Text 107
itas tatas tām anusṛtya rādhikām
anaṅga-bāṇa-vraṇa-khinna-mānasaḥ
kṛtānutāpaḥ sa kalinda-nandinī
taṭānta-kuñje viṣasāda mādhavaḥ
itaḥ tataḥ – sem a tam; tām – Ji; anusṛtya – hledající; rādhikām – Śrīmatī Rādhārāṇī; anaṅga – Amora; bāṇa-vraṇa – zasažený šípem; khinna-mānasaḥ – jehož srdce je zranĕné; kṛta-anutāpaḥ – litující svého špatného chování; saḥ – On (Pán Kṛṣṇa); kalinda-nandinī – řeky Jamuny; taṭa-anta – na břehu; kuñje – v křovinách; viṣasāda – naříkal; mādhavaḥ – Pán Śrī Kṛṣṇa.
„,Mādhava, Pán Kṛṣṇa, zasažený šípem Amora, smutnĕ litoval svého špatného zacházení se Śrīmatī Rādhārāṇī, a tak Ji hledal na březích řeky Jamuny. Protože Ji však nenašel, vstoupil do vrindávanských křovin a začal naříkat.̀“
Tyto dva verše jsou z knihy Gīta-govinda (3.1–2) Jayadevy Gosvāmīho.