Text 146
dvijātmajā me yuvayor didṛkṣuṇā
mayopanītā bhuvi dharma-guptaye
kalāvatīrṇāv avaner bharāsurān
hatveha bhūyas tvarayetam anti me
dvija-ātma-jāḥ – brāhmaṇovy syny; me – Mnou; yuvayoḥ – vás obou; didṛkṣuṇā – toužícím vidĕt; mayā – Mnou; upanītāḥ – přivedené; bhuvi – do svĕta; dharma-guptaye – pro ochranu náboženských zásad; kalā – se všemi energiemi; avatīrṇau – kteří jste sestoupili; avaneḥ – svĕta; bhara-asurān – tĕžké břímĕ v podobĕ démonů; hatvā – až zabijete; iha – sem do duchovního svĕta; bhūyaḥ – znovu; tvarayā – brzy; itam – prosím vraťte se; anti – blízko; me – Mĕ.
„Pán Mahā-Viṣṇu (Mahāpuruṣa) oslovil Kṛṣṇu a Arjunu: ,Chtĕl jsem vás oba vidĕt, a proto jsem vzal brāhmaṇovy syny sem. Oba jste se v hmotném svĕtĕ zjevili kvůli opĕtovnému ustanovení náboženských zásad a přišli jste s veškerými svými energiemi. Až zabijete všechny démony, vraťte se prosím rychle do duchovního svĕta.̀“
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.89.58) o Kṛṣṇovĕ snaze vzít Arjunu při hledání synů brāhmaṇy za hranice hmotného vesmíru.
Pána Mahā-Viṣṇua, který pobývá za hranicemi hmotného svĕta, také přitahovaly tĕlesné rysy Kṛṣṇy. Mahā-Viṣṇu ve skutečnosti ukradl syny jednoho brāhmaṇy z Dváraky proto, aby Ho Kṛṣṇa s Arjunou přišli navštívit. Tento verš je citován proto, aby ukázal, že Kṛṣṇa je tak přitažlivý, že přitahuje i Mahā-Viṣṇua.