Text 135
pramāṇera madhye śruti pramāṇa — pradhāna
śruti ye mukhyārtha kahe, sei se pramāṇa
pramāṇera – důkazy; madhye – mezi; śruti – Védy; pramāṇa – důkaz; pradhāna – hlavní; śruti – Védy; ye – jakýkoliv; mukhya-artha – hlavní význam; kahe – říkají; sei se – to je opravdu; pramāṇa – důkaz.
„I když existují ještĕ jiné důkazy, sdĕlení Véd je třeba přijmout jako nejpřednĕjší. Sdĕlení Véd chápaná přímo jsou prvotřídním důkazem.“
Díla, na která je třeba se obrátit, jsou Tattva-sandarbha (10–11) Śrīly Jīvy Gosvāmīho, komentář k Tattva-sandarbĕ od Śrīly Baladevy Vidyābhūṣaṇy a následující verše z Brahma-sūtry: śāstra-yonitvāt (Vs. 1.1.3), tarkāpratiṣṭhānāt (Vs. 2.1.11) a śrutes tu śabda-mūlatvāt (Vs. 2.1.27), jak je vysvĕtlili Śrī Rāmānujācārya, Śrī Madvācārya, Śrī Nimbārkācārya a Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa. Ve své knize Sarva-saṁvādinī Śrīla Jīva Gosvāmī poznamenal, že i když existuje deset druhů důkazů – přímé vnímání, védské sdĕlení, odkazy na historii, hypotéza a tak dále – a všechny jsou obecnĕ přijímány jako důkazy, je ten, kdo předkládá hypotézy, čte Védy nebo vnímá či vysvĕtluje na základĕ své zkušenosti, čtyřmi způsoby nedokonalý. To znamená, že dĕlá chyby, podléhá iluzi, má sklon podvádĕt a má nedokonalé smysly. I když může být důkaz správný, u človĕka hrozí nebezpečí, že se kvůli svým hmotným nedostatkům zmýlí. Pokud se tedy nejedná o přímé sdĕlení, je možné, že výklad bude nedokonalý. Závĕr tedy je, že za důkaz lze považovat pouze přímé sdĕlení. Interpretaci nelze přijmout jako důkaz, ale lze ji uznat jako jeho potvrzení.
Na samotném začátku Bhagavad-gīty se uvádí:
dharma-kṣetre kuru-kṣetre
samavetā yuyutsavaḥ
māmakāḥ pāṇḍavāś caiva
kim akurvata sañjaya
Tyto výroky Bhagavad-gīty jsou samy o sobĕ důkazem toho, že existuje svaté poutní místo zvané Kurukšétra, kde se Pāṇḍuovci a Kuruovci shromáždili, aby spolu svedli bitvu. Co udĕlali, když se tam setkali? Tak se ptal Dhṛtarāṣṭra Sañjayi. I když to jsou zcela jasné výroky, ateisté se snaží podávat různé významy slov dharma-kṣetra a kuru-kṣetra. Śrīla Jīva Gosvāmī nás proto varoval, abychom nezáviseli na žádném druhu interpretací. Je lepší přijímat verše tak, jak jsou, bez interpretace.