33. KAPITOLA

Gópí nesmírně potěšila uklidňující slova Nejvyšší Osobnosti Božství Krišny. Úplně se oprostily od velkého utrpení způsobeného odloučením, protože mohly nejen naslouchat Jeho slovům, ale také se dotýkat Jeho rukou a nohou. Poté Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, započal svůj tanec rāsa. Tak se nazývá tanec ve středu mnoha dívek. Krišna tedy tančil mezi těmi nejkrásnějšími a nejšťastnějšími dívkami ve třech světech. Gópí z Vrindávanu, které byly ke Krišnovi tolik přitahované, s Ním tančily ruku v ruce.

Krišnův tanec rāsa by nikdy neměl být přirovnáván k nějakému hmotnému tanci, jako na plesech nebo tanečních zábavách. Tanec rāsa je naprosto duchovní. Pro potvrzení této skutečnosti se Krišna, nejvyšší mystik, expandoval do mnoha podob a stál po boku každé gópí. Položil ruce kolem ramen gópí, které stály po Jeho stranách, a začal tančit mezi nimi. Gópí neviděly Krišnovy mystické expanze, protože se každé Krišna jevil, jako že je sám. Každá gópí si myslela, že Krišna tančí pouze s ní. Nad hlavami jim létalo mnoho letadel s obyvateli nebeských planet, kteří chtěli vidět Krišnův krásný tanec s gópími. Gandharvové a Kinnarové zpívali a všichni Gandharvové v doprovodu svých manželek shazovali na tanečníky květy.

Jak spolu gópí a Krišna tancovali, cinkání jejich zvonků, přívěsků a náramků vytvářelo příjemný hudební doprovod. Vypadalo to, jako kdyby Krišna byl zelený safírový medailónek na zlatém náhrdelníku ozdobeném drahými kameny. Krišna i gópí při tanci předváděli neobyčejné figury. Pohyby jejich nohou, když zpívali a tančili, způsob, jakým se drželi, pohyby jejich obočí, jejich úsměvy, pohyby ňader a šatů gópí, jejich náušnice, jejich tváře, jejich vlasy ozdobené květy — to vše dohromady působilo jako mraky, hřmění, sníh a blýskání. Krišnovy tělesné rysy vypadaly jako shluk mraků, písně gópí zněly jako hřmění, jejich krása připomínala blýskání na obloze a kapky potu na jejich tvářích vypadaly jako padající sníh. Takto byli gópí a Krišna plně zabráni do tance.

Gópím zčervenaly krky, neboť toužily po požitku s Krišnou víc a víc. Krišna pro jejich uspokojení tleskal do rytmu jejich zpěvu. Celý svět je ve skutečnosti naplněný Krišnovým zpěvem, ale různé druhy živých bytostí ho různě oceňují. To potvrzuje Bhagavad-gītā: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. Krišna tančí a všechny živé bytosti také tančí, ale mezi tancem v duchovním světě a tancem v hmotném světě je rozdíl. To vyjádřil autor Caitanya- caritāmṛty, který říká, že Krišna je nejlepší tanečník a všichni ostatní jsou Jeho služebníci. Každý se snaží napodobovat Krišnův tanec. Ti, kdo si jsou opravdu vědomí Krišny, reagují správně na Krišnův tanec: nesnaží se tančit nezávisle. Ale ti, kdo žijí v hmotném světě, se snaží napodobovat Krišnu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Živé bytosti tancují pod vedením Krišnovy māyi a myslí si, že se Krišnovi vyrovnají. To však není pravda. Na úrovni vědomí Krišny takové mylné pojetí neexistuje, protože osoba vědomá si Krišny ví, že Krišna je nejvyšší pán a všichni ostatní jsou Jeho služebníci. Člověk má tančit, aby těšil Krišnu, a ne aby Ho napodoboval nebo se pokoušel vyrovnat Nejvyšší Osobnosti Božství. Gópí chtěly potěšit Krišnu, a proto když zpíval, odpovídaly svým zpěvem a povzbuzovaly Ho voláním: “Výborně! Výborně!” Někdy Ho těšily krásnou hudbou a On na oplátku chválil jejich zpěv.

Některé gópí se tancem a pohybem unavily a položily si ruce na Krišnova ramena. Rozpustily se jim vlasy a květy z nich padaly na zem. Když položily ruce na ramena Šrí Krišny, zaplavila je vůně Jeho těla, která pocházela z lotosu, dalších aromatických květů a pasty ze santálového dřeva. Neodolatelně je přitahoval, a začaly Ho líbat. Některé gópí přitiskly své tváře na Jeho a Krišna jim ze svých úst nabídl rozkousaný arakový oříšek, jenž s velkým potěšením přijaly skrze polibek. Tímto přijímáním arakových oříšků dělaly gópí duchovní pokrok.

Když gópí zpívaly a tančily delší dobu, unavily se. Krišna tančil vedle nich, a aby zmírnily svou únavu, uchopily Krišnovu ruku a položily ji na svá vzedmutá ňadra. Ruka Šrí Krišny i ňadra gópí jsou věčně příznivé, a když se spojily, duchovně zkrásněly. Gópí se tolik těšily ze společnosti Krišny, manžela bohyně štěstí, že zapomínaly, že mají nějaké jiné manžely v tomto světě, a jakmile je objímaly Krišnovy paže a jakmile s Ním tancovaly a zpívaly, zapomněly na všechno. Takto popisuje Śrīmad-Bhāgavatam krásu gópí tančících s Krišnou: Za uchem měly lotosové květy a obličej měly ozdobený santálovou pastou. Byly označené tilakem a na usmívajících se ústech jim vystoupily kapičky potu. Na nohou jim cinkaly náramky a nákotníčky. Květy z jejich vlasů padaly na Krišnovy lotosové nohy a Krišna byl velice spokojený.

V Brahma-saṁhitě je vysvětleno, že všechny tyto gópí jsou expanzemi Krišnovy energie blaženosti. Krišna se rukama dotýkal jejich těl, díval se do jejich milých očí a těšil se s nimi stejně, jako si dítě hraje s odrazem svého těla v zrcadle. Když se dotýkal různých částí jejich těl, gópí cítily, jak jimi proudí duchovní energie. Nedokázaly si upravit své povolené šaty, třebaže se o to pokoušely. Jak se zapomněly v Krišnově společnosti, vlasy a šaty se jim rozpustily a jejich ozdoby se uvolnily.

Zatímco se Krišna radoval ve společnosti gópí při tanci rāsa, ohromení polobozi se svými manželkami se shlukovali na nebi. Měsíc, do jisté míry ovlivněný chtíčem, pozoroval tanec a ztuhnul údivem. Gópí se dříve modlily k bohyni Kátjájaní, aby dostaly Krišnu za manžela. Nyní Krišna splnil jejich touhu tak, že se expandoval do tolika podob, kolik bylo gópí, a těšil se s nimi stejně, jako se těší manžel se svou ženou.

Šríla Šukadéva Gósvámí podotkl, že Krišna je soběstačný — je ātmārāma. Pro své uspokojení nepotřebuje nikoho jiného. Jelikož Ho gópí chtěly mít za manžela, Krišna vyplnil jejich touhu. Když viděl, že je tanec s Ním unavil, okamžitě je začal hladit po tvářích, aby zahnal jejich únavu. Za Jeho vlídné jednání se na Něho gópí dívaly láskyplnými pohledy. Příznivé doteky Krišnovy ruky je zaplavovaly radostí. Jejich usměvavé tváře zářily krásou a s transcendentálním potěšením začaly opěvovat Krišnovu slávu. Jelikož byly čisté oddané, čím více se těšily z Krišnovy společnosti, tím více byly osvíceny Jeho slávou, a takto opětovaly Jeho jednání. Chtěly Krišnu uspokojit oslavováním Jeho transcendentálních zábav. Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství, Pán všech pánů, a gópí Ho chtěly uctívat za neobvyklou dávku milosti, kterou jim projevil.

Potom všichni společně vstoupili do vody řeky Jamuny, aby se zbavili únavy z tance rāsa. Když gópí objímaly Krišnovo tělo, liliové girlandy na krku se jim trhaly, a květy červenaly od kunkumy na jejich ňadrech. Kolem bzučeli čmeláci, toužící získat z květů med. Krišna a gópí vešli do vody Jamuny, jako když slon vstoupí do vodní nádrže s mnoha slonicemi. Jak gópí, tak Krišna zapomněli na svou skutečnou totožnost, hráli si ve vodě, těšili se vzájemně ze své společnosti a zaháněli únavu z tance rāsa. Gópí začaly se smíchem cákat na Krišnu vodu a Krišnovi se to velice líbilo. Zatímco se Krišna bavil žertováním a cákáním, polobozi z nebeských planet na Něho shazovali květy. Tak velebili Krišnův jedinečný tanec rāsa a Jeho zábavy s gópími ve vodě řeky Jamuny.

Poté Pán Krišna a gópí vyšli z vody a procházeli se po břehu Jamuny, kde vál příjemný vánek, který nad vodou i zemí nesl vůni různých květů. Na procházce kolem Jamuny Krišna recitoval různé básně. Tak se radoval ze společnosti gópí za osvěžujícího podzimního svitu měsíce.

Pohlavní touha je na podzim zvláště silná, ale na Krišnově stycích s gópími je úžasné to, že v nich vůbec pohlavní touha nepůsobila. Šukadéva Gósvámí v Bhāgavatamu jasně popisuje: avaruddha-saurata, že pohlavní pud byl úplně ovládnutý. Mezi tancem Pána Krišny s gópími a tancem obyčejných živých bytostí v hmotném světě je rozdíl. Mahárádž Paríkšit, který poslouchal Śrīmad- Bhāgavatam, chtěl odstranit další mylné představy o tanci rāsa a Krišnových poměrech s gópími, a proto řekl Šukadévovi Gósvámímu: “Krišna se zjevil na Zemi, aby zavedl usměrňující zásady náboženství a zamezil rozmach bezbožnosti. Jeho chování s gópími by však mohlo podporovat bezbožné zásady v hmotném světě. Překvapuje mě, že jednal takovým způsobem a uprostřed noci si užíval s manželkami jiných mužů.” Šukadéva Gósvámí tento výrok Mahárádže Paríkšita vysoce ocenil. V odpovědi předvídá ohavné činnosti májávádských impersonalistů, kteří se snaží mít Krišnovo postavení a užívají si společnosti mladých dívek a žen.

Základní védské pokyny nikomu nedovolují mít pohlavní styk s jinou ženou než s vlastní manželkou. Krišnův zájem o gópí jako by tato pravidla jasně porušoval. Mahárádž Paríkšit rozuměl vyprávění Šukadévy Gósvámího, ale aby dále vyjasnil transcendentální povahu Krišny a gópí v tanci rāsa, dal najevo podivení. To je velmi důležité, aby se zabránilo neomezeným stykům prākṛta- sahajiyů se ženami.

Ve svém výroku Mahárádž Paríkšit použil několik důležitých slov, které si žádají vyjasnit. První slovo, jugupsitam, znamená “ohavný”. První pochybností Mahárádže Paríkšita bylo: Pán Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství a sestoupil, aby zavedl náboženské zásady. Proč se tedy stýkal uprostřed noci s ženami jiných, tančil s nimi, objímal je a líbal? Védské pokyny to zakazují. Když za Ním gópí přišly, sám jim nejprve nařizoval, aby se vrátily domů. Zvát manželky jiných mužů nebo mladé dívky a užívat si s nimi tance je podle Véd ohavné. Proč to Krišna dělal?

Dále je zde použité slovo āpta-kāma. Někdo může považovat za samozřejmé, že Krišna byl ve společnosti mladých dívek posedlý chtíčem, ale Mahárádž Paríkšit říká, že to nebylo možné. Krišna nemohl být chtivý. Za prvé Mu z hmotného pohledu bylo pouhých osm let, a v takovém věku chlapci nemají smyslné touhy. Āpta-kāma znamená, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je spokojený sám v sobě. I kdyby byl žádostivý, nepotřebuje druhé, aby Mu v uspokojení chtivých tužeb pomáhali. Další námitkou může být, že ačkoliv sám nebyl chtivý, smyslné touhy gópí v Něm mohly chtíč vyvolat. Mahárádž Paríkšit však použil další slovo, yadu-pati, které vyjadřuje, že Krišna je nejvznešenější osobností v dynastii Jaduovců. Králové jaduovské dynastie byli považováni za velice zbožné, a stejní byli i jejich potomci. Jak by se Krišna mohl nechat svést, byť i gópími, když se narodil v takovém rodu? Z toho tedy plyne, že není možné, aby Krišna páchal něco ohavného. Mahárádž Paríkšit však pochyboval, proč Krišna jednal tímto způsobem. Jaký byl skutečný záměr?

Další slovo, které Mahárádž Paríkšit použil, když oslovoval Šukadévu Gósvámího, je su-vrata, což znamená, že složil slib konat zbožné činnosti. Šukadéva Gósvámí byl vychovaný jako brahmačárí, a tudíž nebylo možné, aby se zabýval sexem. To mají brahmačárí striktně zakázáno, natož pak brahmačárí, jako byl Šukadéva Gósvámí. Okolnosti týkající se tance rāsa však byly velice podezřelé, a proto Mahárádž Paríkšit žádal Šukadévu Gósvámího o vyjasnění. Šukadéva Gósvámí okamžitě odpověděl, že porušování náboženských zásad nejvyšším vládcem dokládá Jeho velkou moc. Oheň například může pohltit jakoukoliv ohavnou věc — to je projev svrchované moci ohně. Podobně slunce může vstřebat vodu z moči nebo trusu a neznečistí se; naopak se znečištěné místo působením slunečního světla dezinfikuje a sterilizuje.

Někdo může také namítat, že je-li Krišna nejvyšší autorita, Jeho činnosti by se měly následovat. V odpověď na tuto námitku Šukadéva Gósvámí jasně řekl, že īśvara neboli svrchovaný vládce může někdy porušit svá vlastní nařízení, ale to může jenom vládce, nikoliv jeho následovníci. Neobvyklé či neobyčejné činnosti vládce se nikdy nemohou napodobovat. Šukadéva Gósvámí varoval, aby podmínění následovníci, kteří ve skutečnosti nemají vládu nad ničím, nikdy ani ve snu nenapodobovali neobvyklé počínání vládce. Májávádský filosof se může křivě prohlašovat za Boha či Krišnu, ale ve skutečnosti nedokáže jednat jako Krišna. Může přesvědčit své stoupence, aby falešně napodobovali tanec rāsa, ale není schopný zvednout kopec Góvardhan. Z minulosti známe mnoho májávádských darebáků, kteří klamali své stoupence a prohlašovali se za Krišnu, aby si mohli užívat v rāsa-līle. V mnoha případech jim v tom zabránila vláda, byli zatčeni a potrestáni. V Uríse potrestal Thákur Bhaktivinód takzvaného avatára Višnua, který napodoboval rāsa-līlu s mladými dívkami. Na tuto takzvanou inkarnaci přicházelo mnoho stížností. Bhaktivinód Thákur byl tehdy soudcem pro občanské záležitosti, a když ho vláda pověřila, aby s tímto darebákem spravedlivě naložil, přísně ho potrestal. Rāsa-līlu nemůže nikdo napodobovat. Šukadéva Gósvámí varuje, že člověk by neměl na její napodobování ani pomyslet. Výslovně uvádí, že pokud se někdo z pošetilosti pokusí napodobit Krišnův tanec rāsa, bude zabit, stejně jako ten, kdo chce napodobovat Pána Šivu, jenž vypil oceán jedu. Pán Šiva vypil oceán jedu a držel ho ve svém hrdle. Jed mu zbarvil hrdlo do modra, a proto se Pán Šiva nazývá Nílakantha. Pokud se však nějaký obyčejný člověk pokouší Pána Šivu napodobovat tím, že pije jed nebo kouří gaňdžu, zničí ho to, a velice brzy zemře. Jednání Pána Šrí Krišny s gópími se událo za zvláštních okolností.

Většina gópí byla ve svých předešlých životech velkými mudrci, kteří dokonale znali Védy, a když se Pán Krišna zjevil jako Pán Rámačandra, chtěli si s Ním užívat. Pán Rámačandra jim slíbil, že se jejich touha splní, jakmile se zjeví jako Krišna. Touha gópí těšit se ze zjevení Pána Krišny tedy byla již dlouho v jejich srdcích. Proto se obrátily na bohyni Kátjájaní, aby dostaly Krišnu za manžela. Existuje mnoho dalších okolností, které potvrzují svrchovanou autoritu Krišny a ukazují, že Krišna není vázán usměrňujícími zásadami hmotného světa. Ve zvláštních případech jedná, jak se Mu zlíbí, aby potěšil své oddané. To může pouze Krišna, protože je nejvyšší vládce. Obyčejní lidé by měli následovat Krišnovy pokyny, jak jsou dány v Bhagavad-gītě, a nemělo by je ani napadnout, aby napodobovali Krišnu v tanci rāsa.

Krišnovo zvednutí kopce Góvardhanu a zabíjení velkých démonů, jako Pútany a jiných, jsou zjevně neobyčejné činnosti. Podobně i tanec rāsa je neobyčejná činnost a žádný obyčejný člověk by ho neměl napodobovat. Obyčejný člověk vykonávající své zaměstnání, jako Ardžuna, by měl plnit svou povinnost pro Krišnovo uspokojení; to je v jeho moci. Ardžuna byl válečník a Krišna chtěl, aby bojoval pro Jeho potěšení. Ardžuna souhlasil, i když zprvu bojovat nechtěl. Obyčejní lidé musí vykonávat své povinnosti. Neměli by ze sebe dělat víc, než jsou, a snažit se napodobovat Krišnu, oddávat se rāsa-līle, a tak si přivodit vlastní zkázu. Měli bychom s jistotou vědět, že Krišna jednal vždy pro blaho gópí, bez jakéhokoli vlastního zájmu. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě: na māṁ karmāṇi limpanti — Krišna nikdy nezískává požitek jako výsledek svých činností ani za své činnosti nikdy netrpí. Není proto možné, aby jednal bezbožně. Je transcendentální vůči všem náboženským povinnostem a pravidlům. Nikdy se Ho nedotýkají kvality hmotné přírody. Je svrchovaný vládce všech živých bytostí, ať už v lidské společnosti, nebo ve společnosti polobohů na nebeských planetách, či v nižších formách života. Je také svrchovaným vládcem hmotné přírody, a proto se zásadami náboženství či bezbožnosti nemá nic společného.

Šukadéva Gósvámí dále prohlašuje, že velcí mudrci a oddaní, kteří jsou úplně očištění od podmíněného života, se mohou volně pohybovat i ve znečištěném prostředí hmotné přírody tak, že uchovávají Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, ve svých srdcích. Díky tomu nepodléhají zákonům radosti a bolesti pod vlivem kvalit hmotné přírody. Jak by potom mohl zákonům karmy podléhat Krišna, který se zjevuje působením své vnitřní energie?

V Bhagavad-gītě Pán jasně říká, že kdykoliv se zjeví, činí tak prostřednictvím své vnitřní energie; není to tak, že by Ho zákony karmy nutily přijmout tělo, jako nutí obyčejnou živou bytost. Každá živá bytost musí přijmout tělo určitého druhu podle svého předchozího jednání. Když se však zjevuje Krišna, činí tak v těle, které Mu není vnuceno na základě Jeho minulých činů. Jeho tělo je prostředkem pro Jeho transcendentální zábavy, jež sehrává Jeho vnitřní energie. Nijak Ho nesvazují zákony karmy. Májávádský monista musí přijmout tělo určitého druhu, jelikož ho k tomu nutí zákony hmotné přírody; jeho tvrzení, že je totožný s Krišnou neboli Bohem, je tedy pouze teoretické. Takové osoby, které tvrdí, že se vyrovnají Krišnovi, a oddávají se rāsa-līle, vytvářejí pro obyčejné lidi nebezpečnou situaci. Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, byl již přítomný jako Nadduše v tělech gópí i jejich manželů. Je vůdcem všech živých bytostí, což je potvrzeno v Kaṭha Upaniṣadě: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Nadduše vede individuální duši k jednání a Nadduše také provádí všechny činnosti a je jejich svědkem.

Bhagavad-gītā potvrzuje, že Krišna sídlí v srdci každého a že od Něho pochází veškeré poznání, vzpomínky i zapomnění. On je původní osobou, která má být poznána prostřednictvím védské moudrosti. Je autorem védántské filosofie a dokonale ji zná. Takzvaní védántisté a májávádí nemohou chápat Krišnu takového, jaký je; pouze matou své následovníky tím, že neautorizovaným způsobem napodobují Krišnovo jednání. Krišna, Nadduše všech, již je v srdci každého; když se tedy s někým setká a objímá, nepřipadá v úvahu, že by to bylo něco neslušného.

Někteří lidé se ptají, proč Krišna, je-li soběstačný, vůbec vyjevil zábavy s gópími, které pohoršují takzvané moralisty tohoto světa? Odpověď zní, že je to projev Jeho zvláštní milosti vůči pokleslým podmíněným duším. Gópí jsou expanze Jeho vnitřní energie, ale protože chtěl Krišna ukázat rāsa-līlu, zjevily se jako obyčejné lidské bytosti. Vrcholnou manifestací požitku v hmotném světě je pohlavní přitažlivost mezi mužem a ženou. Muže přitahují ženy a ženu přitahují muži. To je základní princip hmotného života. Jakmile je záliba oboustranná, oba se víc a víc zaplétají v hmotné existenci. Krišna předvedl rāsa-līlu, aby lidem prokázal zvláštní milost. Jejím účelem je okouzlit podmíněné duše. Jelikož je velice přitahuje sex, mohou se těšit ze stejného života s Krišnou, a tak se vysvobodit z hmotného podmínění. Ve druhém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu Mahárádž Paríkšit rovněž vysvětluje, že zábavy a činnosti Pána Krišny jsou léky pro podmíněné duše, které se pouhým nasloucháním o Krišnovi vyléčí ze své hmotné nemoci. Podmíněné duše propadly hmotnému požitku a navykly si číst literaturu pojednávající o sexu, ale nasloucháním o Krišnových transcendentálních zábavách s gópími se zbaví hmotného znečištění.

Šukadéva Gósvámí také vysvětlil, jak a od koho je třeba naslouchat. Potíž je v tom, že celý svět je plný májávádích, a když se stanou profesionálními přednašeči Bhāgavatamu a když lidé neznalí vlivu májávádské filosofie tyto osoby poslouchají, jsou z toho zmatení. Obyčejní lidé jsou zrazováni od toho, aby diskutovali o rāsa-līle, protože jsou ovlivnění májávádskou filosofií. Pokud ji však vysvětluje pokročilý oddaný a lidé poslouchají jeho, budou postupně povýšeni na úroveň vědomí Krišny a vysvobozeni z hmotně znečištěného života.

Dalším důležitým bodem je, že žádná z gópí, které tančily s Krišnou, neměla hmotné tělo. Gópí tančily s Krišnou ve svých duchovních tělech. Všichni jejich manželé si mysleli, že jejich ženy spí vedle nich. Takzvaní manželé gópí byli již beztak očarováni vlivem Krišnovy vnější energie; a díky ní také nechápali, že jejich ženy šly tančit s Krišnou. Na jakém základě tedy někdo může obviňovat Krišnu, že tančil se ženami jiných mužů? Těla gópí, která patřila jejich manželům, ležela v posteli, ale duchovní částečky Krišny tančily s Ním. Krišna je nejvyšší osoba, úplná duše, a tančil s duchovními těly gópí. Proto není důvod Krišnu z čehokoliv obviňovat.

Když tanec rāsa skončil, noc (Brahmova noc, nesmírně dlouhá doba, jak je uvedeno v Bhagavad-gītě) přešla v období zvané brāhma-muhūrta. Brāhma- muhūrta začíná asi hodinu a půl před východem slunce. Doporučuje se, aby člověk v tuto dobu vstal z postele a po ranní koupeli se věnoval duchovním činnostem — provádění maṅgala-ārati a zpívání mantry Hare Krišna. Tato doba je k vykonávání duchovních činností velice vhodná. Jakmile nastal onen příznivý okamžik, Krišna požádal gópí, aby odešly. Jeho milované nechtěly opustit Jeho společnost, ale byly velice poslušné. Jakmile je Krišna požádal, aby se vrátily domů, okamžitě odešly. Šukadéva Gósvámí na závěr tohoto příběhu podotýká, že když člověk naslouchá ze správného zdroje o zábavách Krišny, jenž je samotný Višnu, s gópími, jež jsou expanzemi Jeho energie, zbaví se nejnebezpečnější nemoci — chtíče. Pokud člověk skutečně naslouchá o rāsa-līle, úplně se zbaví smyslné touhy po pohlavním životě a dosáhne nejvyšší úrovně duchovního pochopení. Jelikož lidé obvykle naslouchají o rāsa-līle od májávádích a sami jsou májávádí, čím dál více se zaplétají do pohlavního života. Podmíněná duše by měla naslouchat o tanci rāsa od autorizovaného duchovního učitele, který ji bude cvičit, aby celou situaci pochopila; tak může být povýšena na nejvyšší úroveň duchovního života, jinak se zaplete. Hmotný chtíč je určitou srdeční chorobou, a k vyléčení chorého hmotného srdce podmíněné duše se doporučuje, aby naslouchala o Krišnových zábavách, ale ne od neosobních darebáků. Pokud člověk naslouchá ze správných zdrojů se správným porozuměním, jeho situace se změní.

Šukadéva Gósvámí používá pro toho, kdo je trénován v duchovním životě, slovo śraddhānvita. Śraddhā neboli víra je začátek. Ten, kdo vyvinul víru v Krišnu jako Nejvyšší Osobnost Božství, Nejvyšší Duši, může popisovat rāsa- līlu i naslouchat o ní. Šukadéva rovněž používá slovo anuśṛṇuyāt. Člověk musí naslouchat od člena učednické posloupnosti. Anu znamená “následující” a také znamená “vždy”. Je tedy třeba vždy následovat učednickou posloupnost a nenaslouchat nějakému zbloudilému profesionálnímu přednašeči, májávádímu nebo obyčejnému člověku. Anuśṛṇuyāt znamená, že člověk musí naslouchat od autorizované osoby, která náleží k učednické posloupnosti a je stále pohroužená ve vědomí Krišny. Když člověk naslouchá o rāsa-līle tímto způsobem, výsledek bude zaručen: dosáhne nejvyšší úrovně duchovního života.

Šukadéva Gósvámí používá dvě výstižná slova: bhaktim a parām. Bhaktiṁ parām znamená vykonávání oddané služby ve vyšším stádiu, než je začátečnické. Ti, kdo jsou pouze přitahováni k chrámovému uctívání, ale neznají filosofii bhakti, se nacházejí ve stádiu začátečníků. Taková bhakti nepředstavuje dokonalou úroveň. Dokonalá úroveň bhakti neboli oddané služby je prostá všeho hmotného znečištění. Nejnebezpečnějším aspektem znečištění je chtíč, pohlavní život. Oddaná služba na úrovni bhaktiṁ parām je tak mocná, že čím větší pokroky člověk dělá tímto směrem, tím méně ho láká hmotný život. Ten, kdo těží pravý prospěch z naslouchání o tanci rāsa-līly, určitě dospěje do transcendentálního postavení. Z jeho srdce se zaručeně vytratí veškeré známky chtíče.

Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur poukazuje na to, že podle Bhagavad-gīty trvá Brahmův den i noc 4 300 000 krát tisíc slunečních let. Podle Višvanátha Čakravartího Thákura se tanec rāsa konal po dobu trvání Brahmovy noci, ale gópí si toho nebyly vědomy. Krišna prodloužil noc, aby splnil jejich touhy. Můžeme se ptát, jak je to možné, a Višvanáth Čakravartí Thákur nám připomíná, že i když byl Krišna svázaný provazem, dovedl své matce ukázat ve svých ústech celý vesmír. Jak bylo toto možné? Odpověď tedy zní, že Krišna dokáže udělat cokoliv pro potěšení svých oddaných. Jelikož si gópí chtěly s Krišnou užívat, dostaly příležitost být s Ním velice dlouhou dobu. Tak jim splnil svůj slib. Když se koupaly u Číraghátu v Jamuně a Krišna jim ukradl šaty, slíbil jim, že jedné budoucí noci splní jejich přání. Celou noc se tedy gópí těšily z Krišnovy společnosti, jako by byl jejich milovaným manželem, ale ta noc nebyla obyčejná. Byla to noc Brahmy a trvala milióny let. Pro Krišnu je možné všechno, protože je svrchovaný vládce.