13. KAPITOLA

Když se Mahárádž Paríkšit ptal, proč pasáčkové celý rok nemluvili o Aghásurově smrti, Šukadévu Gósvámího to velice povzbudilo. Prohlásil: “Můj milý králi, díky tvým dotazům je vyprávění o Krišnových transcendentálních zábavách ještě poutavější.”

Je řečeno, že přirozeným sklonem oddaného je neustále používat svou mysl, energii, slova, uši a tak dále k naslouchání a vyprávění o Krišnovi. To se nazývá vědomí Krišny. Pro toho, kdo naslouchá a zpívá pozorně, vyprávění o Krišnovi nikdy nezevšední ani nezestárne. To je zvláštní hodnota transcendentálních námětů oproti hmotným. Hmotné příběhy se omrzí a člověk nedokáže naslouchat stále jen o tom samém delší dobu; zatouží po změně. Ale co se týče transcendentálních námětů, nazývají se nitya-nava-navāyamāna. To znamená, že o Pánu můžeme zpívat a naslouchat donekonečna a nikdy se neunavíme. Spíše naopak — zůstaneme svěží a budeme chtít poslouchat víc a víc.

Povinností duchovního učitele je vyjevit zvídavému a upřímnému žákovi všechny důvěrné skutečnosti. Šukadéva Gósvámí tedy začal vysvětlovat, proč se o Aghásurově smrti celý jeden rok nemluvilo. Řekl králi: “Pozorně si vyslechni to tajemství. Poté, co Pán Krišna zabil Aghásuru a zachránil své přátele z jeho tlamy, přivedl je na břeh řeky Jamuny a oslovil je takto: ,Milí přátelé, prohlédněte si toto místo. Hodí se výborně k tomu, abychom zde poobědvali, a v jemném písku na břehu Jamuny si můžeme hrát. Jen se podívejte, jak ve vodě krásně kvetou lotosy a šíří svou vůni po celém okolí. Štěbetání ptáků a křik pávů smíšené se šuměním listí na stromech vytvářejí zvuky, které se navzájem doplňují. A to vše dodává tomuto háji na kráse. Poobědvejme zde, už je stejně pozdě a máme hlad. Telátka tady mohou být blízko nás a pít vodu z Jamuny. Zatímco budeme obědvat, mohou spásat měkkou trávu, která tu roste.`”

Všichni chlapci Krišnův návrh uvítali a řekli: “Ano, posaďme se tady a poobědvejme!” Potom pustili telátka na svěží trávu. Posadili se na zem s Krišnou ve svém středu a začali rozbalovat uzlíčky s jídlem, které si přinesli z domova. Všichni hoši si sedli do kruhu obličejem k Pánu Šrí Krišnovi. Jedli a stále se těšili z toho, že hledí na Pána tváří v tvář. Krišna vypadal jako lůžko lotosového květu a chlapci kolem jako jeho okvětní lístky. Hoši si nasbírali květy, listy a kůru stromů, položili to pod své jídlo místo talířků, a tak začali v Krišnově společnosti obědvat. Při jídle vyjevovali své různé vztahy s Krišnou a vesele bavili jeden druhého. Takto Pán Krišna jedl se svými druhy. Za pasem měl na pravé straně zastrčenou flétnu a nalevo svůj roh a hůlku. V levé ruce držel trochu jídla připraveného z jogurtu, másla, rýže a kousků ovoce, jež bylo vidět mezi Jeho prstíky připomínajícími okvětní lístky. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž přijímá výsledky všech velkých obětí, se smál a žertoval, a tak se těšil z oběda se svými přáteli ve Vrindávanu. Polobozi pozorovali tento výjev z nebe. Pokud jde o chlapce, ti pouze prožívali transcendentální blaženost ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

Telátka, která se pásla v jejich blízkosti, mezitím s vidinou nové trávy vešla do hlubokého lesa a ztratila se jim z očí. Když hoši zjistili, že nejsou nikde nablízku, dostali strach o jejich bezpečí a okamžitě vykřikli: “Krišno!” Krišna dokáže zabít zosobněný strach. Všechny živé bytosti se obávají zosobněného strachu, ale zosobněný strach se bojí Krišny. Voláním slova “Krišna” chlapci okamžitě svůj strach překonali. Krišna cítil k hochům velkou náklonnost a nechtěl, aby vstávali od chutného oběda a chodili hledat telátka. Proto řekl: “Klidně pokračujte v jídle, Moji milí přátelé, podívám se po telátkách sám.” A tak se Pán Krišna, v levé ruce držící ještě pořád hrst jídla z jogurtu a rýže, vydal hledat telátka v jeskyních a křovinách. Hledal je na kopcích a v lesích, ale nikde je nemohl najít.

Když Krišna zabil Aghásuru a polobozi s velkým údivem přihlíželi, Brahmá, jenž se narodil na lotosovém květu rostoucím z pupku Višnua, se přišel také podívat. Překvapilo ho, že tak malý chlapec, jako byl Krišna, mohl jednat takovým podivuhodným způsobem. I když mu bylo řečeno, že ten malý pasáček krav je Nejvyšší Osobnost Božství, chtěl zhlédnout další Pánovy úžasné zábavy, a proto ukradl všechna telátka i pasáčky a odnesl je na jiné místo. To byl důvod, proč je Pán Krišna navzdory všemu hledání nemohl najít, a dokonce ztratil i své přátele na břehu Jamuny, kde obědvali. Jako pasáček krav byl Krišna ve srovnání s Brahmou nepatrný, ale protože je Nejvyšší Osobnost Božství, okamžitě pochopil, že Brahmá všechna telátka i chlapce ukradl. Krišna si pomyslel: “Brahmá odnesl všechny chlapce a telátka. Jak se mohu sám vrátit do Vrindávanu? Jejich matky budou nešťastné!”

Aby tedy uklidnil matky svých kamarádů a zároveň přesvědčil Brahmu o svrchovanosti Osobnosti Božství, okamžitě se expandoval na pasáčky a telátka. Ve Védách je řečeno, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se prostřednictvím svojí energie kdysi expandoval na mnoho živých bytostí. Nebylo pro Něho tudíž těžké se znovu rozšířit do mnoha chlapců a telátek. Vytvořil ze sebe chlapce, kteří vypadali úplně stejně jako Jeho kamarádi, kteří měli různé rysy, obličeje a tělesnou stavbu, na sobě měli různé šaty a ozdoby a navzájem se lišili v chování i osobních činnostech. Jinak řečeno, přestože měl každý chlapec jakožto individuální duše naprosto rozdílné záliby, činnosti a chování, Krišna ze sebe vytvořil přesně ty samé individuální chlapce v jejich různých postaveních. Také se proměnil v telátka různých velikostí, barev a různého chování. Bylo to možné proto, že všechno je expanzí Krišnovy energie. Ve Viṣṇu Purāṇě stojí: parasya brahmaṇaḥ śaktiḥ. Vše, co vidíme ve vesmírném projevu, ať už hmotu, nebo činnosti živých bytostí, je pouze expanze energií Pána, tak jako jsou teplo a světlo různé expanze ohně.

Když se takto Krišna proměnil ve chlapce a telátka se všemi jejich individuálními vlastnostmi, vstoupil do vesnice Vrindávanu, obklopen expanzemi sebe samotného. Vesničané nevěděli, co se stalo. Telátka vběhla po návratu domů do svých kravínů a chlapci se rozešli za svými maminkami.

Matky slyšely zvuky fléten svých synů a vyšly před domy, aby je na uvítanou objaly. Z mateřské náklonnosti jim mléko vytékalo z prsou a ony dovolily hochům, aby se ho napili. Ve skutečnosti ho však nedávaly svým synům, ale Nejvyššímu Pánu, který se v jejich syny proměnil. Všechny matky ve Vrindávanu tak dostaly příležitost nakojit Nejvyšší Osobnost Božství svým vlastním mlékem. Pán Krišna tedy nedal tuto příležitost jen Jašódě, ale tentokrát i všem ostatním starším gópím.

Chlapci jednali se svými matkami jako obvykle a ony také s příchodem večera své děti vykoupaly, ozdobily tilakem a šperky a po celodenní práci je nakrmily. Rovněž krávy, které se večer vrátily z pastvin, přivolávaly svá telátka. Telata okamžitě přiběhla ke svým matkám, které začaly olizovat jejich těla. Tyto vztahy krav a gópí k telátkám a chlapcům se nezměnily, přestože tam původní telátka a chlapci nebyli. Ve skutečnosti náklonnost krav k telátkům a náklonnost starších gópí ke svým synům bezpříčinně vzrostla. Jejich láska vzrostla přirozeně, i když telátka a chlapci nebyli jejich vlastní. Dříve cítily krávy a gópí větší náklonnost ke Krišnovi než ke svým potomkům, ale po této události jejich láska k vlastním dětem vzrůstala bez omezení, stejně jako jejich láska ke Krišnovi. Celý rok zůstal Krišna v podobě telátek a pasáčků a chodil na pastviny.

Jak uvádí Bhagavad-gītā, Krišnova expanze sídlí v srdci každého jako Nadduše. Nyní se Krišna místo jako Nadduše expandoval na dobu jednoho roku jako telátka a pasáčkové.

Jednoho dne, několik dní předtím, než rok uplynul, vedli Krišna s Balarámou telátka do lesa a uviděli krávy pasoucí se na vrcholku kopce Góvardhanu. Krávy měly výhled dolů do údolí na telátka s pasáčky. Jakmile spatřily telata, najednou se k nim rozběhly. Skákaly cvalem z kopce dolů. Byly tak rozněžnělé láskou k telatům, že kamenité cestě z vrcholku kopce dolů k pastvinám vůbec nevěnovaly pozornost. Běžely k telátkům s plnými vemeny a se zdviženými ocasy. Když sbíhaly z kopce, z hluboké mateřské lásky k telatům jim mléko vytékalo z vemen na zem, přestože tam nebyla jejich vlastní telata. Tyto krávy měly svá telátka a ta, která se pásla pod kopcem Góvardhanem, již byla větší a nepotřebovala pít mléko z vemene; stačila jim tráva. Přesto všechny krávy okamžitě přiběhly a začaly olizovat jejich těla a také telata začala sát mléko z vemen. Bylo zřejmé, že mezi krávami a telátky bylo velké pouto lásky.

Když krávy utíkaly z vrcholku kopce Góvardhanu, muži, kteří se o ně starali, se je snažili zastavit. Starší krávy hlídali muži a telátka měli v péči chlapci. Telátka jsou pokud možno držena odděleně od krav, aby nevypila všechno mléko, a proto se pastevci snažili krávy zadržet, ale nepodařilo se jim to. Jelikož neuspěli, cítili se zahanbeně a zlobili se. Mrzutě sestupovali dolů, ale pak uviděli svoje děti hlídající telátka a najednou k nim pocítili velkou náklonnost. Bylo to velmi neobvyklé. Přicházeli vyvedení z míry, zklamaní a rozzlobení, ale jakmile uviděli své děti, jejich srdce změkla něhou. Jejich zlost, nespokojenost a špatná nálada okamžitě zmizely. Začali projevovat rodičovskou lásku ke svým dětem a s velkým zalíbením je zvedali ze země a tiskli v náručí. Čichali k jejich hlavám a nesmírně se radovali z jejich přítomnosti. Poté, co je objali, zahnali krávy zpátky na vrchol kopce Góvardhanu. Cestou mysleli na své děti a z očí jim tekly slzy lásky.

Když Balaráma viděl tyto neobvyklé výměny lásky mezi krávami a telátky a mezi otci a jejich dětmi, ačkoliv ani telata, ani děti tolik péče nepotřebovaly, vrtalo Mu hlavou, proč se to stalo. S údivem pozoroval, že všichni obyvatelé Vrindávanu projevovali vůči svým dětem stejnou lásku jako dříve vůči Krišnovi. Rovněž krávy měly ta telata nějak raději — stejně jako Krišnu. Balaráma proto došel k závěru, že tyto neobyčejné projevy lásky jsou něco mystického, co je dílem buď polobohů, nebo nějakého mocného člověka. Jak jinak by mohla taková podivuhodná změna nastat? Usoudil, že tuto mystickou změnu musel způsobit Krišna, kterého považoval za svého Pána, Osobnost Božství. Myslel si: “To zařídil Krišna, a ani Já jsem nedovedl Jeho mystické síle vzdorovat.” Tak Balaráma pochopil, že všichni tito chlapci a telátka jsou pouze Krišnovy expanze.

Potom se Balaráma zeptal Krišny, co se to vlastně děje: “Milý Krišno, zpočátku jsem si myslel, že tato telátka a pasáčkové jsou buď velcí mudrci a světci, nebo nějací polobozi, ale nyní vidím, že jsou ve skutečnosti Tvými expanzemi. Oni jsou Ty; Ty sám si hraješ jako telátka a chlapci. Jaké tajemství se za tím skrývá? Kam se ztratili ti druzí chlapci a telátka? Proč se proměňuješ v telátka a pasáčky? Můžeš Mi to laskavě vysvětlit?” Na Balarámovu žádost Krišna stručně vysvětlil celou situaci: jak Brahmá ukradl telátka a chlapce a jak to Krišna utajil tím, že se sám expandoval, aby lidé nepoznali, že původní telátka a chlapci zmizeli.

Zatímco spolu Krišna a Balaráma takto rozmlouvali, Brahmá se vrátil. Pro něho mezitím uplynul jeden okamžik (z hlediska délky jeho života). V Bhagavad-gītě máme informace o tom, jak je život Pána Brahmy dlouhý: tisícinásobek doby trvání čtyř věků neboli 1 000 x 4 320 000 let tvoří dvanáct Brahmových hodin. Podle těchto počtů se jeden okamžik Brahmova času rovná našemu jednomu slunečnímu roku. Brahmá se tedy po jednom svém okamžiku vrátil zjistit, jaký rozruch způsobil, když ukradl pasáčky a telátka. Zároveň se také obával, že si hraje s ohněm. Krišna byl jeho Pán a Brahmá tím, že pro zábavu unesl Jeho telátka a chlapce, stropil neplechu. Neměl klid, a proto nebyl pryč dlouho; vrátil se za jediný okamžik (podle své míry). Viděl, že všichni chlapci a telátka si hrají s Krišnou úplně stejně, jako když si pro ně přišel; i když byl přesvědčený, že je unesl a vlivem své mystické síly uspal. Brahmá začal uvažovat: “Všechny chlapce a telátka jsem unesl a vím, že stále ještě spí. Jak to, že si tady podobní chlapci a telátka hrají s Krišnou? Cožpak se nedostali pod vliv mé mystické moci? To si hráli s Krišnou celý rok?” Brahmá se snažil pochopit, kdo jsou a jak je možné, že nejsou ovlivněni jeho mystickou silou, ale nedokázal na nic přijít. Sám upadl pod vliv své vlastní mystické síly. Vliv jeho mystické síly byl jako sníh ve tmě nebo světluška za bílého dne. V temné noci může světluška vydávat trochu světla a sníh na vrcholku kopce nebo na zemi ve dne může trochu zářit, ale v noci sníh nevydává žádný stříbrný lesk a ani světluška nemá ve dne schopnost svítit. Když byla Brahmova nepatrná mystická síla projevena před Krišnovou mystickou silou, byla jako sníh v noci nebo světluška ve dne. Chce-li člověk s malou mystickou silou ukázat svou moc v přítomnosti někoho s větší mystickou silou, jen tím oslabí svůj vliv; jistě ho nezvětší. Dokonce i Brahmá, tak velká osobnost, se zesměšnil, když chtěl ukázat svou mystickou sílu před Krišnou. Byl proto zmatený a nevěděl, co si má o své vlastní mystické síle myslet.

Aby Brahmovi bylo jasné, že telátka a chlapci, kteří si hráli s Krišnou, nejsou ti původní, proměnili se všichni tito pasáčkové a telátka v podoby Višnua. Původní telátka a chlapci ve skutečnosti spali pod vlivem Brahmovy mystické síly, ale ti, které Brahmá viděl, byli bezprostředními expanzemi Krišny neboli Višnua. Višnu je Krišnova expanze, a tak se před Brahmou objevily Višnuovy podoby. Všechny měly namodralou barvu pleti a byly oděny do žlutých šatů; všechny měly čtyři ruce, ve kterých držely kyj, disk, lotosový květ a lasturu. Na hlavách Jim zářily zlaté helmice posázené diamanty a Jejich těla byla ozdobena perlami, náušnicemi a překrásnými květinovými girlandami. Na hrudích měly znak Šrívatsa, Jejich paže zdobily náramky a jiné klenoty. Jejich krky připomínaly lastury, na nohách měly zvonky, kolem pasů zlaté pásy a na prstech prsteny s drahými kameny. Brahmá také viděl, že celé tělo každého Pána Višnua bylo od lotosových nohou až po vrcholek hlavy pokryto čerstvými lístky a poupátky tulasí. Dalším důležitým rysem těchto Višnuů bylo, že všichni vypadali transcendentálně krásně. Jejich úsměvy připomínaly měsíční svit a Jejich pohledy vycházející slunce. Už jen z Jejich pohledů bylo vidět, že jsou stvořiteli a udržovateli kvalit vášně a nevědomosti. Višnu zastupuje kvalitu dobra, Brahmá kvalitu vášně a Pán Šiva kvalitu nevědomosti. Jako udržovatel všeho ve vesmírném projevu je tedy Višnu i stvořitelem a udržovatelem Brahmy a Pána Šivy.

Po tomto projevení Pána Višnua Brahmá viděl, jak mnoho jiných Brahmů, Šivů, polobohů, a dokonce i nepatrných živých bytostí, až po mravence a drobná stébla trávy — všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti — okolo Pána Višnua tancují. Jejich tanec byl doprovázen hudbou a všichni Pána Višnua uctívali. Brahmá poznal, že všechny tyto Višnuovy podoby vlastní veškeré mystické síly, počínaje dokonalostí aṇimā, což je schopnost být malý jako atom, až po schopnost být nekonečně velký jako celý vesmírný projev. Všechny mystické síly Brahmy, Šiva, všichni polobozi a dvacet čtyři prvků vesmírného projevu byli v osobě Višnua plně zastoupeni. Díky Jeho vlivu Ho všechny nižší mystické síly uctívaly. Uctíval Ho čas, prostor, vesmírný projev, očista, touha, činnosti a tři kvality hmotné přírody. Brahmá také poznal, že Pán Višnu je zdrojem veškeré pravdy, poznání a blaženosti. Je kombinací tří transcendentálních rysů — věčnosti, poznání a blaženosti — a je předmětem uctívání následovníků Upanišad.

Brahmá pochopil, že všichni chlapci a telátka, kteří se proměnili v podoby Višnua, se neproměnili mystickým způsobem, jaký by mohli předvést jógí nebo polobozi obdaření zvláštní mocí. Telátka a chlapci, kteří se proměnili ve viṣṇu- mūrti neboli podoby Višnua, nebyli projevem viṣṇu-māyi, Višnuovy energie, ale byli Višnu samotný. Višnu a viṣṇu-māyā jsou jako oheň a žár. Žár má tu vlastnost ohně, že hřeje, ale přesto není ohněm. Podoby Višnua projevené chlapci a telátky nebyly jako žár, ale přímo jako oheň — byly skutečný Višnu. Višnu je úplná pravda, úplné poznání a úplná blaženost. Jiným příkladem mohou být hmotné předměty odrážející se v mnoha podobách. Například slunce se odráží v mnoha nádobách s vodou, ale tyto odrazy nejsou skutečná slunce. Slunce v nádobách nevydávají teplo a světlo, i když jako slunce vypadají. Každá z podob, které přijal Krišna, však byla úplným Višnuem. V této souvislosti je použité slovo satya-jñānānantānanda — satya znamená “pravda”, jñāna “úplné poznání”, ananta “neomezené” a ānanda “úplná blaženost”.

Sláva Nejvyšší Osobnosti Božství je tak nesmírná, že neosobní následovníci Upanišad nemohou dospět k poznání, se kterým by ji mohli pochopit. Zvláště transcendentální podoby Pána jsou mimo dosah impersonalistů, kteří mohou studováním Upanišad pochopit pouze to, že Absolutní Pravda není hmota a že není hmotou omezená. Z toho, jak se Krišna expandoval do podob Višnua, Pán Brahmá se svými omezenými schopnostmi pochopil, že existence všeho pohyblivého i nehybného ve vesmírném projevu je umožněna expanzí energie Nejvyššího Pána.

Brahmova omezená moc byla pokořena. Když tak zmateně stál, vědom si omezených schopností svých jedenácti smyslů, uvědomil si, že on sám je také stvořením hmotné energie; že je jako loutka. Stejně jako loutka nemůže tancovat sama od sebe, ale závisí na vedení loutkáře, tak jsou i polobozi a všechny živé bytosti podřízené Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak je uvedeno v Caitanya- caritāmṛtě, Krišna je jediný Pán a všichni ostatní jsou Jeho služebníci. Celým světem hýbou vlny hmotné iluze a bytosti na nich plují jako stébla ve vodě. A tak pokračuje jejich zápas o existenci. Jakmile si však uvědomí, že jsou věčnými služebníky Nejvyšší Osobnosti Božství, tato māyā neboli iluzorní zápas o existenci okamžitě skončí.

Pán Brahmá, který je vládcem bohyně učenosti a je považován za největšího znalce védského poznání, byl zmatený a nemohl pochopit neobyčejnou moc projevenou Nejvyšší Osobností Božství. V hmotném světě ani osobnost, jako je Brahmá, není schopná porozumět mystické síle Nejvyššího Pána. Nejenže jí Brahmá nerozuměl, ale byl tak zmatený, že ani neviděl tu podívanou, kterou před ním Krišna projevil.

Krišna se slitoval nad Brahmou kvůli tomu, že nebyl schopen vidět, jak Krišna ukazoval podoby Višnua a proměňoval se v telátka a pasáčky, a tak zatímco plně projevoval Višnuovy expanze, náhle před scénou zatáhl oponu yogamāyi. V Bhagavad-gītě stojí, že Nejvyšší Osobnost Božství nelze vidět kvůli oponě, kterou tvoří yogamāyā. To, co zakrývá skutečnost, je mahāmāyā neboli vnější energie, která nedovoluje podmíněné duši poznat Nejvyšší Osobnost Božství přesahující vesmírný projev. Ale ta energie, která částečně projevuje Nejvyššího Pána a částečně Ho zakrývá, se nazývá yogamāyā. Brahmá není obyčejná podmíněná duše. Je na mnohem vyšší úrovni než všichni ostatní polobozi, a přesto nemohl porozumět tomu, co Nejvyšší Pán předvedl; proto Krišna přestal s dalšími ukázkami své moci. Podmíněná duše je nejen zcela zmatená, ale také zcela neschopná porozumět. Opona yogamāyi byla zatažena, aby Brahmá nebyl ještě zmatenější.

Když se Brahmá vzpamatoval, bylo to skoro jako kdyby vstal z mrtvých. S námahou otevřel oči a viděl vnější vesmírný projev obyčejným zrakem. Kolem sebe viděl krásnou krajinu Vrindávanu s mnoha stromy, dávající život všem živým bytostem. Vnímal krásu transcendentální vrindávanské země, kde jsou všechny živé bytosti transcendentální vůči obyčejné přírodě. Ve vrindávanském lese dokonce i dravá zvířata, jako jsou tygři, žijí mírumilovně vedle jelenů a lidí. Uvědomil si, že díky přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Božství je Vrindávan transcendentální vůči všem ostatním místům, a že zde neexistuje chamtivost a chtíč.

Pak Brahmá uviděl Šrí Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, jako pasáčka krav. Viděl to malé dítě s trochou jídla v levé ruce, hledající své přátele a telátka právě tak, jak to dělalo před rokem, když zmizeli.

Brahmá okamžitě sestoupil ze své velké labutě a padl před Pánem jako zlatá tyč. Vaišnavové používají pro vzdávání úcty slovo daṇḍavat, které znamená “padnout jako tyč”. Pokročilejším vaišnavům bychom měli vzdát úctu tak, že před nimi padneme na zem s celým tělem nataženým jako tyčka. Brahmá tedy padl před Pánem jako tyč, aby Mu projevil úctu, a jelikož má zlatou pleť, vypadal jako zlatá tyčka ležící před Pánem Krišnou na zemi. Všechny čtyři helmice na jeho hlavách se dotýkaly Krišnových lotosových nohou. Radostí se mu nahrnuly slzy do očí a jimi tyto lotosové nohy omýval. Vstával a znovu padal, jak vzpomínal na Pánovy podivuhodné činnosti. Když takto po dlouhou dobu skládal poklony, nakonec vstal a utřel si slzy. Hleděl na Pána, který před ním stál, a s velkou úctou, pokorou a soustředěním se začal modlit.