Text 149
aparikalita-pūrvaḥ kaś camatkāra-kārī
sphurati mama garīyān eṣa mādhurya-pūraḥ
ayam aham api hanta prekṣya yaṁ lubdha-cetāḥ
sa-rabhasam upabhoktuṁ kāmaye rādhikeva
aparikalita-pūrvaḥ – nikdy předtím nespatřený; kaḥ – kdo; camatkāra-kārī – uvádĕjící v údiv; sphurati – projevuje; mama – Moje; garīyān – vĕtší; eṣaḥ – toto; mādhurya-pūraḥ – množství sladkosti; ayam – to; aham – Já; api – dokonce i; hanta – bĕda; prekṣya – vidící; yam – jíž; lubdha-cetāḥ – Moje mysl je zmatená; sa-rabhasam – silnĕ; upabhoktum – užívat si; kāmaye – touží; rādhikā iva – jako Śrīmatī Rādhārāṇī.
„,Když v pilíři svého paláce ve Dvárace posázeném drahokamy Kṛṣṇa uvidĕl svůj odraz, zatoužil ho obejmout a řekl: „Bĕda, nikdy předtím jsem nikoho takového nevidĕl! Kdo to je? Sotva jsem Ho spatřil, chci Ho obejmout, úplnĕ stejnĕ jako Śrīmatī Rādhārāṇī.̀“
Tento verš je z Lalita-mādhavy (8.34) Śrīly Rūpy Gosvāmīho.