31. KAPITOLA

Jedna gópí řekla: “Můj milý Krišno, od doby, kdy ses narodil v této vradžabhúmské zemi, vypadá všechno překrásně. Vrindávanská země se proslavila a zdá se, jako by zde neustále sídlila bohyně štěstí. Jenom my jsme velice nešťastné, protože Tě hledáme, a přes všechno úsilí Tě nemůžeme najít. Náš život na Tobě úplně závisí, a proto Tě prosíme, vrať se zase k nám.”

Jiná gópí řekla: “Můj milý Krišno, jsi vším i pro lotos, který roste v jezerech s vodou průzračnou po čistých podzimních deštích. Lotosové květy jsou tak krásné, ale pokud na ně vůbec nepohlédneš, vadnou. A my bez Tebe také umíráme. Nejsme ve skutečnosti Tvoje manželky, ale Tvoje otrokyně. Nikdy jsi kvůli nám neutratil žádné peníze, a přesto jsme přitahované Tvým pohledem. Jestliže se ho teď nedočkáme a zemřeme, poneseš odpovědnost za naši smrt. Zabít ženu je ovšem velmi hříšné, a pokud za námi nepřijdeš a my zemřeme, budeš muset nést následky za tento hřích. Tak prosím přijď k nám. Nemysli si, že člověk se dá zabít jen zbraněmi. Nás zabíjí Tvá nepřítomnost. Měl by sis uvědomit, že budeš zodpovědný za zabití žen. Jsme Ti pořád vděčné, protože jsi nás mnohokrát ochránil: před jedovatou vodou Jamuny, před hadem Kálijou, před Bakásurou, před Indrovým hněvem a jeho prudkými lijáky, před lesním požárem a mnoha dalšími pohromami. Jsi největší a nejmocnější ze všech. Je úžasné, žes nás ochránil před různým nebezpečím, ale překvapuje nás, že si nás teď nevšímáš.

Milý Krišno, drahý příteli, víme velmi dobře, že nejsi ve skutečnosti syn matky Jašódy nebo pastevce Nandy Mahárádže. Jsi Nejvyšší Osobnost Božství a Nadduše všech živých bytostí. Zjevil ses v tomto světě ze své bezpříčinné milosti, na žádost Pána Brahmy, abys tento svět ochránil. Není to nic jiného než Tvoje laskavost, že jsi přišel do jaduovské dynastie. Ó nejlepší z Jaduovců, neodmítáš ochranu nikomu, kdo ve strachu z materialistického způsobu života vyhledá útočiště u Tvých lotosových nohou. Tvoje pohyby jsou sladké a jsi nezávislý, jednou rukou se dotýkáš bohyně štěstí a ve druhé držíš lotosový květ. To je Tvůj neobyčejný rys. Proto Tě prosím, přijď k nám a požehnej nám lotosem, který máš v ruce.

Milý Krišno, odstraňuješ veškeré obavy vrindávanských obyvatel. Jsi svrchovaně mocný hrdina a víme, že pouhým svým líbezným úsměvem dokážeš zničit zbytečnou pýchu svých oddaných i pýchu žen, jako jsme my. Jsme jen Tvé služebné a otrokyně; proto Tě prosíme, přijmi nás tím, že nám ukážeš svou krásnou lotosu podobnou tvář.

Milý Krišno, ve skutečnosti nás posedl chtíč, když ses nás dotkl svýma lotosovýma nohama. Tvé lotosové nohy ničí všechny druhy hříšných činností oddaných, kteří u nich vyhledají útočiště. Jsi tak laskavý, že i obyčejná zvířata nacházejí úkryt u Tvých lotosových nohou. Tvé lotosové nohy jsou také sídlem bohyně štěstí, a přesto jsi jimi tančil po hlavách hada Káliji. Nyní Tě žádáme, abys je laskavě položil na naše ňadra a utišil naši neovladatelnou touhu se Tě dotknout.

Ó Pane, Tvoje přitažlivé oči jsou jako lotos, krásné a příjemné. Tvá sladká slova jsou tak fascinující, že těší i ty největší učence, které také okouzluješ. I nás k Tobě přitahuje Tvoje řeč a krása Tvého obličeje a očí; proto nás prosím Tě uspokoj svými nektarovými polibky. Milý Pane, slova, která říkáš, nebo slova popisující Tvé činnosti jsou plná nektaru, a když jen člověk pronáší nebo poslouchá taková slova, může se zachránit z planoucího ohně hmotné existence. Velcí polobozi jako Pán Brahmá a Pán Šiva vždy opěvují slávu Tvých slov; činí tak proto, aby odstranili hříšné činnosti všech živých bytostí v hmotném světě. Když se kdokoliv jen pokouší naslouchat Tvým transcendentálním slovům, může se velice rychle povznést na úroveň zbožných činností. Vaišnavům Tvoje slova poskytují transcendentální potěšení a ti světci, kteří se věnují rozšiřování Tvého transcendentálního poselství po celém světě, jsou nejdobročinnější lidé.” (To potvrdil Rúpa Gósvámí, když oslovil Pána Čaitanju jako nejštědřejší inkarnaci, protože Pán Čaitanja zdarma rozdával Krišnova slova a lásku ke Krišnovi po celém světě.)

“Milý Krišno,” pokračovaly gópí, “jsi velice chytrý. Dovedeš si představit, jak se trápíme, když vzpomínáme na Tvůj šibalský úsměv, na Tvůj milý pohled, na to, jak ses s námi procházel po vrindávanském lese, a na štěstí z rozjímání o Tobě. Tvé rozhovory s námi na osamělých místech nás hřály u srdce. Teď jsme všechny smutné, když vzpomínáme na Tvé chování. Prosím zachraň nás. Milý Krišno, určitě víš, jaký zármutek nás naplňuje, když odcházíš z vrindávanské vesnice pást krávy do lesa. Jak nás souží pouhé pomyšlení, že Tvé jemné lotosové nohy rozedírá suchá tráva a drobné kamínky v lese. Jsme k Tobě tak připoutané, že pořád jen myslíme na Tvé lotosové nohy.

Ó Krišno, když se vracíš se zvířaty z pastvin, vidíme, jak Ti Tvé kadeřavé vlasy padají do obličeje, který je pokrytý prachem zvířeným kopyty krav. Vidíme Tvůj mírný úsměv, a naše touha užívat si s Tebou sílí. Ó milý Krišno, jsi nejlepší milovník a vždy poskytuješ útočiště odevzdaným duším. Plníš touhy všech; Tvoje lotosové nohy uctívá dokonce i Pán Brahmá, stvořitel vesmíru. Každému, kdo uctívá Tvé lotosové nohy, dáš bezpochyby své požehnání. Slituj se tedy nad námi, polož své lotosové nohy na naše ňadra, a zbav nás tak našeho utrpení. Milý Krišno, toužíme po Tvých polibcích, kterými zahrnuješ i svou flétnu. Tóny Tvé flétny okouzlují celý svět a také naše srdce. Proto se laskavě vrať a polib nás svými nektarovými ústy.”