Mantra 14

S pomocí takzvaného rozvoje poznání vytvořila společnost mnoho hmotných věcí včetně kosmických lodí a atomové energie. Nepodařilo se jí však osvobodit člověka od smrti, rození, stáří a nemoci. Kdykoliv inteligentní člověk položí takzvanému vědci otázku o těchto utrpeních, vědec mu velmi obratně odpoví, že hmotná věda je na pokroku a že nakonec bude moci učinit člověka nesmrtelným, nestárnoucím a prostým nemocí. Tyto odpovědi dokazují hlubokou neznalost vědců o hmotné přírodě. V hmotné přírodě je každý podřízen přísným zákonům hmoty, a musí proto procházet šesti stupni existence: narozením, růstem, přežíváním, vydáním vedlejších produktů, chřadnutím a konečně smrtí. Ve styku s hmotnou přírodou nemůže být nikdo oproštěn od těchto šesti zákonů hmotné existence, a proto také nikdo – ať polobůh, člověk, zvíře nebo rostlina – nemůže v hmotném světě přežívat věčně.

Délka života různých druhů života je různá. Brahmā, hlavní živá bytost tohoto hmotného vesmíru, žije milióny let, zatímco nepatrný mikrob žije jen několik hodin. Nikdo v hmotném světě však nepřežije věčně. Tvorové se za určitých podmínek rodí nebo jsou stvořeni, nějaký čas žijí, a pokud vydrží déle, tak rostou, množí se, postupně stárnou a nakonec zanikají. I Brahmové, kterých je mnoho miliónů v různých vesmírech, musí podle těchto zákonů dříve nebo později zemřít. Proto se veškerý hmotný svět nazývá Martyaloka, místo smrti.

Materialističtí vědci a politici se pokoušejí dosáhnout nesmrtelnosti zde, protože nevědí o nesmrtelné duchovní přírodě. Je to způsobeno jejich neznalostí védské literatury, jež je plná poznání potvrzeného zralou transcendentální zkušeností. Moderní člověk však bohužel nemá zájem o získávání vědomostí z Véd, Purāṇ a ostatních písem.

Z Viṣṇu Purāṇy (6.7.61) se dozvídáme:

Pán Viṣṇu, Osobnost Božství, má různé energie zvané parā (vyšší) a aparā (nižší). Živé bytosti patří do vyšší energie. Hmotná energie, ve které jsme nyní zapleteni, je nižší energie. Tato energie umožňuje hmotné stvoření a halí živé bytosti nevědomostí (avidyā) a nutí je pracovat pro hmotný zisk. Přesto však existuje ještě jiná část Pánovy vyšší energie, jež se liší od této hmotné, nižší energie a živých bytostí. Tato vyšší energie je věčné, nesmrtelné sídlo Boha. To potvrzuje Bhagavad-gītā (Bhagavad-gītā 8.20):

Všechny hmotné planety – vyšší, nižší i střední včetně Slunce, Měsíce a Venuše – jsou roztroušeny po vesmíru. Tyto planety existují pouze po dobu Brahmova života. Některé nižší planety jsou však na konci Brahmova dne zničeny a během jeho dalšího dne jsou znovu stvořeny. Na vyšších planetách se čas měří odlišně. Jeden rok zde na Zemi se na mnohých vyšších planetách rovná pouze 24 hodinám, neboli jednomu dni a noci. Čtyři pozemské věky (Satya, Tretā, Dvāpara a Kali) trvají podle časového měřítka vyšších planet pouze 12 000 let. Tato časová délka znásobena tisícem tvoří jeden den Brahmova života. Stejně dlouho trvá Brahmova noc. Tyto dny a noci narůstají v měsíce a roky a Brahmā žije sto takových let. Na konci Brahmova života je celý vesmírný projev zničen.

Všechny živé bytosti, které sídlí na vyšších planetách, jako jsou Slunce a Měsíc, ty, které obývají Martyaloku, tuto planetu Zemi, a také ty, které žijí na nižších planetách jsou ponořeny během Brahmovy noci ve vodách zpustošení. Během této doby není žádná živá bytost nebo živočišný druh projeven, ačkoliv duchovně nepřestávají existovat. Toto neprojevené stádium se nazývá avyakta. Když je celý vesmír na konci Brahmova života opět zničen, nastává další stádium avyakta. Mimo tato dvě neprojevená stádia však existuje další neprojevené stádium, duchovní sféra neboli příroda, v níž je mnoho duchovních planet, které existují věčně, i po zničení všech planet hmotného vesmíru na konci Brahmova života. Existuje mnoho hmotných vesmírů, z nichž každý spadá pod pravomoc jednoho Brahmy, a tento vesmírný projev pod pravomocí různých Brahmů představuje jen jednu čtvrtinu energie Pána (ekapād-vibhūti). To je nižší energie. Mimo dosah Brahmy je duchovní příroda zvaná tripād-vibhūti, tři čtvrtiny Pánovy energie. Je to energie vyšší neboli parā-prakṛti.

Vládnoucí Svrchovanou Osobou duchovního světa je Pán Śrī Kṛṣṇa. Bhagavad-gītā (8.22) potvrzuje, že se k Němu lze přiblížit jen ryzí oddanou službou, a nikoliv prostřednictvím jñāny (filozofie), yogy (mystiky) nebo karmy (práce konané pro hmotný zisk). Karmī neboli ti, kdo pracují pro hmotný zisk, se mohou povznést na Svargaloky, které zahrnují Slunce a Měsíc. Jñānī a yogī mohou dosáhnout ještě vyšších planet, jako například Maharloky, Tapoloky a Brahmaloky. Když oddanou službou Pánovi získají ještě vyšší kvalifikace, mohou vstoupit do duchovní sféry – podle své způsobilosti buď do zářící atmosféry duchovního nebe (Brahmanu), nebo na planety Vaikuṇṭhy. Je však jisté, že nikdo nemůže vstoupit na duchovní planety Vaikuṇṭhy, nebyl-li vycvičen v oddané službě.

Na hmotných planetách se každý, Brahmou počínaje a mravencem konče, snaží ovládat hmotnou přírodu a v tom spočívá hmotná nemoc. Dokud tato hmotná nemoc trvá, musí živá bytost podstupovat proces převtělování. Ať přijímá tělo člověka, poloboha nebo zvířete, nakonec musí podstoupit neprojevený stav během dvou období zpustošení – v Brahmově noci a na konci jeho života. Chceme-li ukončit proces opakovaného rození a umírání, i s jejich průvodními jevy jako stáří a nemoc, musíme se snažit dostat na duchovní planety, kde můžeme věčně žít ve společnosti Pána Kṛṣṇy nebo Jeho úplných expanzí, Nārāyaṇů. Pán Kṛṣṇa nebo Jeho úplné expanze vládnou nad každou z těchto nesčetných planet, což potvrzují śruti mantry: eko vaśī sarva-gaḥ kṛṣṇa īḍyaḥ/ eko ’pi san bahudhā yo ’vabhāti. (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21)

Kṛṣṇu nemůže ovládnout nikdo. Podmíněná duše se však pokouší ovládnout hmotnou přírodu a místo toho podléhá jejím zákonům a utrpení opakovaného rození a umírání. Pán sestupuje, aby znovu ustanovil zásady náboženství, jehož základní zásadou je vyvinutí odevzdanosti k Němu. Tak zní poslední pokyn Pána v Bhagavad-gītě (18.66): sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. „Zanech všech ostatních procesů a jen se Mi odevzdej.“ Pošetilci bohužel toto nejvznešenější učení nesprávně vyložili, a tak různými způsoby svedli masy lidí na scestí. Vybízeli je, aby otevírali nemocnice, ale ne aby se naučili jak vstoupit do duchovního království pomocí oddané služby. Učili je pouze to, aby se zajímali o dočasné záchranné činnosti, které nikdy nemohou živé bytosti přinést skutečné štěstí. Zakládají různé veřejné a polovládní instituce, aby zastavili ničivou sílu přírody, ale nevědí, jak tuto nepřekonatelnou přírodu utišit. Mnoho lidí se prohlašuje za velké znalce Bhagavad-gīty, ale přehlížejí její poselství, jak hmotnou přírodu utišit. Bhagavad-gītā (7.14) jasně poukazuje na to, že mocná příroda může být utišena pouze probuzením vědomí Boha.

Tato mantra Śrī Īśopaniṣady učí, že člověk musí dokonale znát jak sambhūti (Osobnost Božství), tak vināśu (dočasný hmotný projev). Pouhá znalost hmotného projevu ho nemůže zachránit, protože v hmotné přírodě neustále dochází k zániku (ahany ahani bhūtāni gacchantīha yamālayam). Zakládání nemocnic nemůže před těmito zániky nikoho zachránit. Člověka může zachránit pouze dokonalé poznání o věčném životě plném blaženosti a vědomí. Účelem celé védské společnosti je učit lidi umění, jak dosáhnout věčného života. Lidé jsou často sváděni dočasnými lákadly založenými na smyslovém požitku, avšak služba prokázaná smyslovým předmětům je jak scestná, tak degradující.

Proto musíme zachránit sebe a svého bližního správným způsobem. Jestli se nám pravda líbí nebo ne, na věci nic nemění. Pravda je tady. Chceme-li být vysvobozeni z koloběhu opakovaného rození a umírání, musíme začít oddaně sloužit Pánu. Kompromis nepřichází v úvahu, neboť jde o nutnost.