Mantra šestnáctá

Slunce a jeho paprsky jsou kvalitativně stejné. Podobně tak i Pán a živé bytosti jsou stejné kvality. Slunce je jedno, ale molekul slunečních paprsků je nespočetně. Sluneční paprsky jsou částmi Slunce a Slunce a jeho paprsky tvoří společně celé Slunce. Na samotném Slunci sídlí bůh Slunce, podobně jako na nejvyšší duchovní planetě Gólóce Vrndávaně, ze které emanuje zář brahmadžjóti, sídlí věčný Pán, což potvrzuje Brahma-sanhitá (5.29):

“Uctívám Góvindu, prvotního Pána, prvního předka, který pase krávy a plní všechna přání v zemích duchovních drahokamů, obklopen milióny stromů, jež vyplňují přání, neustále s velkou úctou a láskou obsluhován sta tisíci Lakšmí, neboli bohyněmi štěstí.”

Brahmadžjóti je v Brahma-sanhitě také popisována jako paprsky, jež emanují z nejvyšší duchovní planety, Gólóky Vrndávany, stejně tak jako sluneční paprsky emanují z planety Slunce. Dokud člověk nepronikne oslnivou září brahmadžjóti, nemůže poznat sídlo Pána. Oslepeni oslňující brahmadžjóti, nemohou neosobní filozofové realizovat skutečné sídlo Pána, ani Jeho transcendentální podobu. Tito myslitelé nemohou pro své omezené znalosti rozumět transcendentální podobě Šrí Kršny, plné blaženosti. Tato mantra Šrí Íšópanišady je modlitbou, která prosí Pána, aby odstranil oslňující paprsky brahmadžjóti, a tak umožnil čistému oddanému spatřit Jeho transcendentální podobu plnou blaženosti.

Při realizaci neosobní brahmadžjóti zažije člověk příznivý aspekt Nejvyššího. Ještě příznivější aspekt zažije při realizaci Paramátmy, neboli všeprostupujícího aspektu Nejvyššího. Nejpříznivější aspekt Nejvyššího zažije oddaný při setkání tváří v tvář se samotným Pánem, Osobností Božství. Jelikož je zde Pán osloven jako prvotní filozof, udržovatel, příznivec a ochránce vesmíru, nemůže být Nejvyšší Pravda považována za neosobní. To naznačuje Šrí Íšópanišad. Slovo udržovatel je zvláště významné, neboť Pán udržuje všechny živé tvory, a obzvláště je nakloněn svým oddaným. Když oddaný překročí neosobní brahmadžjóti a spatří osobní aspekt Pána a Jeho nejpříznivější věčnou podobu, realizuje Absolutní Pravdu plně.

V Bhagavad-sandarbě Šríla Džíva Gósvámí říká. “Úplné pojetí Absolutní Pravdy je realizováno v Osobnosti Božství, protože je všemohoucí a vlastní všechny transcendentální síly. V brahmadžjóti není realizována úplná síla Absolutní Pravdy, a proto je realizace Brahmanu jen částečnou realizací Osobnosti Božství. Ó učení mudrci, první slabika ve slově bhagavān má dvojí význam: za prvé “ten, kdo udržuje”, a za druhé “ochránce”. Druhá slabika (ga) znamená “průvodce”, “vůdce” nebo “stvořitel”. Poslední slabika (va) naznačuje, že každý tvor žije v Něm, a že taktéž On žije v každém tvoru. Jinými slovy—transcendentální zvuk bhagavān představuje nekonečné poznání, sílu, energii, bohatství, neomezenou moc a vliv, to vše bez nejmenší stopy hmotného opojení.”

Pán plně podporuje své ryzí oddané a postupně je vede cestou oddané dokonalosti. Jako vůdce svých oddaných nakonec udělí vytoužený výsledek oddané služby a odevzdá se jim. Díky bezpříčinné milosti mohou oddaní vidět Pána tváří v tvář, a tak jim pomáhá dosáhnout nejvyšší duchovní planety, Gólóky Vrndávany. Jako stvořitel může svému oddanému poskytnout všechny kvalifikace potřebné k tomu, aby Ho oddaný nakonec dosáhl. Pán je příčina všech příčin, a protože neexistuje nic, co by bylo Jeho původem, je On sám původní příčinou všeho. Těší se proto sám ze sebe projevováním své vlastní vnitřní energie. Vnější energii neprojevuje osobně. Expanduje se do puruṣa inkarnací a v těchto podobách udržuje hmotné projevení.

Živé bytosti jsou rovněž rozlišené expanze samotného Pána. Protože některé z nich touží být pány a napodobovat Nejvyššího Pána, dovolí jim vstoupit do kosmického výtvoru a umožní jim, aby plně využily svého sklonu k panování nad přírodou. Následkem přítomnosti Jeho částí, živých bytostí, je celý jevový svět v pohybu akce a reakce. Takto je živým bytostem dána možnost k vládě nad hmotnou přírodou, avšak konečným vládcem je Pán ve svém úplném aspektu Paramátmy, Nadduše, jedním z purušů.

Mezi živou bytostí (ātmā) a vládnoucím Pánem (paramātmā)—duší a Nadduší, je tedy propastný rozdíl. Paramátmá řídí a átmá je řízena, proto nemohou existovat na stejné úrovni. Jelikož Paramátmá plně spolupracuje s átmou, je stálým společníkem živé bytosti.

Pánův všeprostupující aspekt, jenž existuje za všech okolností při bdění a spánku i v potenciálních stavech, ze kterých se rodí jīva-śakti, živá síla v podobě podmíněných i vysvobozených duší, je znám jako Brahman. Protože Pán je počátkem Paramátmy i Brahmanu, je také počátkem všech živých bytostí a všeho, co existuje. Kdo to ví, začne se ihned věnovat oddané službě Pánu. Čistý oddaný s plným vědomím Pána na Něm lpí srdcem i duší, a kdykoliv přijde do společnosti podobných oddaných, věnují se výhradně uctívání Pánových transcendentálních činů. Ti, kdo nejsou tak dokonalí jako čistí oddaní, a ti, kdo realizovali jen aspekty Brahmanu nebo Paramátmy, nemohou docenit činnosti dokonalých oddaných. Čistým oddaným Pán vždy pomáhá tím, že jim sděluje do srdcí potřebné poznání, a tak se díky Jeho zvláštní přízni rozptýlí veškerá temnota nevědomosti. Filozofové a jógíni si to však nejsou schopni ani představit, protože jsou více méně závislí na své vlastní síle. V Katha Upanišadě se píše, že Pána mohou znát pouze ti, které si oblíbí, a nikdo jiný. Takovouto zvláštní přízeň prokazuje Pán pouze svým čistým oddaným. Šrí Íšópanišad tedy poukazuje na Pánovu přízeň, jež je mimo dosah brahmadžjóti.