Text 145
vyāmohāya carācarasya jagatas te te purāṇāgamās
tāṁ tām eva hi devatāṁ paramikāṁ jalpantu kalpāvadhi
siddhānte punar eka eva bhagavān viṣṇuḥ samastāgama-
vyāpāreṣu vivecana-vyatikaraṁ nīteṣu niścīyate
vyāmohāya – aby zvĕtšily iluzi a nevĕdomost; cara-acarasya – všech pohyblivých i nehybných živých bytostí; jagataḥ – tohoto svĕta; te te – příslušné; purāṇa – dodatky védské literatury zvané Purāṇy; āgamāḥ – a Védy; tām tām – určitého; eva hi – zajisté; devatām – poloboha; paramikām – jako nejvyššího; jalpantu – nechť o nĕm hovoří; kalpa-avadhi – do konce vĕku; siddhānte – závĕrem; punaḥ – ale; ekaḥ – jeden; eva – pouze; bhagavān – Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; viṣṇuḥ – Pán Viṣṇu; samasta – všech; āgama – Véd; vyāpāreṣu – v pojednání; vivecana-vyatikaram – k souhrnnému zvážení; nīteṣu – přiveden silou; niścīyate – je ustanoven.
„ ,Existuje mnoho druhů védské literatury a jejích dodatků, Purāṇ, a v každém z nich je jako hlavní vyzdvihován jiný polobůh. To má jen uvést pohyblivé i nehybné živé bytosti v iluzi. Nechť se tedy tĕmito představami zabývají navĕky. Pokud však nĕkdo analyticky prostuduje celou védskou literaturu, dospĕje k závĕru, že jedna jediná Nejvyšší Osobnost Božství je Pán Viṣṇu.̀ “
Tento verš je z Padma Purāṇy.