Text 235
yeṣāṁ sa eṣa bhagavān dayayed anantaḥ
sarvātmanāśrita-pado yadi nirvyalīkam
te dustarām atitaranti ca deva-māyāṁ
naiṣāṁ mamāham iti dhīḥ śva-śṛgāla-bhakṣye
yeṣām – zcela odevzdaným duším; saḥ – On; eṣaḥ – tento; bhagavān – Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; dayayet – může projevit milost; anantaḥ – neomezený; sarva-ātmanā – plnĕ, bez výhrad; āśrita-padaḥ – tĕch, kdo u Pána přijali útočištĕ; yadi – jestliže; nirvyalīkam – bez neupřímnosti; te – ty osoby; dustarām – nepřekonatelný; atitaranti – překonají; ca – také; deva-māyām – hmotnou iluzorní energii; na – ne; eṣām – toto; mama aham – „moje“ a „já“; iti – taková; dhīḥ – inteligence; śva-śṛgāla-bhakṣye – v tĕle, které se stane potravou psů a šakalů.
„,Pokud nĕkdo bez výhrad přijme útočištĕ u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, pak mu neomezený, milostivý Pán prokáže svou bezpříčinnou milost, a on tak může překonat nepřekonatelný oceán nevĕdomosti. Ti, jejichž inteligence je pohroužená v tĕlesném pojetí a kdo si myslí jsem toto tĕlo, jsou hodni pouze toho, aby se stali potravou psů a šakalů. Takovým lidem Nejvyšší Pán svou milost nikdy neudílí.̀“
Nejvyšší Pán nikdy neudílí svá požehnání tĕm, kdo pevnĕ setrvávají na úrovni tĕlesného pojetí života. V Bhagavad-gītĕ (18.66) Kṛṣṇa jasnĕ říká:
sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
„Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mnĕ. Já tĕ zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.“
Verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.7.42), který Śrī Caitanya Mahāprabhu cituje, vysvĕtluje význam tohoto výroku Śrī Kṛṣṇy. Kṛṣṇa udĕlil Arjunovi svou bezpříčinnou milost jen proto, aby ho zbavil tĕlesného pojetí života. K tomu došlo na samém začátku druhé kapitoly Bhagavad-gīty (2.13), kde Kṛṣṇa říká: dehino 'smin yathā dehe kaumāraṁ yauvanaṁ jarā. V tomto tĕle je jeho vlastník, a nikdo by nemĕl tĕlo považovat za vlastní já. To je první pokyn, který by si mĕl oddaný osvojit. Dokud človĕk setrvává na úrovni tĕlesného pojetí života, nemůže realizovat svoji skutečnou totožnost a zamĕstnat se láskyplnou oddanou službou Pánu. Dokud není na transcendentální úrovni, nemůže očekávat Pánovu bezpříčinnou milost a nemůže překonat rozlehlý oceán hmotné nevĕdomosti. To Pán Kṛṣṇa potvrzuje v Bhagavad-gītĕ (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te. Bez odevzdání se lotosovým nohám Kṛṣṇy nemůže nikdo očekávat vysvobození ze spárů māyi, matoucí energie. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32) jsou māyāvādští sannyāsī, kteří si o sobĕ falešnĕ myslí, že jsou vysvobození ze spárů māyi, označeni jako vimukta-māninaḥ. Ve skutečnosti osvobození nejsou, ale myslí si, že jsou a že se stali samotným Nārāyaṇem. I když zdánlivĕ zrealizovali, že nejsou toto hmotné tĕlo, ale duše, zanedbávají povinnost duše, kterou je sloužit Nejvyšší Duši. Jejich inteligence proto není posvĕcená. Dokud není inteligence posvĕcená, nelze ji použít k pochopení oddané služby. Oddaná služba začíná, když jsou inteligence, mysl a ego zcela očištĕné. Māyāvādští sannyāsī svoji inteligenci, mysl a ego neočišťují, a tak nemohou sloužit Pánu nebo očekávat Pánovu bezpříčinnou milost. I když se díky své přísné askezi dostanou na vysokou úroveň, prodlévají stále v hmotném svĕtĕ bez požehnání lotosových nohou Pána. Nĕkdy dokonce dospĕjí až do záře Brahmanu, ale protože jejich mysl není zcela očištĕná, musejí se vrátit do hmotné existence.
Karmī jsou zcela pohroužení v tĕlesném pojetí života a jñānī, i když teoreticky chápou, že nejsou tĕlo, také nevĕdí nic o lotosových nohách Pána, protože příliš zdůrazňují neosobní pojetí. Karmī ani jñānī proto nejsou způsobilí obdržet Pánovu milost a stát se oddanými. Narottama dāsa Ṭhākura říká: karma-kāṇḍa jñāna-kāṇḍa, kevala viṣera bhāṇḍa – ti, kdo přijali proces karma-kāṇḍy (plodonosných činností) nebo jñāna-kāṇḍy (spekulací o transcendentální vĕdĕ), jedí z nádob otrávených jedem. Život za životem jsou odsouzeni k pobytu v hmotném svĕtĕ, dokud se neodevzdají lotosovým nohám Kṛṣṇy. To je potvrzeno ve Śrīmad Bhagavad-gītĕ (7.19):
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā su-durlabhaḥ
„Ten, kdo je po mnoha zrozeních a smrtích skutečnĕ obdařen poznáním, se Mi odevzdá, neboť ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je nesmírnĕ vzácná.“