Text 269
yo dustyajān kṣiti-suta-svajanārtha-dārān
prārthyāṁ śriyaṁ sura-varaiḥ sadayāvalokām
naicchan nṛpas tad ucitaṁ mahatāṁ madhu-dviṭ-
sevānurakta-manasām abhavo ’pi phalguḥ
yaḥ – ten, kdo; dustyajān – velmi tĕžké se vzdát; kṣiti – pozemků; suta – dĕtí; svajana – příbuzných; artha – bohatství; dārān – a manželky; prārthyām – vytoužené; śriyam – štĕstí; sura-varaiḥ – nejlepšími z polobohů; sa-dayā – milostivý; avalokām – jehož pohled; na aicchat – netoužil po; nṛpaḥ – král (Mahārāja Bharata); tat – to; ucitam – je vhodné; mahatām – pro velké osobnosti; madhu-dviṭ – toho, který zabil démona Madhua; sevā-anurakta – zamĕstnaná ve službĕ; manasām – jehož mysl; abhavaḥ – konec kolobĕhu zrození a smrti; api – dokonce; phalguḥ – bezvýznamné.
„,Je velmi tĕžké se vzdát hmotného bohatství, pozemků, dĕtí, společnosti, přátel, majetku, manželky nebo požehnání bohynĕ štĕstí, po kterém touží i velcí polobozi. Král Bharata však po tĕchto vĕcech netoužil, což odpovídalo jeho postavení, protože čistý oddaný, jehož mysl je vždy zamĕstnaná službou Pánu, považuje dokonce i osvobození či splynutí s Pánem za bezvýznamné. Co potom říci o hmotných příležitostech?̀“
Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (5.14.44) opĕvuje krále Bharatu, kterého Śukadeva Gosvāmī popisoval králi Parīkṣitovi.