Text 311
‘śiva’ — māyā-śakti-saṅgī, tamo-guṇāveśa
māyātīta, guṇātīta ‘viṣṇu’ — parameśa
śiva – Pán Śiva; māyā-śakti-saṅgī – společník vnĕjší energie; tamaḥ-guṇa-āveśa – pohroužený v kvalitĕ nevĕdomosti; māyā-atīta – transcendentální vůči vnĕjší energii; guṇa-atīta – transcendentální vůči hmotným kvalitám; viṣṇu – Viṣṇu; parama-īśa – Nejvyšší Pán.
„Pán Śiva je společník vnĕjší energie, a proto je pohroužený v hmotné kvalitĕ temna. Pán Viṣṇu je vůči māyi i jejím kvalitám transcendentální; proto je Nejvyšší Osobnost Božství.“
Viṣṇu se nachází mimo dosah hmotného projevu a není ovládaný hmotnou energií. Je svrchovanĕ nezávislý Pán, Osobnost Božství. To uznává i Śaṅkarācārya: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt (Gītā-bhāṣya). Ve své původní přirozené podobĕ je Śiva mahā-bhāgavata, svrchovaný oddaný Pána, ale protože přijímá společnost māyi, zvláštĕ kvality nevĕdomosti, není prostý jejího vlivu. Tento blízký vztah u Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua, zcela schází. Pán Śiva māyu přijímá, ale v přítomnosti Pána Viṣṇua māyā neexistuje. Pán Śiva tedy musí být považován za produkt māyi. Když je Pán Śiva prostý vlivu māyi, je v postavení mahā-bhāgavaty, svrchovaného oddaného Pána Viṣṇua. Vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ.