Text 147
brahma-śabde kahe pūrṇa svayaṁ bhagavān
svayaṁ bhagavān kṛṣṇa, — śāstrera pramāṇa
brahma-śabde – slovem „Brahman“; kahe – je řečeno; pūrṇa – úplný; svayam – osobnĕ; bhagavān – Nejvyšší Osobnost Božství; svayam – osobnĕ; bhagavān – Nejvyšší Osobnost Božství; kṛṣṇa – Pán Kṛṣṇa; śāstrera pramāṇa – konečný výrok všech védských písem.
„Slovo ,Brahmaǹ poukazuje na úplnou Nejvyšší Osobnost Božství, kterou je Śrī Kṛṣṇa. To je konečný výrok všech védských písem.“
To je potvrzeno také v Bhagavad-gītĕ (15.15), kde Pán říká: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Konečným cílem všech védských písem je Kṛṣṇa. Každý Ho hledá. Totéž je potvrzeno také jinde v Bhagavad-gītĕ (7.19):
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ
„Ten, kdo má po mnoha zrozeních a smrtích opravdu poznání, se Mi odevzdá, protože ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.“
Když človĕk studiem védské literatury skutečnĕ zmoudří, odevzdá se Vāsudevovi, Bhagavānovi Śrī Kṛṣṇovi. To je potvrzeno také ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.7–8):
vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam
dharmaḥ sv-anuṣṭhitaḥ puṁsāṁ viṣvaksena-kathāsu yaḥ
notpādayed yadi ratiṁ śrama eva hi kevalam
Skutečné poznání znamená chápat Vāsudevu. Díky oddané službĕ Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, človĕk získá dokonalé poznání a pochopení Véd a tak se odpoutá od hmotného svĕta. To je dokonalost lidského života. Pokud človĕk této dokonalosti nedosáhne, pak i kdyby dokonale následoval náboženské obřady, pouze ztrácí čas (śrama eva hi kevalam).
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vlastnil před stvořením vesmírného projevu zcela transcendentální mysl i oči. Touto Nejvyšší Osobností Božství je Kṛṣṇa. Nĕkdo by si mohl myslet, že v Upaniṣadách se o Kṛṣṇovi přímo nic neříká, ale skutečností zůstává, že lidé s hmotnými smysly nemohou védské mantry pochopit. Padma Purāṇa uvádí: ataḥ śṛī-kṛṣṇa-nāmādi na bhaved grāhyam indriyaiḥ – človĕk s hmotnými smysly nemůže plnĕ pochopit jméno, vlastnosti, podobu a zábavy Śrī Kṛṣṇy. Proto jsou zde Purāṇy, určené k vysvĕtlení a doplnĕní védského poznání. Velcí mudrci předkládají Purāṇy s tím cílem, aby védské mantry zpřístupnili obyčejným lidem (strī-śūdra-dvija-bandhūnām). Śrīla Vyāsadeva vzal v úvahu, že ženy, śūdrové a dvija-bandhuové (nekvalifikovaní synové dvojzrozených) nemohou pochopit védské mantry přímo, a z toho důvodu sestavil Mahābhāratu. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je ve skutečnosti vedeṣu durlabham (ve Védách Ho nelze najít). Pokud však Védy správnĕ pochopíme nebo pokud védské poznání obdržíme od oddaných, pak můžeme vĕdĕt, že veškeré védské poznání vede ke Śrī Kṛṣṇovi.
Brahma-sūtra (1.1.3) tuto skutečnost také potvrzuje: śāstra-yonitvāt. Śrī Madhvācārya tento aforismus Brahma-sūtry komentuje prohlášením: „Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda, Atharva Veda, Mahābhārata, Pañcarātra a původní Vālmīkiho Rāmāyaṇa dohromady tvoří védskou literaturu. Jakákoliv literatura následující závĕry tĕchto védských textů je také považována za védskou literaturu. Literatura, která se podle védských textů neřídí, je scestná.“
Když tedy čteme védskou literaturu, musíme jít cestou velkých ācāryů: mahā-jano yena gataḥ sa panthāḥ. Dokud se človĕk neubírá cestou velkých ācāryů, nemůže pochopit skutečný význam Véd.