KAPITOLA SEDMÁ

Text 1: Pán Caitanya Mahāprabhu se slitoval nad brāhmaṇou Vāsudevou a vyléčil ho z lepry. Promĕnil ho v překrásného človĕka spokojeného s oddanou službou. S úctou se klaním slavnému Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 2: Sláva Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Poté, co Pán osvobodil Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu, zatoužil jít kázat do jižní Indie.

Text 4: Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal stav odříkání bĕhem čtrnácti dnů dorůstajícího mĕsíce v mĕsíci Māgha. Bĕhem následujícího mĕsíce Phālguna odešel do Džagannáth Purí a usadil se tam.

Text 5: Na konci mĕsíce Phālguna se zúčastnil slavnosti Dola-yātrā a při této příležitosti různými způsoby zpíval a tančil ve stavu extatické lásky k Bohu, jak mĕl ve zvyku.

Text 6: V mĕsíci Caitra Pán za svého pobytu v Džagannáth Purí osvobodil Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu a začátkem dalšího mĕsíce (Vaiśākha) se rozhodl jít do jižní Indie.

Text 7-8: Śrī Caitanya Mahāprabhu svolal všechny své oddané, vzal je za ruce a s pokorou jim řekl: „Jste Mi všichni dražší než Můj vlastní život. Mohu se vzdát svého života, ale vzdát se vás je pro Mĕ tĕžké.“

Text 9: „Všichni jste Moji přátelé a tím, že jste Mĕ přivedli sem do Džagannáth Purí a umožnili Mi zhlédnout Pána Jagannātha v chrámu, jste náležitĕ splnili povinnosti přátel.“

Text 10: „Nyní vás všechny žádám o drobný milodar. Dovolte Mi prosím odejít na pouť po jižní Indii.“

Text 11: „Půjdu hledat Viśvarūpu. Odpusťte Mi prosím, ale chci jít sám; nechci nikoho brát s sebou.“

Text 12: „Vy, Moji drazí přátelé, zůstaňte tady v Džagannáth Purí, dokud se nevrátím ze Sétubandhy.“

Text 13: Śrī Caitanya Mahāprabhu ví vše, a tak dobře vĕdĕl, že Viśvarūpa již opustil tento svĕt. Musel však předstírat, že o tom neví, aby mohl odejít do jižní Indie a osvobodit tamní obyvatelstvo.

Text 14: Když oddaní slyšeli tuto zprávu Śrī Caitanyi Mahāprabhua, byli velmi nešťastní a se zasmušilými tvářemi mlčeli.

Text 15: Nityānanda Prabhu potom řekl: „Jak bys mohl jít sám? Kdo to může snést?“

Text 16: „Nech jednoho nebo dva z nás jít s Tebou; jinak bys mohl cestou padnout do spárů zlodĕjů a darebáků. Vyber si, koho chceš, ale dva by mĕli jít s Tebou.“

Text 17: „Já znám všechny cesty k různým poutním místům v jižní Indii. Jen Mi přikaž, a budu Tĕ doprovázet.“

Text 18: Pán odpovĕdĕl: „Já jsem jen tanečník a Ty jsi loutkář. Jak budeš tahat za provázky, tak Já budu tančit.“

Text 19: „Po přijetí sannyāsu jsem chtĕl jít do Vrindávanu, ale Ty jsi Mĕ místo toho přivedl do domu Advaity Prabhua.“

Text 20: „Na cestĕ do Džagannáth Purí jsi zlámal Mou tyč sannyāsīho. Vím, že ke Mnĕ všichni chováte hlubokou náklonnost, ale takové vĕci narušují Mé činnosti.“

Text 21: „Jagadānanda chce, abych si užíval tĕlesných smyslových požitků, a Já ze strachu dĕlám všechno, co Mi řekne.“

Text 22: „Pokud nĕkdy udĕlám nĕco, co se mu nelíbí, z hnĕvu se Mnou tři dny nemluví.“

Text 23: „Jsem sannyāsī a Mou povinností je spát na zemi a koupat se třikrát dennĕ i v zimĕ. Když ale Mukunda vidí Moji přísnou askezi, je z toho nešťastný.“

Text 24: „Mukunda samozřejmĕ nic neříká, ale Já vím, že se v hloubi duše velice rmoutí, a to Mĕ činí dvakrát tak nešťastným.“

Text 25: „I když jsem sannyāsī a Dāmodara je brahmacārī, přesto nade Mnou drží hůl, aby Mĕ učil.“

Text 26: „Podle Dāmodara jsem, co se týče pravidel slušného chování, stále ještĕ začátečník, a tak se mu nelíbí Moje nezávislá povaha.“

Text 27: „Dāmodara Paṇḍita a další umĕjí přijímat milost Pána Kṛṣṇy lépe než Já, a proto je názory veřejnosti nezajímají. Chtĕjí tedy, abych si užíval smyslů, i když je to nemorální. Já se ale jako ubohý sannyāsī nemohu zříci povinností stavu odříkání, a proto je přísnĕ následuji.“

Text 28: „Proto tĕch nĕkolik dní, co budu sám putovat po svatých poutních místech, zůstaňte všichni tady v Níláčale.“

Text 29: Pán byl ve skutečnosti v moci dobrých vlastností všech svých oddaných. Pod rouškou přisuzování chyb si všechny tyto vlastnosti vychutnával.

Text 30: Nikdo nedokáže náležitĕ popsat náklonnost, kterou Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu choval ke svým oddaným. Vždy toleroval všechny druhy osobního neštĕstí, které Mu způsobilo přijetí stavu odříkání.

Text 31: Usmĕrňující zásady, které Caitanya Mahāprabhu dodržoval, byly nĕkdy nesnesitelné a všech oddaných se velmi dotýkaly. Přestože Caitanya Mahāprabhu přísnĕ dodržoval usmĕrňující zásady, nemohl snášet neštĕstí, které zakoušeli Jeho oddaní.

Text 32: Aby jim tedy zabránil s Ním jít a být nešťastní, prohlásil Śrī Caitanya Mahāprabhu jejich dobré vlastnosti za nedostatky.

Text 33: Čtyři oddaní pokornĕ naléhali, že půjdou s Pánem, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu jako nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství jejich žádosti nevyhovĕl.

Text 34: Pán Nityānanda potom řekl: „Cokoliv nařídíš, musím vykonat, ať to přinese štĕstí, nebo neštĕstí.“

Text 35: „Přesto k Tobĕ mám jednu žádost. Prosím, zvaž ji, a pokud si budeš myslet, že je oprávnĕná, tak ji prosím přijmi.“

Text 36: „Musíš s sebou mít bederní roušku, svrchní oblečení a nádobu na vodu. Nic víc by sis už nemĕl brát.“

Text 37: „Obĕ ruce budeš mít neustále zamĕstnané zpíváním a počítáním svatých jmen. Jak tedy poneseš nádobu na vodu a svrchní oblečení?“

Text 38: „Až cestou upadneš v extázi lásky k Bohu do bezvĕdomí, kdo ochrání Tvoje vĕci, jako nádobu na vodu, oblečení a další?“

Text 39: Śrī Nityānanda Prabhu pokračoval: „Tady je prostý brāhmaṇa Kṛṣṇadāsa. Přijmi ho prosím a vezmi ho s sebou, to je Má žádost.“

Text 40: „Ponese Tvoji nádobu na vodu a svršky. Ty si můžeš dĕlat, co chceš, a on neřekne ani slovo.“

Text 41: Pán Caitanya přijal žádost Pána Nityānandy Prabhua a se všemi svými oddanými pak šel do domu Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi.

Text 42: Jakmile vstoupili do jeho domu, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se Pánu poklonil a nabídl Mu místo k sezení. Potom usadil všechny ostatní a nakonec se posadil sám.

Text 43: Po rozhovoru o různých námĕtech týkajících se Pána Kṛṣṇy řekl Śrī Caitanya Mahāprabhu Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi: „Přišel jsem do tvého domu jen proto, abych od tebe dostal příkaz.“

Text 44: „Můj starší bratr Viśvarūpa přijal sannyās a odešel do jižní Indie. Nyní Ho musím jít hledat.“

Text 45: „Dovol Mi prosím odejít, protože musím procestovat jižní Indii. S tvým svolením se brzy šťastnĕ vrátím.“

Text 46: Když to Sārvabhauma Bhaṭṭācārya uslyšel, velice ho to znepokojilo. Uchopil lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a zarmoucenĕ odpovĕdĕl.

Text 47: „Po mnoha zrozeních jsem díky nĕjaké zbožné činnosti získal Tvoji společnost. Nyní prozřetelnost toto neocenitelné spojení přetrhává.“

Text 48: „Když mĕ do hlavy udeří blesk nebo mi zemře syn, snesu to. Ale neštĕstí způsobené odloučením od Tebe neunesu.“

Text 49: „Můj drahý Pane, jsi nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství. Zcela jistĕ odejdeš, já to vím. Přesto Tĕ žádám, zůstaň zde ještĕ pár dní, abych mohl vidĕt Tvé lotosové nohy.“

Text 50: Po vyslechnutí prosby Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi Caitanya Mahāprabhu svolil, neodešel, a zůstal ještĕ nĕkolik dní.

Text 51: Bhaṭṭācārya nadšenĕ pozval Pána Caitanyu Mahāprabhua do svého domu a bohatĕ Jej hostil.

Text 52: Bhaṭṭācāryova manželka Ṣāṭhīmātā („Ṣāṭhina matka“) vařila. Vyprávĕní o tĕchto zábavách jsou úžasná.

Text 53: Pozdĕji o tom budu vyprávĕt podrobnĕ, ale nyní chci popsat putování Śrī Caitanyi Mahāprabhua po jižní Indii.

Text 54: Po pĕti dnech pobytu v domĕ Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi ho Śrī Caitanya Mahāprabhu sám požádal, aby Mu dovolil odejít do jižní Indie.

Text 55: Jakmile Pán Caitanya Mahāprabhu dostal Bhaṭṭācāryovo svolení, šel do chrámu navštívit Pána Jagannātha a Bhaṭṭācāryu vzal s sebou.

Text 56: Při návštĕvĕ Pána Jagannātha požádal Śrī Caitanya Mahāprabhu o svolení také Jeho. Knĕz v tu chvíli Pánu Caitanyovi okamžitĕ přinesl prasādam a girlandu.

Text 57: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak dostal svolení Pána Jagannātha v podobĕ girlandy. Složil poklony a s velkou radostí se připravil k odchodu do jižní Indie.

Text 58: V doprovodu svých osobních služebníků a Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi Śrī Caitanya Mahāprabhu obřadnĕ obešel Jagannāthův oltář a potom se vydal na svou pouť po jižní Indii.

Text 59: Pán šel do Álálanáthu ležícího na břehu oceánu a Sārvabhauma Bhaṭṭācārya mezitím nařídil Gopīnāthovi Ācāryovi toto:

Text 60: „Přines čtyři sady bederních roušek a svrchního oblečení, které mám doma, a také prasādam Pána Jagannātha. Vezmi si na pomoc nĕjakého brāhmaṇu.“

Text 61: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu odcházel, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya přednesl u Jeho lotosových nohou tuto žádost: „Můj Pane, mám jedno poslední přání a doufám, že mi je laskavĕ splníš.“

Text 62: „Ve mĕstĕ Vidjánagaru, na břehu řeky Gódávarí, žije zodpovĕdný vládní zmocnĕnec jménem Rāmānanda Rāya.“

Text 63: „Nestraň se ho pod dojmem, že se jedná o śūdru zamĕstnaného materialistickými činnostmi. Určitĕ se s ním sejdi, prosím Tĕ o to.“

Text 64: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pokračoval: „Rāmānanda Rāya je nĕkým, kdo je hoden Tvé společnosti. Žádný jiný oddaný se mu nevyrovná v poznání o transcendentálních náladách.“

Text 65: „Je tím nejvĕtším učencem a zároveň odborníkem na nálady oddanosti. Ve skutečnosti je to ta nejvznešenĕjší osoba, a pokud s ním promluvíš, poznáš jeho slávu.“

Text 66: „Když jsem s Rāmānandou Rāyem mluvil poprvé, nechápal jsem, jak transcendentálnĕ neobyčejná jsou témata, o kterých hovoří, a úsilí, které vyvíjí. Posmíval jsem se mu jen proto, že byl vaiṣṇava.“

Text 67: Bhaṭṭācārya řekl: „Díky Tvé milosti jsem nyní pochopil skutečnou pravdu o Rāmānandovi Rāyovi. Ty také oceníš jeho vznešenost, až s ním budeš hovořit.“

Text 68: Pán Caitanya Mahāprabhu přijal žádost Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, aby se setkal s Rāmānandou Rāyem, a na rozloučenou ho objal.

Text 69: Śrī Caitanya Mahāprabhu Bhaṭṭācāryu požádal, aby Mu požehnal, až se bude doma vĕnovat oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi, aby se Sārvabhaumovou milostí mohl do Džagannáth Purí vrátit.

Text 70: Jakmile to Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslovil, odešel na svou pouť. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya okamžitĕ omdlel a upadl na zem.

Text 71: Přestože Sārvabhauma Bhaṭṭācārya omdlel, Śrī Caitanya Mahāprabhu si ho nevšímal a rychle odešel. Kdo může pochopit mysl a zámĕry Śrī Caitanyi Mahāprabhua?

Text 72: Taková je povaha mysli výjimečné osobnosti. Nĕkdy je jemná jako kvĕtina, ale jindy tvrdá jako blesk.

Text 73: „Srdce tĕch, kteří jednají nad bĕžnou úrovní, jsou nĕkdy tvrdší než blesk a nĕkdy jemnĕjší než kvĕtina. Jak si může človĕk srovnat takové protiklady u velkých osobností?“

Text 74: Pán Nityānanda Prabhu Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu zvedl a poslal své lidi, aby ho odvedli domů.

Text 75: Všichni oddaní okamžitĕ přišli a připojili se ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Gopīnātha Acārya poté přinesl oblečení a prasādam.

Text 76: Oddaní šli se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem až k místu zvanému Álálanáth. Tam vzdali Pánu úctu a přednesli mnoho modliteb.

Text 77: Śrī Caitanya Mahāprabhu ve velké extázi tančil a zpíval. Všichni lidé ze sousedství se na Nĕho přišli podívat.

Text 78: Všude okolo Śrī Caitanyi Mahāprabhua, známého také jako Gaurahari, začali lidé křičet svaté jméno Hariho. Pán Caitanya tančil v jejich středu, pohroužený ve své obvyklé extázi lásky k Bohu.

Text 79: Tĕlo Śrī Caitanyi Mahāprabhua bylo přirozenĕ nádherné, jako tekuté zlato oblečené do šafránového roucha. Byl nesmírnĕ krásný tím, že Ho zdobily extatické příznaky, které způsobovaly, že se Mu ježily chlupy, oči se zalévaly slzami a celé Jeho tĕlo se třáslo a potilo.

Text 80: Všichni přítomní žasli nad tančením a tĕlesnými promĕnami Śrī Caitanyi Mahāprabhua a nikdo z příchozích nechtĕl odejít domů.

Text 81: Každý, včetnĕ dĕtí, starců a žen, začal tančit a zpívat svatá jména Śrī Kṛṣṇy a Gopāla. Všichni tak plavali v oceánu lásky k Bohu.

Text 82: Pán Nityānanda Prabhu při pohledu na zpĕv a tanec Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua předpovĕdĕl, že pozdĕji se bude tančit a zpívat v každé vesnici.

Text 83: Pán Nityānanda Prabhu, duchovní mistr, vidĕl, že se již připozdívá, a tak vymyslel způsob, jak shromáždĕní rozpustit.

Text 84: Když Pán Nityānanda Prabhu vzal Śrī Caitanyu Mahāprabhua v poledne na obĕd, lidé se sebĕhli kolem Nich.

Text 85: Po koupeli se v poledne Oba vrátili do chrámu. Śrī Nityānanda Prabhu dovolil svým lidem vstoupit a potom zavřel vnĕjší bránu.

Text 86: Gopīnātha Ācārya pak pro oba Pány přinesl prasādam. Když se najedli, byly zbytky jídla rozdány všem oddaným.

Text 87: Lidé se o tom dozvĕdĕli, přišli před vnĕjší bránu a začali zpívat svaté jméno: „Hari! Hari!“ Vytvářeli tak bouřlivou vřavu.

Text 88: Śrī Caitanya Mahāprabhu nechal po obĕdĕ otevřít vrata, a tak se na Nĕho všichni mohli ke své velké radosti podívat.

Text 89: Lidé až do večera přicházeli a odcházeli a všichni se stali oddanými vaiṣṇavy, kteří začali tančit a zpívat.

Text 90: Śrī Caitanya Mahāprabhu tam pak strávil noc a s velkým potĕšením se svými oddanými hovořil o zábavách Pána Kṛṣṇy.

Text 91: Dalšího dne ráno se Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupal a vydal se na svou cestu po jižní Indii. S každým oddaným se na rozloučenou obejmul.

Text 92: I když se všichni zhroutili v bezvĕdomí k zemi, Pán se za nimi neohlédl, ale pokračoval v cestĕ.

Text 93: Odloučení Pána velmi rozrušilo a kráčel dál nešťastný. Za Ním šel s Pánovou nádobou na vodu Jeho služebník Kṛṣṇadāsa.

Text 94: Oddaní tam zůstali a drželi půst. Dalšího dne se potom všichni smutnĕ vrátili do Džagannáth Purí.

Text 95: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval ve své cestĕ témĕř jako šílený lev. Pohroužený v extázi lásky provádĕl saṅkīrtan tak, že zpíval Kṛṣṇova jména následujícím způsobem.

Text 96: Pán zpíval:

Text 97: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, známý jako Gaurahari, zpíval tento verš a šel svou cestou. Jakmile nĕkoho uvidĕl, požádal ho, ať zpívá „Hari! Hari!“

Text 98: Každý z tĕch, kdo Pána Caitanyu Mahāprabhua slyšeli zpívat „Hari! Hari!“, také zpíval svatá jména Pána Hariho a Kṛṣṇy. Všichni tak šli za Pánem, protože Ho dychtili vidĕt.

Text 99: Po nĕjaké dobĕ Pán každého z nich objal, obdařil ho duchovní silou a poslal domů.

Text 100: Každý takto zmocnĕný človĕk se vrátil do své vesnice a neustále zpíval svaté jméno Kṛṣṇy, nĕkdy se smál, nĕkdy naříkal a nĕkdy tančil.

Text 101: Tato zmocnĕná osoba žádala každého, koho potkala, aby zpíval svaté jméno Kṛṣṇy, a tak se i všichni ostatní vesničané stali oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 102: Lidé z různých vesnic se na takového zmocnĕného človĕka přicházeli podívat, a díky tomu, že ho vidĕli a dostali milost jeho pohledu, se stali podobnými jako on.

Text 103: Když se každý z tĕchto novĕ zmocnĕných jedinců vrátil do své vesnice, také udĕlal ze všech vesničanů oddané. Oddaní se stali i z tĕch, kdo se na nĕho přišli podívat z jiných vesnic.

Text 104: Zmocnĕní lidé takto chodili od vesnice k vesnici, až se všichni obyvatelé jižní Indie stali oddanými.

Text 105: Tak se ze stovek lidí stávali vaiṣṇavové tím, že na cestĕ potkali Pána a On je obejmul.

Text 106: V každé vesnici, kde se Śrī Caitanya Mahāprabhu zdržel, aby přijal almužnu, Ho přišlo zhlédnout mnoho lidí.

Text 107: Milostí Nejvyššího Pána, Śrī Caitanyi Mahāprabhua, se ze všech stali prvotřídní oddaní. Pozdĕji se stali učiteli nebo duchovními mistry a osvobodili celý svĕt.

Text 108: Pán tak došel až k nejjižnĕjšímu cípu Indie a všechny oblasti po cestĕ obrátil na vaiṣṇavismus.

Text 109: V Navadvípu Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu neprojevil své duchovní síly, ale projevil je v jižní Indii, kde osvobodil všechny lidi.

Text 110: To, jak Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zmocňoval ostatní, může pochopit ten, kdo je skutečnĕ oddaným Pána a kdo obdržel Jeho milost.

Text 111: Pokud nĕkdo nevĕří v neobyčejné transcendentální zábavy Pána, bude zničen jak v tomto svĕtĕ, tak i v příštím.

Text 112: Je třeba vĕdĕt, že vše, co jsem zde napsal o počátku Pánovy cesty, platí po celou dobu Jeho pouti po jižní Indii.

Text 113: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel na svaté místo zvané Kúrma-kšétra, kde zhlédl tamní Božstvo, jemuž přednesl modlitby a složil poklony.

Text 114: Bĕhem pobytu na tomto místĕ Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval svou obvyklou extázi lásky k Bohu a smál se, naříkal, tančil a zpíval. Každý, kdo Ho vidĕl, nevycházel z údivu.

Text 115: Všichni, kdo se o tĕchto neobyčejných událostech doslechli, se tam na Nĕho přišli také podívat, a každý žasl nad Pánovou krásou a extází.

Text 116: Pouhým pohledem na Pána Caitanyu Mahāprabhua se lidé stávali oddanými. Začínali zpívat „Kṛṣṇa“, „Hari“ a další svatá jména. Všichni se topili ve velké extázi lásky a tančili s rukama nad hlavou.

Text 117: A protože je obyvatelé ostatních vesnic neustále slyšeli zpívat svatá jména Pána Kṛṣṇy, stali se také vaiṣṇavy.

Text 118: Poslechem svatého jména Kṛṣṇy se z celé zemĕ stala zemĕ vaiṣṇavů. Vypadalo to, jako kdyby celou zemi zaplavil nektar svatého jména.

Text 119: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu po nĕjaké dobĕ projevil známky vnĕjšího vĕdomí, a tehdy Mu knĕz Božstva Pána Kūrmy daroval různé obĕtiny.

Text 120: Nálada, ve které Śrī Caitanya Mahāprabhu kázal, již byla popsána, a tak se nebudu opakovat. Pán se choval stejnĕ v každé vesnici, do které přišel.

Text 121: V jedné vesnici žil védský brāhmaṇa jménem Kūrma, který s velkou úctou a oddaností pozval Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua do svého domu.

Text 122: Přivedl Pána Caitanyu Mahāprabhua domů, omyl Mu lotosové nohy a použitou vodu pak s celou rodinou vypil.

Text 123: Tento brāhmaṇa Kūrma s velkou náklonností a úctou pohostil Śrī Caitanyu Mahāprabhua všemožnými druhy jídel. O zbytky se potom rozdĕlili všichni členové rodiny.

Text 124: Brāhmaṇa se začal modlit: „Ó můj Pane, o Tvých lotosových nohou medituje Pán Brahmā, a ty samé lotosové nohy přišly do mého domu.“

Text 125: „Můj drahý Pane, mé štĕstí nezná hranic a nedá se popsat. Ode dneška jsou má rodina, zrození a majetek slavné.“

Text 126: Brāhmaṇa Pána Caitanyu Mahāprabhua prosil: „Můj drahý Pane, prosím projev mi svou přízeň a dovol mi jít s Tebou. Už nemohu snášet vlny utrpení vyvolávané materialistickým způsobem života.“

Text 127: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Nikdy už takto nemluv. Radĕji zůstaň doma a neustále zpívej svaté jméno Kṛṣṇy.“

Text 128: „Každého pouč, aby následoval pokyny Pána Śrī Kṛṣṇy, jak jsou dané v Bhagavad-gītĕ a Śrīmad-Bhāgavatamu. Staň se tak duchovním mistrem a snaž se osvobodit každého v této zemi.“

Text 129: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu dále brāhmaṇovi Kūrmovi poradil: „Budeš-li se řídit tímto pokynem, nebude materialistický život doma na překážku tvému duchovnímu pokroku. Naopak, budeš-li následovat tyto usmĕrňující zásady, znovu se tu setkáme, nebo lépe řečeno, nikdy neztratíš Moji společnost.“

Text 130: Vždy, když Śrī Caitanya přijímal v nĕčím domĕ almužnu v podobĕ prasādam, získal všechny, kdo tam bydleli, pro své saṅkīrtanové hnutí a dal jim stejné pokyny jako brāhmaṇovi Kūrmovi.

Text 131-132: Na své pouti trávil Śrī Caitanya Mahāprabhu noci v chrámu nebo u cesty. Kdykoliv u nĕkoho jedl, dal tomu človĕku stejné pokyny jako brāhmaṇovi Kūrmovi. To dĕlal celou dobu, dokud se ze své cesty po jižní Indii nevrátil do Džagannáth Purí.

Text 133: Obšírnĕ jsem popsal Pánovo jednání s brāhmaṇou Kūrmou, a díky tomu budete vĕdĕt, jak se Śrī Caitanya Mahāprabhu choval po celé jižní Indii.

Text 134: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu tak přečkal noc na jednom místĕ, ráno se vykoupal a znovu se vydal na cestu.

Text 135: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu odcházel, brāhmaṇa Kūrma Ho velký kus cesty následoval. Pán Caitanya ho však nakonec starostlivĕ poslal domů.

Text 136: Na tom místĕ žil brāhmaṇa Vāsudeva, velká osobnost, avšak trpící leprou. Tĕlo mĕl plné živých červů.

Text 137: I když brāhmaṇa Vāsudeva trpĕl leprou, byl osvícený. Jakmile jeden červ vypadl z rány na jeho tĕle, vždy ho sebral a vrátil ho zpátky na stejné místo.

Text 138: Jedné noci se Vāsudeva dozvĕdĕl o příchodu Pána Caitanyi Mahāprabhua a ráno se Ho vydal navštívit do Kūrmova domu.

Text 139: Když malomocný Vāsudeva přišel do Kūrmova domu, aby vidĕl Caitanyu Mahāprabhua, dozvĕdĕl se, že Pán již odešel. V bezvĕdomí se pak zhroutil na zem.

Text 140: Když malomocný brāhmaṇa Vāsudeva naříkal, že nemohl spatřit Caitanyu Mahāprabhua, Pán se tam okamžitĕ vrátil a objal ho.

Text 141: Śrī Caitanya Mahāprabhu se ho dotkl, a v tu chvíli se lepra i jeho neštĕstí vzdálily na hony daleko. Vāsudevovo tĕlo k jeho velké radosti velice zkrásnĕlo.

Text 142: Brāhmaṇa Vāsudeva žasl, když vidĕl úžasnou milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a dotýkaje se lotosových nohou Pána, začal recitovat verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu.

Text 143: Řekl: „Kdo jsem? Hříšný a ubohý přítel brāhmaṇy. A kdo je Kṛṣṇa? Nejvyšší Osobnost Božství, jež v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy. On mĕ však přesto svými dvĕma pažemi objal.“

Text 144-145: Brāhmaṇa Vāsudeva pokračoval: „Ó můj milostivý Pane, obyčejné živé bytosti nemohou být takto milostivé. Taková milost se dá najít pouze u Tebe. Dokonce i hříšník, když mĕ spatří, se mi kvůli mému tĕlesnému zápachu vyhne, ale Ty ses mĕ přesto dotkl. Takové je nezávislé chování Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 146: Protože byl brāhmaṇa Vāsudeva pokorný, mĕl obavy, že zpyšní, když ho nyní Śrī Caitanya Mahāprabhu svou milostí vyléčil.

Text 147: Aby brāhmaṇu ochránil, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu poradil, ať neustále zpívá Hare Kṛṣṇa mantru. Když to bude dĕlat, nikdy zbytečnĕ nezpyšní.

Text 148: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu Vāsudevu rovnĕž poučil, aby kázal o Kṛṣṇovi, a tak osvobozoval živé bytosti. Výsledkem bude, že ho Kṛṣṇa velmi brzy přijme jako svého oddaného.

Text 149: Poté, co takto Śrī Caitanya Mahāprabhu poučil brāhmaṇu Vāsudevu, zmizel z onoho místa. Oba brāhmaṇové, Kūrma a Vāsudeva, se objali a ve vzpomínkách na transcendentální vlastnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua se dali do pláče.

Text 150: Takto jsem popsal, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu zachránil Vāsudevu trpícího leprou, za což dostal jméno Vāsudevāmṛta-prada.

Text 151: Tímto končím popis začátku cesty Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Jeho návštĕvy chrámu Kūrmy a toho, jak osvobodil malomocného brāhmaṇu Vāsudevu.

Text 152: Ten, kdo naslouchá tĕmto zábavám Śrī Caitanyi Mahāprabhua s velkou vírou, jistĕ brzy dosáhne Jeho lotosových nohou.

Text 153: Přiznávám, že neznám začátek ani konec zábav Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Vše, co jsem napsal, jsem ale vyslechl z úst velkých osobností.

Text 154: Ó oddaní, neberte prosím v úvahu moje přestupky v tomto ohledu. Vaše lotosové nohy jsou mé jediné útočištĕ.

Text 155: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.