Text 167
ei-mata śacīdevī vātsalye vihvala
harṣa-bhaya-dainya-bhāve ha-ila vikala
ei-mata – takto; śacī-devī – matka Śacī; vātsalye – rodičovskou náklonností; vihvala – přemožená; harṣa – štĕstím; bhaya – strachem; dainya-bhāve – a pokorou; ha-ila – byla; vikala – přemĕnĕná.
Štĕstí, strach, pokora a další tĕlesné příznaky úplnĕ zmĕnily matku Śacī, jež byla přemožena mateřskou láskou k Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi.
V tĕchto verších je naznačeno, že matka Śacī, narozená v rodinĕ Nīlāmbary Cakravartīho, uctívala Pána Viṣṇua i před svou svatbou. V Bhagavad-gītĕ (6.41) se říká:
prāpya puṇya-kṛtāṁ lokān
uṣitvā śāśvatīḥ samāḥ
śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe
yoga-bhraṣṭo 'bhijāyate
„Neúspĕšný yogī se po mnoha letech požitku na planetách, kde sídlí zbožné živé bytosti, narodí ve zbožné či bohaté aristokratické rodinĕ.“ Matka Śacī je živou bytostí kategorie nitya-siddha a inkarnací matky Yaśody. Zjevila se v domĕ Nīlāmbary Cakravartīho a vždy se vĕnovala službĕ Pánu Viṣṇuovi. Pozdĕji dostala přímo Pána Viṣṇua, Śrī Caitanyu Mahāprabhua, za své dítĕ a sloužila Mu ode dne Jeho zjevení. To je postavení společníků kategorie nitya-siddha. Śrī Narottama dāsa Ṭhākura proto zpívá: gaurāṅgera saṅgi-gaṇe nitya-siddha kari māne. Každý oddaný by mĕl vĕdĕt, že všichni společníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua – členové Jeho rodiny, přátelé a ostatní – byli nitya-siddhové. Nitya-siddha na službu Pánu nikdy nezapomíná. Neustále, už od dĕtství, se vĕnuje uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství.