Text 117
sei ta’ mādhurya-sāra, anya-siddhi nāhi tāra,
tiṅho — mādhuryādi-guṇa-khani
āra saba prakāśe, tāṅra datta guṇa bhāse,
yāhāṅ yata prakāśe kārya jāni
sei ta' mādhurya-sāra – jenž je podstatou sladkosti; anya-siddhi – dokonalost díky čemukoliv jinému; nāhi – není; tāra – tohoto; tiṅho – Pán Kṛṣṇa; mādhurya-ādi-guṇa-khani – důl transcendentálních nálad, počínaje sladkostí; āra saba – všech ostatních; prakāśe – v projevech; tāṅra – Jeho; datta – dané; guṇa – transcendentální vlastnosti; bhāse – jsou projevené; yāhaṅ – kde; yata – tolik, kolik; prakāśe – v tomto projevu; kārya – má být učinĕno; jāni – chápu.
„Podstata Kṛṣṇovy sladké tĕlesné krásy je tak dokonalá, že nic dokonalejšího již neexistuje. On je nevyčerpatelným dolem všech transcendentálních vlastností. V Jeho ostatních projevech a osobních expanzích jsou tyto vlastnosti projevené pouze částečnĕ. Všechny Jeho osobní expanze chápeme tímto způsobem.“