Mantra čtrnáctá

Za pomoci takzvaného pokroku na poli poznání vytvořila lidská společnost mnoho věcí včetně kosmických lodí a atomové energie. Doposud se jí však ještě nepodařilo osvobodit člověka od rození, stáří, nemoci a smrti. Kdykoliv inteligentní člověk položí takzvanému vědci otázku o těchto utrpeních, vědec mu velmi obratně odpoví, že hmotná věda je na pokroku, a že nakonec bude moci dát člověku nesmrtelnost a věčné mládí. Takovéto odpovědi dokazují jejich hlubokou nevědomost o hmotné přírodě. V hmotném světě je všechno podřízeno přísným zákonům hmoty, a musí proto procházet šesti stupni proměn: narozením, růstem, zachováním, proměnou, chřadnutím a konečně smrtí. Ve styku s hmotnou přírodou nemůže být nic oproštěno od těchto šesti zákonů hmotné existence, a proto také nikdo— ať už polobůh, člověk, zvíře nebo strom—nemůže v hmotném světě zůstat věčně.

Délka života různých životních druhů může být různá. Brahmá, vůdčí živá bytost tohoto hmotného vesmíru, může žít po milióny let, zatímco nepatrný mikrob žije jen několik hodin. Na tom nezáleží. Nikdo v hmotném světě nežije věčně. Věci se za určitých podmínek rodí nebo jsou stvořeny, po nějaký čas setrvávají, a pokud zůstanou na živu, pak rostou, množí se, postupně stárnou a nakonec zmizí. Také Brahmové, kterých je mnoho miliónů (v každém vesmíru žije jeden Brahmá a každý je jinak velký), musí podle těchto zákonů dříve nebo později zemřít. Proto se veškerý hmotný svět nazývá mṛtyuloka, místo smrti.

Materialističtí vědci a politici se pokoušejí o nesmrtelnost v hmotném světě, protože nevědí o nesmrtelnosti duchovní povahy. Je to způsobeno neznalostí védské literatury, jež je plná prakticky ověřeného poznání. Moderní člověk však nechce získávat vědomosti z Véd, Purán a jiných spisů.

Z Višnu Purány (6.7.61) se dovídáme:

Šrí Višnu, Osobnost Božství, má různé energie zvané parā (vyšší energie) a aparā (nižší energie) neboli avidyā. Hmotná energie, do které jsme nyní zapleteni, se nazývá avidyā neboli nižší energie. Tato energie umožňuje existenci hmotného světa. Přesto však zde existuje ještě jiná, vyšší energie, parā-śakti, jež se od této nižší hmotné energie liší. Tato vyšší energie je věčné stvoření Boha. (Bg. 8.20)

Všechny hmotné planety—vyšší, nižší i střední včetně Slunce, Měsíce a Venuše, jsou roztroušeny po celém vesmíru. Tyto planety existují pouze po dobu Brahmova života. Některé nižší planety jsou však na konci Brahmova dne zničeny a během jeho dalšího dne znovu stvořeny. Na vyšších planetách se čas měří odlišně. Jeden rok zde na Zemi se na mnohých vyšších planetách rovná pouze 24 hodinám, neboli jednomu dni a noci. Čtyři zemské věky (Satja, Trétá, Dvápara a Kali) trvají podle naší časové míry 4 320 000 let, ale podle časové míry vyšších planet pouze 12 000 let. Tato časová délka znásobena tisíci tvoří jeden den Brahmova života. Stejně dlouho trvá Brahmova noc. Takovéto dny a noci narůstají v měsíce a roky a Brahmá žije sto let. Na konci Brahmova života je veškeré hmotné projevení zničeno.

Živé bytosti, které sídlí na Slunci a na Měsíci, jakož i obyvatelé soustavy Mrtjulóky, do které patří i Země a mnoho dalších nižších planet, zmizí během Brahmovy noci ve vodách zpustošení. Během této doby nebude žádná živá bytost nebo tvor projeven, ačkoliv duchovně nepřestanou existovat. Toto neprojevené stádium se nazývá avyakta. Když je celý vesmír na konci Brahmova života opět zničen, nastává další neprojevené stádium (avyakta). Mimo tato dvě neprojevená stádia však existuje duchovní sféra neboli duchovní příroda, kde je mnoho duchovních planet, které existují věčně, tedy i po zničení všech planet hmotného vesmíru. Hmotný vesmírný projev, jež spadá pod pravomoc různých Brahmů, představuje jen jednu čtvrtinu energie Pána, které se říká nižší. Duchovní svět je mimo dosah Brahmy a nazývá se tri-pād-vibhūti, tři čtvrtiny Pánovy energie. Je to energie vyšší neboli parā-prakṛti.

Vládnoucí Osobností duchovního světa je Nejvyšší Pán Šrí Kršna. Jak potvrzuje Bhagavad-gítá (8.22), lze se k Němu přiblížit jen ryzí oddanou službou, a nikoliv prostřednictvím džňány (filozofie), jógy (mystiky) nebo karmy (práce vykonávané pro hmotný zisk). Karmíové neboli ti, kdo pracují pro hmotný zisk, se mohou povznést na Svargalóky, které zahrnují také Měsíc a Slunce. Džňáníové a jógíni mohou dosáhnout ještě vyšších planet, jako například Brahmalóky. Jestliže však oddanou službou Pánovi získají ještě vyšší kvalifikace, je jim dovoleno vstoupit do duchovní sféry, kde podle stupně způsobilosti vstoupí buď do zářící atmosféry duchovního nebe (Brahman), nebo na vaikunthské planety. Je však jisté, že nikdo nemůže vstoupit na Vaikunthy, nebyl-li vycvičen v oddané službě Pánu.

Na hmotných planetách se každý, Brahmou počínaje a drobným mravencem konče, snaží panovat nad hmotnou přírodu— to je hmotná nemoc. Dokud tato hmotná nemoc trvá, musí živá bytost procházet procesem převtělování a přichází do těl polobohů, lidí nebo zvířat. Nakonec však musí stejně podstoupit stav neprojevení a to za dvou okolností: v době Brahmových nocí a na konci jeho života. Chceme-li ukončit koloběh rození a smrtí, a tím i jejich průvodní jevy jako stáří a nemoci, musíme se snažit dostat na duchovní planety. Šrí Kršna vládne ve svých neomezených expanzích nad každou z těchto planet, a fact confirmed in the śruti mantras: eko vaśī sarva-gaḥ kṛṣṇa īḍyaḥ/ eko ’pi san bahudhā yo ’vabhāti. (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21)

Kršnu nemůže ovládnout nikdo. Pouze podmíněná duše se pokouší ovládnout hmotnou přírodu a místo aby ji ovládla, podléhá zákonům hmotné přírody a zakouší utrpení opakovaných rození a smrtí. Pán sestoupí, aby znovu ustanovil zásady náboženství, jehož základní zásadou je vyvinutí odevzdanosti Pánovi. Tak zní poslední pokyn Pána v Bhagavad-gítě (18.66), avšak pošetilci toto nejvyšší učení nenápadným způsobem nesprávně vyložili, a tak svedli zástupy lidí na scestí. Vybízejí je, aby otevírali nemocnice, a neučí je oddané službě, čímž by se jim otevřel vstup do duchovního království. Dovědí se pouze o činnosti, která přináší dočasnou úlevu, ale nikdy nemůže živé bytosti přinést skutečné štěstí. Zakládají různé veřejné a polovládní instituce, aby zastavili ničivou sílu přírody. Přesto však neví, jak tuto nepřekonatelnou přírodu utišit. Mnoho lidí se vyhlašuje za velké znalce Bhagavad-gíty, ale přehlížejí její poselství, jež učí, jak hmotnou přírodu utišit. Jak zdůrazňuje Bhagavad-gítá (7.17), mocná příroda může být utišena pouze probuzením vědomí Boha.

Tato mantra Šrí Íšópanišady nás učí, že člověk musí znát jak sambhūti (Osobnost Božství), tak i vināśu (dočasný projev hmotné přírody). Pouhá znalost dočasného projevu hmotné přírody nemůže nic zachránit, protože v hmotné přírodě neustále dochází k zániku. Zakládání nemocnic nemůže nikoho zachránit. Člověka může zachránit pouze dokonalá znalost o věčném životě, plném blaženosti a vědomí. Účelem celé védské soustavy je poučit člověka o umění, jak dosáhnout věčného života. Lidé jsou často sváděni dočasnými lákadly, založenými na smyslovém požitku, avšak služba, prokázaná objektům smyslů je klamná a degradující.

Proto musíme zachránit svého bližního správným způsobem. Jestli máme pravdu rádi nebo ne, to na věci nic nemění. Pravda je tady. Chceme-li být vysvobozeni z koloběhu opakovaných rození a smrtí, musíme začít oddaně sloužit Pánu. Kompromisy jsou vyloučené, neboť zde jde o naprostou nutnost.