Text 261
tat te ’nukampāṁ su-samīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo bhakti-pade sa dāya-bhāk
tat – proto; te – Tvůj; anukampām – soucit; su-samīkṣamāṇaḥ – doufající v; bhuñjānaḥ – snášející; eva – jistĕ; ātma-kṛtam – jím vykonaných; vipākam – výsledky činů; hṛt – srdcem; vāk – slovy; vapurbhiḥ – a tĕlem; vidadhan – skládající; namaḥ – poklony; te – Tobĕ; jīveta – může žít; yaḥ – každý, kdo; bhakti-pade – v oddané službĕ; saḥ – on; dāya-bhāk – pravý uchazeč.
Bhaṭṭācārya recitoval: „Ten, kdo s nadĕjí ve Tvůj soucit snáší vše nepříznivé, co ho potká kvůli karmĕ za jeho dřívĕjší jednání, vždy Ti oddanĕ slouží svou myslí, slovy a tĕlem a neustále se Ti klaní, je jistĕ vhodným uchazečem o postavení Tvého čistého oddaného.“
Sārvabhauma Bhaṭṭācārya při recitaci tohoto verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.8) vymĕnil původnĕ použité slovo mukti-pade za bhakti-pade. Mukti znamená osvobození a splynutí s neosobní září Brahmanu. Bhakti znamená transcendentálnĕ sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhaṭṭācārya rozvinul čistou oddanou službu, a tak se mu slovo mukti-pade, poukazující na Pánův neosobní rys, nelíbilo. Nicménĕ nebyl oprávnĕný mĕnit slova Śrīmad-Bhāgavatamu, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvĕtlí. I když Bhaṭṭācārya slovo zmĕnil ve své extázi oddanosti, Śrī Caitanya Mahāprabhu to neschválil.