Mantra 15

V Bhagavad-gītě (14.27) popisuje Pán své osobní paprsky (brahmajyoti), oslnivou zář své osobní podoby, takto:

„Já jsem oporou neosobního, nesmrtelného, nepomíjivého a věčného Brahmanu, základu nejvyššího štěstí.“ Brahman, Paramātmā a Bhagavān jsou tři aspekty téže Absolutní Pravdy. Brahman je aspekt, který začátečník vnímá nejsnadněji. Paramātmu, Nadduši, realizují pokročilejší lidé, a realizace Bhagavāna je konečnou realizací Absolutní Pravdy. Potvrzuje to Bhagavad-gītā (7.7), kde Pán Kṛṣṇa říká, že On je konečným aspektem Absolutní Pravdy: mattaḥ parataraṁ nānyat. Proto je Kṛṣṇa zdrojem brahmajyoti i všeprostupující Paramātmy. Kṛṣṇa to dále v Bhagavad-gītě (10.42) podrobněji vysvětluje:

„K čemu však je, Arjuno, všechno toto podrobné poznání? Jedinou svou částí prostupuji celým tímto vesmírem a udržuji ho.“ Jednou svojí úplnou částí, všudypřítomnou Paramātmou, Pán udržuje celé hmotné stvoření. Udržuje i všechny projevy v duchovním světě. Proto je osloven v této śruti-mantře Śrī Īśopaniṣady jako pūṣan, svrchovaný udržovatel.

Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, neustále oplývá transcendentální blažeností (ānanda-mayo ’bhyāsāt). Když byl před 5 000 lety ve Vṛndāvanu v Indii, byl neustále pohroužený v transcendentální blaženosti, dokonce již od počátku svých dětských zábav. Zabití různých démonů jako Aghy, Baky, Pūtany a Pralamby byla pro Něho pouhá zábavná rozptýlení. Ve své vesnici Vṛndāvanu si užíval spolu se svou matkou, bratrem a přáteli. Když hrál roli nezbedného zloděje másla, všechny Jeho společníky to naplňovalo nebeskou blažeností. To, že se Nejvyšší Pán proslavil jako zloděj másla, nemá hanlivý význam, protože tím přináší radost svým čistým oddaným. Vše, co ve Vṛndāvanu dělal, bylo pro potěšení Jeho společníků. Zařídil tyto zábavy proto, aby přivábil suché spekulanty a akrobaty takzvané haṭha-yogy, kteří si přejí najít Absolutní Pravdu.

O dětských hrách Pána a Jeho kamarádů, pasáčků krav, říká Śukadeva Gosvāmī ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.12.11):

„Tak si pasáčkové hrávali s Kṛṣṇou, jenž je zdrojem záře Brahmanu pro jñānī, kteří chtějí s touto září splynout, jenž je Nejvyšší Osobností Božství pro oddané, kteří přijali, že jsou věčnými služebníky, a pro obyčejné lidi je jen dalším obyčejným dítětem. Pasáčkové krav, kteří nahromadili výsledky zbožných činností z mnoha životů, se mohli s Nejvyšší Osobností Božství přátelit.“

Pán se spolu se svými duchovními společníky neustále věnuje transcendentálním láskyplným činnostem v různých vztazích: neutrálním (śānta), služebnickém (dāsya), přátelském (sakhya), rodičovském (vātsalya) a milostném (mādhurya).

Jelikož se uvádí, že Pán nikdy neopouští Vṛndāvana-dhām, nabízí se otázka, jak spravuje záležitosti stvoření. Bhagavad-gītā (13.14–18) na to odpovídá: Pán prostupuje celým hmotným projevem svou úplnou částí známou jako Paramātmā neboli Nadduše. Ačkoliv Pán nemá s hmotným projevem, udržováním a ničením osobně nic společného, nechává to vše konat svoji úplnou expanzi, Paramātmu. Každá živá bytost je známa jako ātmā, duše, a hlavní ātmā, která ovládá všechny ostatní, je Paramātmā, Nadduše.

Tento systém realizace Boha je vznešená věda. Materialističtí sāṅkhya-yogī dokáží pouze analyzovat a rozjímat o dvaceti čtyřech složkách hmotného stvoření, protože o puruṣovi, Pánu, mají jen velmi málo informací. Neosobní transcendentalisté jsou prostě zmateni oslnivou září brahmajyoti. Ten, kdo chce spatřit úplnou Absolutní Pravdu, musí proniknout za čtyřiadvacet hmotných prvků i za oslňující záři. Śrī Īśopaniṣad na to poukazuje prosbou o odstranění hiraṇmaya-pātra, oslnivého pokryvu Pána. Dokud tento pokryv není odstraněn, aby člověk spatřil skutečnou tvář Osobnosti Božství, nelze nikdy dosáhnout skutečné realizace Absolutní Pravdy.

Aspekt Osobnosti Božství zvaný Paramātmā je jednou z Jeho tří úplných expanzí (viṣṇu-tattva) souhrnně zvaných puruṣa-avatārové. Expanze viṣṇu-tattvy v tomto vesmíru se jmenuje Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. Je jedním ze tří hlavních božstev – Brahmā, Viṣṇu a Śiva – a je všeprostupující Paramātmou v těle každé jednotlivé živé bytosti. Druhou viṣṇu-tattvou ve vesmíru je Garbhodakaśāyī Viṣṇu, souhrnná Nadduše všech živých bytostí. Nad těmito dvěma je Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu ležící v Příčinném oceánu, stvořitel všech vesmírů. Systém jógy učí opravdového zájemce, jak se po překonání dvaceti čtyř hmotných prvků vesmírného stvoření setkat s viṣṇu-tattvami. Rozvíjení empirické filozofie člověku pomáhá realizovat neosobní brahmajyoti, oslňující záři transcendentálního těla Pána Śrī Kṛṣṇy. Potvrzuje to Bhagavad-gītā (14.27) a také Brahma-saṁhitā (5.40):

„V miliónech a miliónech vesmírů je nesčetně mnoho planet, a každá z nich se liší ode všech ostatních. Všechny se nacházejí v koutu brahmajyoti. Toto brahmajyoti jsou osobní paprsky Nejvyššího Pána Govindy, kterého uctívám.“ Tato mantra Brahma-saṁhity hovoří z roviny faktické realizace Absolutní Pravdy a tato śruti mantra Śrī Īśopaniṣady potvrzuje, že jde o skutečnou seberealizaci. Je to prostá modlitba k Pánu, aby odstranil brahmajyoti, aby bylo možné spatřit Jeho skutečnou tvář. Tato záře brahmajyoti je podrobně popsána v několika mantrách Muṇḍaka Upaniṣady (2.2.10–12):

„V duchovním království, nad hmotným pokryvem, je svrchovaná záře Brahmanu neznečištěná hmotou. Toto zářící bílé světlo transcendentalisté chápou jako světlo všech světel. V tomto království není třeba světla Slunce, Měsíce, ohně nebo elektřiny. Veškeré světlo v hmotném světě je ve skutečnosti jen odrazem tohoto svrchovaného světla. Tento Brahman je vpředu i vzadu, na severu, jihu, východě i západě, a také nahoře i dole. Jinak řečeno, tato svrchovaná záře Brahmanu se šíří hmotným i duchovním nebem.“

Dokonalé poznání znamená vědět, že kořenem této záře Brahmanu je Kṛṣṇa. Toto poznání lze získat z písem, jako je například Śrīmad-Bhāgavatam, který vědu o Kṛṣṇovi dokonale vysvětluje. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu jeho autor Śrīla Vyāsadeva uvádí, že Nejvyšší Pravda je podle stupně realizace popisována jako Brahman, Paramātmā a Bhagavān. Śrīla Vyāsadeva nikdy neřekl, že Nejvyšší Pravdou je jīva, obyčejná živá bytost. Živá bytost by nikdy neměla být považována za všemohoucí Nejvyšší Pravdu. Kdyby jí byla, nemusela by se modlit k Pánu, aby odstranil svůj oslnivý pokryv, aby mohla spatřit Jeho skutečnou tvář.

Závěr zní, že člověk bez poznání o energiích Nejvyššího Pána realizuje neosobní Brahman. Člověk, který realizuje hmotné energie Pána, ale má malé nebo žádné znalosti o duchovních energiích, dosáhne realizace Paramātmy. Realizace Absolutní Pravdy jako Brahmanu a Paramātmy jsou tedy částečnými realizacemi. Když ale člověk realizuje Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu, s veškerou Jeho mocí po odstranění hiraṇmaya-pātra realizuje vāsudevaḥ sarvam iti: Pán Śrī Kṛṣṇa, známý též jako Vāsudeva, je všechno – Brahman, Paramātmā i Bhagavān. On je Bhagavān, kořen, a Brahman a Paramātmā jsou Jeho větve.

V Bhagavad-gītě (6.46–47) je srovnávací rozbor tří druhů transcendentalistů. Jsou to uctívači neosobního Brahmanu (jñānī), uctívači Paramātmy (yogī) a uctívači Pána Śrī Kṛṣṇy (bhaktové). Uvádí se, že jñānī, kteří rozvíjejí védské poznání, jsou lepší než obyčejní lidé, kteří pracují pro hmotný zisk. Výše než jñānī jsou yogī a ze všech yogīch jsou na nejvyšší úrovni ti, kdo neustále ze všech sil slouží Pánu. Souhrnně řečeno, filozof je lepší než pracující člověk, mystik je nadřazen filozofovi a ze všech mystických yogīch je na nejvyšší úrovni ten, kdo následuje cestu bhakti-yogy, kdy neustále slouží Pánu. Śrī Īśopaniṣad nás vede k této dokonalosti.