Text 137
sanātana, kṛṣṇa-mādhurya — amṛtera sindhu
mora mana — sannipāti, saba pite kare mati,
durdaiva-vaidya nā deya eka bindu
sanātana – ó Můj drahý Sanātano; kṛṣṇa-mādhurya – sladkost Pána Kṛṣṇy; amṛtera sindhu – oceán nektaru; mora mana – Moje mysl; sannipāti – křeč; saba – vše; pite – pít; kare – činí; mati – touhu; durdaiva-vaidya – lékař, který omezuje; nā – ne; deya – dá; eka – jednu; bindu – kapku.
„Můj drahý Sanātano, sladkost Kṛṣṇovy osoby je jako oceán nektaru. I když nyní Moje mysl dostala křeč a Já bych chtĕl celý tento oceán vypít, Můj přísný lékař Mi nedovolí vypít ani kapku.“
Dojde-li k určitému spojení tří tĕlesných složek, kterými jsou kapha, pitta a vāyu, nastane sannipāti neboli křeč. Pán Caitanya řekl: „Moji nemoc způsobily osobní rysy Pána Kṛṣṇy. Třemi složkami jsou krása Kṛṣṇova tĕla, krása Jeho tváře a krása Jeho úsmĕvu. Moje mysl byla napadena tĕmito třemi krásami a dostala křeč. Touží pít oceán Kṛṣṇovy krásy, ale kvůli křečím Mi Můj lékař, kterým je samotný Śrī Kṛṣṇa, nedovolí z tohoto oceánu vypít ani kapku.“ Śrī Caitanya Mahāprabhu byl v této extázi proto, že jednal v náladĕ gopī. Gopī chtĕly pít oceán sladkosti povstávající z Kṛṣṇových tĕlesných rysů, ale Kṛṣṇa jim nedovolil se k Nĕmu přiblížit. Jejich touha po setkání s Kṛṣṇou se proto zvĕtšila, a jelikož nemohly pít nektar Kṛṣṇových tĕlesných rysů, byly velice nešťastné.