Text 288
tāṅra bhāve bhāvita kari’ ātma-mana
tabe nija-mādhurya kari āsvādana
tāṅra – Śrīmatī Rādhārāṇī; bhāve – v extázi; bhāvita – osvícené; kari' – činící; ātma-mana – tĕlo a mysl; tabe – načež; nija-mādhurya – svou vlastní transcendentální náladu; kari – činím; āsvādana – vychutnávání.
„Nyní jsem přemĕnil své tĕlo a mysl v extázi Śrīmatī Rādhārāṇī, a tak si v této podobĕ vychutnávám svou vlastní sladkost.“
Gaurasundara zde Śrī Rāmānandovi Rāyovi říká: „Můj drahý Rāmānando Rāyi, ve skutečnosti jsi vidĕl oddĕlenou osobu s tĕlem svĕtlé pleti. Já ale nemám svĕtlou pleť. Já jsem Śrī Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje, a Má pleť je černá. Když však přijdu do styku se Śrīmatī Rādhārāṇī, Moje pleť navenek zesvĕtlá. Śrīmatī Rādhārāṇī se nedotýká nikoho jiného než Kṛṣṇy. Vychutnávám si své vlastní transcendentální rysy tak, že přijímám barvu pleti Śrīmatī Rādhārāṇī. Bez Ní nemůže nikdo okusit transcendentální blaženost Kṛṣṇovy milostné lásky.“ V tomto ohledu Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poukazuje na prākṛta-sahajiyā-sampradāyu, která říká, že se od sebe tĕla Kṛṣṇy a Caitanyi Mahāprabhua liší. Mylnĕ vykládají slova gaura aṅga nahe mora ve verši 287. Z tĕchto dvou veršů (287 a 288) můžeme pochopit, že se Pán Caitanya Mahāprabhu od Kṛṣṇy neliší. Oba jsou stejná Nejvyšší Osobnost Božství. V podobĕ Kṛṣṇy si Pán užívá duchovní blaženosti a zůstává útočištĕm všech oddaných, viṣaya-vigrahou. Ve své podobĕ Gaurāṅgy si Kṛṣṇa vychutnává odloučení od Kṛṣṇy v extázi Śrīmatī Rādhārāṇī. Touto extatickou podobou je Śrī Kṛṣṇa Caitanya. Śrī Kṛṣṇa je vždy transcendentální studnicí veškeré blaženosti, čemuž se odbornĕ říká dhīra-lalita. Śrīmatī Rādhārāṇī je ztĕlesnĕním duchovní energie zosobnĕné jako extatická láska ke Kṛṣṇovi, a proto se Jí může dotknout jedinĕ Kṛṣṇa. Rys dhīra-lalita nelze spatřit u žádné jiné Pánovy podoby, včetnĕ Viṣṇua nebo Nārāyaṇa. Śrīmatī Rādhārāṇī je proto známá jako Govinda-nandinī a Govinda-mohinī, protože je jediným zdrojem blaženosti pro Śrī Kṛṣṇu a jedinou osobou, která může okouzlit Jeho mysl.