Mantra 16

Slunce a jeho paprsky jsou kvalitativně stejné. Také Pán a živé bytosti jsou stejné kvality. Slunce je jedno, ale molekul slunečních paprsků je nespočet. Sluneční paprsky jsou částmi Slunce a Slunce a jeho paprsky tvoří společně celé Slunce. Na samotném Slunci sídlí bůh Slunce, tak jako si na nejvyšší duchovní planetě Goloce Vṛndāvanu, ze které emanuje záře brahmajyoti, užívá Pán svých věčných zábav, což potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.29):

„Uctívám Góvindu, prvotního Pána, prvního praotce, který pase krávy plnící všechna přání v sídlech plných duchovních drahokamů, obklopen milióny stromů, jež plní přání. Je neustále s velkou úctou a láskou obsluhován statisíci Lakṣmī, neboli bohyněmi štěstí.“

Brahmajyoti je v Brahma-saṁhitě popisována jako paprsky, jež emanují z nejvyšší duchovní planety, Goloky Vṛndāvanu, tak jako sluneční paprsky emanují ze Slunce. Dokud člověk nepronikne oslnivou září brahmajyoti, nemůže poznat sídlo Pána. Neosobní filozofové oslepeni oslňující brahmajyoti nemohou realizovat skutečné sídlo Pána ani Jeho transcendentální podobu. Tito myslitelé nemohou pro své omezené znalosti porozumět dokonale blažené transcendentální podobě Śrī Kṛṣṇy. Tato mantra Śrī Īśopaniṣady je modlitbou, která prosí Pána, aby odstranil oslňující paprsky brahmajyoti, a tak umožnil čistému oddanému spatřit Jeho dokonale blaženou transcendentální podobu.

Při realizaci neosobní brahmajyoti zažije člověk příznivý aspekt Nejvyššího. Ještě příznivější osvícení zažije při realizaci Paramātmy, neboli všeprostupujícího aspektu Nejvyššího. Nejpříznivější aspekt Nejvyššího však zažije oddaný při setkání tváří v tvář s Osobností Božství. Jelikož je zde Pán osloven jako prvotní filozof, udržovatel a dobrodinec vesmíru, nemůže být Nejvyšší Pravda neosobní. To je výrok Śrī Īśopaniṣady. Slovo pūṣan (udržovatel) je zvláště významné, neboť i když Pán udržuje všechny živé bytosti, zvláště pečuje o své oddané. Když oddaný překročí neosobní brahmajyoti a spatří osobní aspekt Pána a Jeho nanejvýš příznivou věčnou podobu, realizuje Absolutní Pravdu plně.

V Bhagavat-sandarbě Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí: „Úplné pojetí Absolutní Pravdy je realizováno v Osobnosti Božství, protože je všemohoucí a vlastní všechny transcendentální energie. V brahmajyoti není realizována plná moc Absolutní Pravdy, a proto je realizace Brahmanu jen částečnou realizací Osobnosti Božství. Ó učení mudrci, první slabika ve slově bhagavān (bha) má dvojí význam: za prvé ,ten, kdo udržuje‘, a za druhé ,ochránce‘. Druhá slabika (ga) znamená ,průvodce‘, ,vůdce“ nebo ,stvořitel‘. Poslední slabika (vān) poukazuje na to, že každá bytost žije v Něm a že také On žije v každé bytosti. Jinými slovy – transcendentální zvuk bhagavān představuje nekonečné poznání, moc, energii, majestát, sílu a vliv, to vše beze stopy znečištění hmotou.“

Pán plně podporuje své ryzí oddané a postupně je vede cestou oddané dokonalosti. Jako vůdce svých oddaných nakonec udělí vytoužený výsledek oddané služby tím, že jim dá sám sebe. Díky Jeho bezpříčinné milosti oddaní vidí Pána tváří v tvář, a tak jim pomáhá dosáhnout nejvyšší duchovní planety, Goloky Vṛndāvanu. Jako stvořitel může svým oddaným poskytnout všechny kvalifikace potřebné k tomu, aby Ho nakonec dosáhli. Pán je příčina všech příčin. Jinak řečeno, jelikož neexistuje nic, co by bylo Jeho příčinou, je On sám původní příčinou. Užívá si proto sebe sama projevováním své vlastní vnitřní energie. Vnější energii neprojevuje osobně, ale expanduje se v podobách puruṣů a v nich udržuje hmotné stvoření.

Živé bytosti jsou rovněž rozlišené expanze samotného Pána. Protože některé z nich touží být pány a napodobovat Nejvyššího Pána, dovolí jim vstoupit do vesmírného stvoření, kde mají možnost plně využít svého sklonu panovat nad přírodou. Následkem přítomnosti Jeho nedílných částí, živých bytostí, v celém jevovém světě probíhá akce a reakce. Tak je živým bytostem dána plná možnost vládnout hmotné přírodě, ale konečným vládcem je sám Pán ve svém úplném aspektu Paramātmy, Nadduše, jednoho z puruṣů.

Mezi živou bytostí (ātmā) a vládnoucím Pánem (paramātmā), duší a Nadduší, je tedy propastný rozdíl. Paramātmā vládne a ātmā je ovládána, a proto se nacházejí v různých kategoriích. Jelikož Paramātmā plně spolupracuje s ātmou, je stálým společníkem živé bytosti.

Pánův všeprostupující aspekt, jenž existuje za všech okolností při bdění a spánku i v potenciálních stavech, a z něhož vyvěrá jīva-śakti, živá síla v podobě podmíněných i vysvobozených duší, je znám jako Brahman. Protože Pán je zdrojem Paramātmy i Brahmanu, je také zdrojem všech živých bytostí a všeho, co existuje. Kdo to ví, začne se ihned věnovat oddané službě Pánu. Čistý oddaný s plným vědomím Pána na Něm lpí srdcem i duší, a kdykoliv přijde do společnosti podobných oddaných, věnují se výhradně uctívání Pánových transcendentálních činů. Ti, kdo nejsou tak dokonalí jako čistí oddaní, neboli ti, kdo realizovali jen Pánovy aspekty Brahmanu nebo Paramātmy, nemohou činnosti dokonalých oddaných docenit. Čistým oddaným Pán vždy pomáhá tím, že jim sděluje do srdcí potřebné poznání, a tak díky své zvláštní přízni rozptyluje veškerou temnotu nevědomosti. Spekulující filozofové a yogī si to nejsou schopni představit, protože jsou více méně závislí na své vlastní síle. V Kaṭha Upaniṣadě (1.2.23) se uvádí, že Pána mohou znát pouze ti, kterým prokáže přízeň, a nikdo jiný. Tuto zvláštní přízeň prokazuje pouze svým čistým oddaným. Śrī Īśopaniṣad tak poukazuje na přízeň Pána, který se nachází za brahmajyoti.