Text 125
yan-nāmadheya-śravaṇānukīrtanād
yat-prahvaṇād yat-smaraṇād api kvacit
śvādo ’pi sadyaḥ savanāya kalpate
kutaḥ punas te bhagavan nu darśanāt
yat – jehož; nāmadheya – jména; śravaṇa – posloucháním; anukīrtanāt – a následným zpíváním; yat – komu; prahvaṇāt – klanĕním se; yat – na nĕhož; smaraṇāt – pouhým vzpomínáním; api – také; kvacit – nĕkdy; śva-adaḥ – pojídač psů; api – dokonce; sadyaḥ – okamžitĕ; savanāya – k vykonávání védských obĕtí; kalpate – bude schopen; kutaḥ – nemluvĕ o; punaḥ – znovu; te – Tebe; bhagavan – ó Nejvyšší Osobnosti Božství; nu – zajisté; darśanāt – zhlédnutím.
„ ,Nemluvĕ o duchovním pokroku tĕch, kdo vidí Nejvyšší Osobu tváří v tvář – dokonce i človĕk narozený v rodinĕ pojídačů psů může okamžitĕ vykonávat védské obĕti, pokud jednou vysloví jméno Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, nebo Jej opĕvuje, naslouchá o Jeho zábavách, klaní se Mu či na Nĕho jen vzpomíná.̀
Vysvĕtlení tohoto verše (Śrīmad-Bhāgavatam 3.33.6) hledejte v šestnácté kapitole Madhya-līly, verši 186.