Text 154
viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetra-jñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate
viṣṇu-śaktiḥ – vnitřní energie Pána Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství; parā – duchovní; proktā – řečená; kṣetra-jña – živé bytosti; ākhyā – známé jako; tathā – též; parā – duchovní; avidyā – nevĕdomost či bezbožnost; karma – a ploduchtivé jednání; saṁjñā – známé jako; anyā – další; tṛtīyā – třetí; śaktiḥ – energie; iṣyate – je přijímána jako.
„,Śāstry potvrzují, že vnitřní energie Nejvyššího Pána Viṣṇua je duchovní. Potom je tu ještĕ další duchovní energie, známá jako kṣetra-jña neboli živé bytosti. Třetí energie, známá jako nevĕdomost, vede živou bytost k bezbožnosti a naplňuje ji ploduchtivým jednáním.̀“
V Bhagavad-gītĕ, v pasáži, kde Śrī Kṛṣṇa hovoří o tom, co je kṣetra a kṣetra-jña, je jasnĕ řečeno, že kṣetra-jña je živá bytost, která zná pole svých činností. Živé bytosti v hmotném svĕtĕ zapomínají na svůj vĕčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Tomuto zapomnĕní se říká avidyā neboli nevĕdomost. Avidyā-śakti, energie avidyi tohoto hmotného svĕta, pobízí k ploduchtivému jednání. I když je tato avidyā-śakti (hmotná energie neboli nevĕdomost) také energií Nejvyšší Osobnosti Božství, je určena zvláštĕ k tomu, aby udržovala živé bytosti ve stavu zapomnĕní. K tomu dochází kvůli jejich postoji vzpoury vůči Pánu. Díky tomu se živé bytosti, ačkoliv jsou svou přirozeností duchovní, dostávají pod vliv energie nevĕdomosti. Jakým způsobem k tomu dochází, je popsáno v následujícím verši.