctyhodní lidé z Mathury v čele s brāhmaṇy chodili za Balabhadrou Bhaṭṭācāryou a předkládali mu pozvání pro Pána.

Text 131: V jednom dni obdržel Balabhadra Bhaṭṭācārya deset až dvacet pozvání, ale přijal pouze jedno z nich.

Text 132: A protože ne každý dostal příležitost pozvat Śrī Caitanyu Mahāprabhua osobnĕ, žádali sanoḍiyā brāhmanu, aby Pána poprosil o přijetí jejich pozvání.

Text 133: Brāhmaṇové z různých míst jako například z Kánjakubdži a jižní Indie, kteří byli přísní následovníci védského náboženství, zvali Śrī Caitanyu Mahāprabhua s velkou pokorou.

Text 134: Ráno přicházeli k Akrúra-tírtĕ, aby uvařili obĕd. Potom, co jej obĕtovali śālagrāma-śile, jej nabídli Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 135: Jednoho dne sedĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu u koupacího ghátu Akrúra-tírthy a uvažoval následovnĕ.

Text 136: Śrī Caitanya Mahāprabhu uvažoval: „U tohoto koupacího ghátu vidĕl Akrūra Vaikuṇṭhu, duchovní svĕt, a všichni obyvatelé Vradži vidĕli Goloku Vṛndāvan.“

Text 137: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu přemýšlel o tom, jak Akrūra zůstal ve vodĕ, okamžitĕ do ní skočil a nĕjakou dobu se nevynořil.

Text 138: Jakmile Kṛṣṇadāsa uvidĕl, že se Caitanya Mahāprabhu topí, začal naříkat a hlasitĕ křičet. Balabhadra Bhaṭṭācārya okamžitĕ přispĕchal a vytáhl Pána z vody.

Text 139: Balabhadra Bhaṭṭācārya potom vzal sanoḍiyā brāhmaṇu stranou, aby se s ním poradil.

Text 140: Balabhadra Bhaṭṭācārya řekl: „Dnes jsem tu byl, a proto jsem mohl Pána vytáhnout. Kdo Mu však pomůže, pokud se začne topit ve Vrindávanu?“

Text 141: „Jsou zde davy lidí a to neustálé zvaní je rušivé. Pán je navíc neustále pohroužený ve své extázi a emocích. Okolnosti se mi nezdají příliš dobré.“

Text 142: „Bylo by dobré odvést Śrī Caitanyu Mahāprabhua z Vrindávanu. To je můj závĕr.“

Text 143: Sanoḍiyā brāhmaṇa řekl: „Vezmĕme Jej podél břehu Gangy do Prajágu, to bude nesmírnĕ příjemná cesta.“

Text 144: „Nejdříve pojďme na posvátné místo Soro-kšétru a vykoupejme se v Ganze. Vezmĕme Śrī Caitanyu Mahāprabhua touto cestou.“

Text 145: „Nyní začíná mĕsíc Māgha. Pokud půjdeme do Prajágu nyní, budeme mít příležitost koupat se tam nĕkolik dní bĕhem Makara-saṅkrānti.“

Text 146: Sanoḍiyā brāhmaṇa pokračoval: „Povĕz prosím Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi o nespokojenosti, kterou cítíš, a navrhni, abychom při úplňku v mĕsíci Māgha odešli do Prajágu.“

Text 147: „Řekni Pánu, jak budeš šťastný, když půjdeme podél břehů Gangy.“ Balabhadra Bhaṭṭācārya proto předložil tuto modlitbu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 148: Balabhadra Bhaṭṭācārya Pánu řekl: „Už nemohu snášet to neustálé vyrušování davy lidí. Jeden za druhým sem chodí, aby Tĕ zvali.“

Text 149: „Časnĕ ráno sem lidé chodí, a když Tĕ tu nevidí, jen zatĕžují můj mozek.“

Text 150: „Udĕlá mi velkou radost, pokud všichni odejdeme a půjdeme cestou podél břehů Gangy. Budeme se potom moci vykoupat v Ganze v Prajágu bĕhem Makara-saṅkrānti.“

Text 151: „Moje mysl je velice rozrušená a už nedokáži tuto úzkost dále snášet. Nyní vše závisí na Tvém svolení. Přijmu cokoli, co Ty budeš chtít udĕlat.“

Text 152: Śrī Caitanya Mahāprabhu nechtĕl Vrindávan opustit, ale jen proto, aby splnil touhu svého oddaného, sladce promluvil.

Text 153: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tys Mĕ sem přivedl, abys Mi ukázal Vrindávan. Jsem ti nesmírnĕ zadlužený a tento dluh nebudu schopný splatit.“

Text 154: „Musím udĕlat, cokoliv si přeješ. Půjdu, kamkoliv Mĕ povedeš.“

Text 155: Dalšího dne Śrī Caitanya Mahāprabhu časnĕ ráno vstal a po koupeli pocítil extázi lásky, protože vĕdĕl, že nyní bude muset opustit Vrindávan.

Text 156: I když Pán žádné vnĕjší příznaky neprojevil, Jeho mysl překypovala extatickou láskou. Balabhadra Bhaṭṭācārya tehdy řekl: „Pojďme do Mahávanu (Gókuly).“

Text 157: Balabhadra Bhaṭṭācārya potom Śrī Caitanyu Mahāprabhua posadil na loď a poté, co přepluli řeku, vzal Pána s sebou.

Text 158: Jak Rājaputa Kṛṣṇadāsa, tak sanoḍiyā brāhmaṇa cestu podél břehu Gangy dobře znali.

Text 159: Śrī Caitanya Mahāprabhu v jednu chvíli poznal, že jsou ostatní unaveni, a tak je všechny zavedl pod jeden strom a usadil je tam.

Text 160: Nedaleko toho stromu se páslo mnoho krav, a když je Pán spatřil, mĕl velkou radost.

Text 161: Najednou nĕjaký pasáček zahrál na flétnu a Pána se okamžitĕ zmocnila extáze lásky.

Text 162: Naplnĕný extatickou láskou Pán v bezvĕdomí padl na zem. U úst mĕl pĕnu a přestal dýchat.

Text 163: Právĕ v dobĕ, kdy byl Pán v bezvĕdomí, tam přijelo deset vojáků patřících k muslimskému pāṭhānskému vojenskému řádu a sesedlo z koní.

Text 164: Vojáci vidĕli Pána v bezvĕdomí a mysleli si: „Tento sannyāsī u sebe musel mít velké množství zlata.“

Text 165: „Tito čtyři ničemové jistĕ tohoto sannyāsīho otrávili jedem dhuturā a vzali Mu jeho bohatství.“

Text 166: S tĕmito úvahami pāṭhānští vojáci všechny čtyři zatkli a rozhodli se je zabít. Oba Bengálci se začali třást.

Text 167: Oddaný Kṛṣṇadāsa patřící k rājaputskému rodu se vůbec nebál. Sanoḍiyā brāhmaṇa se také nebál a odvážnĕ promluvil.

Text 168: Brāhmaṇa řekl: „Vy, pāṭhānští vojáci, jste pod ochranou vašeho krále. Pojďme tedy za vaším velitelem a nechme rozhodnout jeho.“

Text 169: „Tento sannyāsī je můj duchovní mistr a já jsem z Mathury. Jsem brāhmaṇa a znám mnoho lidí, kteří slouží muslimskému králi.“

Text 170: „Kvůli nĕjaké nemoci tento sannyāsī občas upadne do bezvĕdomí. Posaďte se prosím a uvidíte, že se mu vĕdomí velmi brzy vrátí a bude v pořádku.“

Text 171: „Posaďte se tady na chvíli a držte nás v zajetí. Až se tento sannyāsī probere z bezvĕdomí, můžete se Ho zeptat a potom nás, pokud budete chtít, můžete všechny zabít.“

Text 172: Pāṭhānští vojáci odpovĕdĕli: „Jste všichni ničemové. Jeden z vás je ze západních zemí, jeden z mathurského okresu a tito dva, co se třesou, jsou z Bengálska.“

Text 173: Rājaputa Kṛṣṇadāsa řekl: „Já bydlím tady a mám k dispozici okolo dvou set tureckých vojáků a stovku dĕl.“

Text 174: „Jestli nahlas zavolám, okamžitĕ vás přijdou zabít a ukořistit vaše konĕ a sedla.“

Text 175: „Tito bengálští poutníci nejsou žádní ničemové. Ničemové jste vy, protože chcete zabít a okrást poutníky.“

Text 176: Pāṭhānští vojáci po vyslechnutí této výhrůžky znejistĕli. Potom se Śrī Caitanya Mahāprabhu náhle probral z bezvĕdomí.

Text 177: Pán se probral a začal hlasitĕ křičet svaté jméno: „Hari! Hari!“ Se zdviženýma rukama pak začal tančit v extázi lásky.

Text 178: Když Pán v extázi lásky hlasitĕ řval, muslimští vojáci mĕli pocit, že jejich srdce zasáhl blesk.

Text 179: Pāṭhānští vojáci posedlí strachem okamžitĕ své čtyři zajatce propustili, takže Śrī Caitanya Mahāprabhu nevidĕl své společníky zatčené.

Text 180: Balabhadra Bhaṭṭācārya tehdy přistoupil ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a usadil Jej. Jakmile Pán uvidĕl muslimské vojáky, začal se chovat normálnĕ.

Text 181: Všichni muslimští vojáci pak předstoupili před Pána, uctili Jeho lotosové nohy a řekli: „Zde jsou čtyři ničemové.“

Text 182: „Tito ničemové Ti dali vypít jed dhuturā. Když jsi pozbyl rozum, vzali Ti veškeré Tvoje vlastnictví.“

Text 183: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „To nejsou ničemové. Jsou to Moji společníci. Já jsem žebravý sannyāsī a nic nevlastním.“

Text 184: „Mám epilepsii, a proto nĕkdy upadám do bezvĕdomí. Tito čtyři se o Mĕ milostivĕ starají.“

Text 185: Mezi tĕmi muslimy byl jeden, který mĕl na sobĕ černé šaty a byl velmi vážný. Lidé o nĕm říkali, že je svatý.

Text 186: Když vidĕl Śrī Caitanyu Mahāprabhua, jeho srdce zmĕklo. Chtĕl s Ním hovořit a na základĕ Koránu, svého písma, prosadit neosobní Brahman.

Text 187: Snažil se na základĕ Koránu prosadit, že Absolutní Pravda je neosobní Brahman, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu jeho argument vyvrátil.

Text 188: Pán vyvrátil všechny argumenty, které Mu předložil. Nakonec byl ten človĕk zcela ohromen a nezmohl se ani na slovo.

Text 189: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Korán jistĕ ustanovuje neosobní pojetí, ale nakonec je vyvrací a prosazuje osobního Boha.“

Text 190: „Korán uznává skutečnost, že v konečném smyslu existuje pouze jeden Bůh oplývající veškerým majestátem, jehož barva pleti je černá.“

Text 191: „Podle Koránu má Pán svrchované, blažené, transcendentální tĕlo. Je Absolutní Pravdou, všudypřítomnou, vševĕdoucí a vĕčnou bytostí. Je původem všeho.“

Text 192: „Stvoření, udržování a zničení pocházejí od Nĕho. On je původním útočištĕm všech hrubých i jemných vesmírných projevů.“

Text 193: „Tento Pán je Nejvyšší Pravdou, která je pro všechny hodná uctívání a je příčinou všech příčin. Pokud se živá bytost zapojí do oddané služby Jemu, bude zproštĕna hmotné existence.“

Text 194: „Žádná podmínĕná duše se nemůže vymanit z hmotného otroctví, aniž by sloužila Nejvyšší Osobnosti Božství. Láska u Jeho lotosových nohou je konečným cílem života.“

Text 195: „Štĕstí z osvobození, kdy človĕk splyne s Pánem, se nedá srovnávat byť jen se zlomkem transcendentální blaženosti získané službou Pánovým lotosovým nohám.“

Text 196: „V Koránu jsou uvedené popisy plodonosných činností, spekulativního poznání, mystické síly a spojení s Nejvyšším. To vše je ale nakonec vyvráceno a je ustanovena Pánova osobní podoba spolu s oddanou službou Jemu.“

Text 197: „Znalci Koránu nejsou příliš pokročilí v poznání. Je tam popsáno mnoho postupů, ale oni nevĕdí, že konečný závĕr musí být uznán za nejmocnĕjší.“

Text 198: „Jaký je tvůj závĕr, když se podíváš na svůj Korán a zvážíš, co je tam napsáno?“

Text 199: Svatý muslim odpovĕdĕl: „Vše, co jsi řekl, je pravda. To je v Koránu jistĕ napsáno, ale naši učenci to nechápou, ani neuznávají.“

Text 200: „Obvykle popisují Pánův neosobní rys, ale nevĕdí o tom, že to Pánův osobní rys je hodný uctívání. Toto poznání jim nepochybnĕ schází.“

Text 201: „A protože Ty jsi ta samá Nejvyšší Osobnost Božství, buď ke mnĕ prosím milostivý. Jsem pokleslý a nekvalifikovaný.“

Text 202: „Studoval jsem muslimské písmo velice zevrubnĕ, ale nedokážu z nĕho s konečnou platností určit, co je svrchovaný cíl života nebo jak ho dosáhnout.“

Text 203: „Nyní, když jsem Tĕ spatřil, můj jazyk zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a falešný vĕhlas učence je pryč.“

Text 204: Jakmile to svatý muslim dořekl, padl u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a požádal Jej, aby promluvil o konečném cíli života a způsobu, jak ho dosáhnout.“

Text 205: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Prosím vstaň. Zpíval jsi svaté jméno Kṛṣṇy a následky tvých hříchů z mnoha miliónů tvých předešlých životů jsou teď pryč. Nyní jsi čistý.“

Text 206: Śrī Caitanya Mahāprabhu tehdy řekl všem přítomným muslimům: „Zpívejte svaté jméno Kṛṣṇy! Zpívejte svaté jméno Kṛṣṇy!“ Jakmile začali všichni zpívat, zaplavila je extáze lásky.

Text 207: Pokynem zpívat Kṛṣṇovo svaté jméno tak Śrī Caitanya Mahāprabhu tohoto svatého muslima přímo zasvĕtil. Jeho jméno zmĕnil na Rāmadāse. Další pāṭhānský muslim se jmenoval Vijulī Khān.

Text 208: Vijulī Khān byl velmi mladý a byl synem krále. Všichni ostatní muslimové neboli Pāṭhānové v čele s Rāmadāsem byli jeho služebníci.

Text 209: Vijulī Khān také padl k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pán položil svou nohu na jeho hlavu.

Text 210: Śrī Caitanya Mahāprabhu jim takto udĕlil svou milost a odešel. Všichni tito pāṭhānští muslimové se pak stali potulnými mnichy.

Text 211: Pozdĕji tito Pāṭhānové prosluli jako pāṭhānští vaiṣṇavové. Cestovali po celé zemi a opĕvovali slavné činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 212: Vijulī Khān se stal velmi pokročilým oddaným a jeho důležitost byla oslavována na každém svatém poutním místĕ.

Text 213: Takto Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu provádĕl své zábavy. Když přišel do západní části Indie, učinil yavany a mlecchy požehnanými.

Text 214: Dále šel Śrī Caitanya Mahāprabhu na svaté poutní místo zvané Soro-kšétra, kde se vykoupal v Ganze. Potom se podél břehů Gangy vydal do Prajágu.

Text 215: V Soro-kšétře Pán požádal sanoḍiyā brāhmaṇu a Rājaputu Kṛṣṇadāse, aby se vrátili domů, ale oni se sepjatýma rukama promluvili následovnĕ.

Text 216: Modlili se: „Nech nás jít s Tebou až do Prajágu. Pokud s Tebou nepůjdeme, kdy se znovu dostaneme do blízkosti Tvých lotosových nohou?“

Text 217: „Tuto zemi obývají hlavnĕ muslimové. Kdekoliv může nĕkdo způsobit problémy, a přestože je Tvůj společník Balabhadra Bhaṭṭācārya učenec, neovládá místní jazyk.“

Text 218: Śrī Caitanya Mahāprabhu si je vyslechl a s lehkým úsmĕvem jejich návrh přijal. Ti dva Jej tak doprovázeli i nadále.

Text 219: Každý, kdo spatřil Śrī Caitanyu Mahāprabhua, cítil, jak ho zaplavuje extáze lásky, a začal zpívat Hare Kṛṣṇa mantru.

Text 220: Každý, kdo potkal Śrī Caitanyu Mahāprabhua, se stal vaiṣṇavou a každý, kdo tohoto vaiṣṇavu potkal, se také stal vaiṣṇavou. Všechna mĕsta a vesnice se tak jedna po druhé staly vaiṣṇavskými.

Text 221: Tak jako Pán zaplavil láskou k Bohu jižní Indii, když jí procházel, zaplavil nyní i západní část zemĕ.

Text 222: Śrī Caitanya Mahāprabhu nakonec přišel do Prajágu, kde se bĕhem slavnosti Makara-saṅkrānti (Māgha-mely) po deset dní koupal na soutoku řek Jamuny a Gangy.

Text 223: Cesta Śrī Caitanyi Mahāprabhua do Vrindávanu a Jeho tamní činnosti jsou neomezené. Konce Jeho činností se nemůže dobrat ani Pán Śeṣa s tisíci kápĕmi.

Text 224: Která obyčejná živá bytost dokáže popsat zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua? Pouze jsem v souhrnu naznačil obecný smĕr.

Text 225: Tyto zábavy a metody Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou neobyčejné. Nešťastný je ten, kdo neuvĕří ani poté, co všechny tyto vĕci slyšel.

Text 226: Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou neobyčejné od začátku až do konce. Naslouchejte o nich s vírou a přijmĕte je jako pravdivé a správné.

Text 227: Kdokoliv se o tom dohaduje, je velký hlupák. Vĕdomĕ a zámĕrnĕ si říká o to, aby ho do hlavy udeřil blesk.

Text 228: Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou oceánem nektaru. Pouhá kapka z tohoto oceánu může celý svĕt zaplavit transcendentální blažeností.

Text 229: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.