Text 130
gāyanta uccair amum eva saṁhatāḥ
vicikyur unmattaka-vad vanād vanam
papracchur ākāśa-vad antaraṁ bahir
bhūteṣu santaṁ puruṣaṁ vanaspatīn
gāyantaḥ – neustále opĕvující; uccaiḥ – hlasitĕ; amum – toho jediného (Pána Śrī Kṛṣṇu); eva – zajisté; saṁhatāḥ – pohromadĕ; vicikyuḥ – hledaly; unmattaka-vat – jako bláznivé; vanāt – z jednoho lesa; vanam – do druhého lesa; papracchuḥ – ptaly se na; ākāśa-vat – jako prostor; antaram – uvnitř; bahiḥ – vnĕ; bhūteṣu – ve všech živých bytostech; santam – existující; puruṣam – Nejvyšší Osobu; vanaspatīn – všech stromů a rostlin.
„ ,Gopī se sešly, aby společnĕ hlasitĕ opĕvovaly Kṛṣṇovy transcendentální vlastnosti, a jako bláznivé začaly chodit z jednoho lesa do druhého. Ptaly se na Pána, jenž se nachází uvnitř i vnĕ všech živých bytostí. Ptaly se na Nĕho, Nejvyšší Osobu, dokonce i každého stromu a rostliny.̀ “
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.30.4). Protože Kṛṣṇa zničehonic opustil tanec rāsa, gopī témĕř zešílely. Byly tak pohroužené v myšlenkách na Kṛṣṇu, že napodobovaly Jeho různé postoje a zábavy. Byly z Jeho nepřítomnosti naprosto zničené, a celou tuto událost vysvĕtluje Śukadeva Gosvāmī Mahārājovi Parīkṣitovi.