Text 96
kaḥ paṇḍitas tvad-aparaṁ śaraṇaṁ samīyād
bhakta-priyād ṛta-giraḥ suhṛdaḥ kṛtajñāt
sarvān dadāti suhṛdo bhajato ’bhikāmān
ātmānam apy upacayāpacayau na yasya
kaḥ – jaký; paṇḍitaḥ – učenec; tvat-aparam – jiné než u Tebe, Pane; śaraṇam – útočištĕ; samīyāt – přijal by; bhakta-priyāt – jenž chováš náklonnost ke svým oddaným; ṛta-giraḥ – jenž jsi pravdomluvný k oddaným; suhṛdaḥ – jenž jsi přítel oddaných; kṛta-jñāt – jenž jsi vdĕčný oddaným; sarvān – všechny; dadāti – dáváš; suhṛdaḥ – svým příznivcům; bhajataḥ – kteří Tĕ uctívají oddanou službou; abhikāmān – touhy; ātmānam – sebe; api – dokonce; upacaya – nárůst; apacayau – a úbytek; na – ne; yasya – koho.
„ ,Můj drahý Pane, Ty ke svým oddaným chováš velkou náklonnost. Jsi také pravdomluvný a vdĕčný přítel. Který učenec by se Tĕ vzdal a odevzdal se nĕkomu jinému? Naplňuješ všechny touhy svých oddaných až do té míry, že jim nĕkdy dáváš i sám sebe. Přesto Tĕ při takovém jednání nepřibývá ani neubývá.̀ “
Toto je verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.48.26).