39. KAPITOLA

Pán Krišna a Nanda Mahárádž Akrúru vřele přijali a nabídli mu místo k nočnímu odpočinku. Dva bratři, Balaráma a Krišna, mezitím odešli na večeři. Akrúra seděl na posteli a přemítal, jak se mu splnilo vše, po čem toužil cestou z Mathury do Vrindávanu. Pán Krišna je manžel bohyně štěstí; když je spokojený se svým čistým oddaným, může mu splnit jakoukoliv touhu. Čistý oddaný však nežádá Pána o nic ve svůj vlastní prospěch.

Po večeři přišli Krišna a Balaráma popřát Akrúrovi dobrou noc a zeptat se ho, jak se Kansa chová k Jejich přátelům a příbuzným. Krišna se potom dotázal na Kansovy plány. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl Akrúrovi, že jeho návštěva je velice vítaná. Zeptal se, zda jeho příbuzní a přátelé netrpí nějakými nemocemi. Krišna litoval, že jeho strýc Kansa byl hlavou království; řekl, že Kansa by vůbec neměl vládnout a že jeho panování nepřinese občanům nic dobrého. Potom Krišna řekl: “Můj otec musel projít velkými útrapami jenom proto, že jsem jeho syn. Kvůli tomu také ztratil tolik jiných synů. Je pro Mě požehnáním, že jsi přijel jako Můj přítel a příbuzný. Můj milý strýčku Akrúro, řekni Mi prosím, co je důvodem tvé návštěvy ve Vrindávanu.”

Na tuto žádost vylíčil Akrúra, člen jaduovské dynastie, nedávné události v Mathuře, včetně Kansova pokusu zabít Vasudévu, Krišnova otce. Popsal věci, které se staly poté, co Nárada prozradil, že Krišna je synem Vasudévy, jehož otec ukryl v domě Nandy Mahárádže. Akrúra vyprávěl všechny příběhy týkající se Kansy. Řekl, jak Nárada navštívil Kansu a jak jeho samotného Kansa vyslal do Vrindávanu. Akrúra vysvětlil Krišnovi, že Nárada řekl Kansovi všechno o tom, jak byl Krišna hned po narození přemístěn z Mathury do Vrindávanu a jak zabil všechny démony, které Kansa poslal. Potom Krišnovi sdělil, proč přijel do Vrindávanu: aby Ho přivezl zpátky do Mathury. Když Krišna a Balaráma, kteří jsou velice zdatní v zabíjení svých protivníků, slyšeli o Kansových přípravách, trochu je jeho plány rozesmály.

Ihned sdělili Nandovi Mahárádžovi, že Kansa pozval všechny pastevce a pasáčky do Mathury, aby se zúčastnili obřadu zvaného Dhanur-jagja. Kansa chtěl, aby se všichni přišli na slavnosti podílet. Na Krišnův pokyn svolal Nanda Mahárádž pastevce a požádal je, aby připravili mléko a různé druhy mléčných produktů, které králi při obřadu darují. Také poslal pokyny vrchnímu strážnému Vrindávanu, aby oznámil všem obyvatelům, že Kansa bude konat velkou Dhanur-jagju, a pozval je. Nanda Mahárádž upozornil pastevce, že se na cestu vydají druhý den ráno, a proto hned připravili krávy a býky, aby je mohli odvést do Mathury.

Když gópí zjistily, že Akrúra přijel, aby odvezl Krišnu a Balarámu do Mathury, naplnila je úzkost. Některé z nich to tak zarmoutilo, že jim zčernaly obličeje, začaly těžce dýchat a rozbušila se jim srdce. Zjišťovaly, že se jim najednou rozpustily vlasy a povolily šaty. Jakmile gópí, které se věnovaly domácím povinnostem, slyšely, že Krišna a Balaráma odjíždějí do Mathury, přestaly pracovat, jako kdyby na všechno zapomněly, a vypadaly jako člověk, kterého zastihla smrt a musí náhle opustit tento svět. Jiné kvůli odloučení od Krišny ihned omdlely. Gópí vzpomínaly na Jeho přitažlivý úsměv a své rozhovory s Ním, a nesmírně se trápily. Všechny si vybavovaly vlastnosti Pána, Osobnosti Božství, jak se pohyboval po oblasti Vrindávanu a jak žertovnými slovy okouzloval jejich srdce. Sešly se a s těžkým srdcem myslely na Krišnu a blížící se odloučení od Něho. Byly úplně pohroužené do myšlenek na Krišnu a slzy jim kanuly z očí. Rozmlouvaly následovně:

“Ó Prozřetelnosti, jsi tak krutá! Zdá se, že neumíš mít s druhými slitování. Zařídíš, aby se přátelé setkali, ale znovu je odloučíš, aniž bys splnila jejich přání. Je to jako dětská hra, která nemá žádný význam. Je strašné, že jsi zařídila, abychom spatřily nádherného Krišnu, jehož modravé vlnité vlasy krášlí Jeho široké čelo a ostrý nos a jenž se vždy usmívá, aby zmírnil trápení v hmotném světě, a nyní nás od Něho chceš zase odloučit. Ó Prozřetelnosti, jsi tak nemilosrdná! Avšak nejpodivnější je, že ses nyní zjevila jako Akrúra, což znamená “ten, kdo není krutý”. Zpočátku jsme chválily tvoje dílo, že jsi nám dala oči, kterými jsme mohly vidět Krišnův nádherný obličej, ale nyní nám jako nějaký pošetilec oči zase bereš, když dovolíš, abychom zde už nikdy Krišnu neviděly. Krišna, syn Nandy Mahárádže, je také velice krutý! Musí mít stále nové přítelkyně; nerad se s někým přátelí delší dobu. My gópí z Vrindávanu jsme opustily své domovy, přátele a příbuzné a staly se Krišnovými služebnými, ale On na nás nedbá a jde pryč. I když jsme Mu úplně odevzdané, ani se na nás nepodívá. Nyní dostanou příležitost všechny mladé dívky v Mathuře. Již očekávají Krišnův příjezd a budou se těšit z Jeho sladké usměvavé tváře a pít její med. Sice víme, že Krišna umí být stálý a odhodlaný, ale máme strach, že se zapomene, jakmile uvidí krásné tváře mladých dívek v Mathuře. Bojíme se, že Ho ovládnou a na nás zapomene, neboť jsme jen obyčejné vesničanky. Již k nám nebude laskavý. Neočekáváme ani, že se do Vrindávanu vrátí. Neopustí společnost mathurských dívek.”

Gópí si začaly představovat velké oslavy ve městě Mathuře. Krišna bude procházet ulicemi a ženy a mladé dívky na Něho budou hledět z balkónů svých domů. V Mathuře žila různá společenství známá pod jmény Dašárha, Bhódža, Andhaka a Sátvata, která byla odnožemi stejného rodu, v jakém se zjevil Krišna, tedy jaduovské dynastie. Ti všichni očekávali Krišnův příjezd. Již se vědělo, že Krišna, který je útočištěm bohyně štěstí a zdrojem veškeré radosti a transcendentálních vlastností, se chystá navštívit město Mathuru.

The gopīs then began to condemn the activities of Akrūra. They stated that he was taking Kṛṣṇa, who was more dear than the dearest to them and who was the pleasure of their eyes. He was being taken from their sight without their being informed or solaced by Akrūra. Akrūra should not have been so merciless but should have taken compassion on them.

Gópí pak začaly odsuzovat Akrúrovo jednání. Prohlásily, že odváží Krišnu, který jim je ze všeho nejdražší a který skýtá potěšení jejich očím. Odvážel jim Krišnu z dohledu, aniž by jim něco řekl nebo se je snažil utěšit. Akrúra k nim neměl být tak nemilosrdný; měl se nad nimi slitovat. Gópí dále řekly: “Nejvíc nás však udivuje, že Krišna, Nandův syn, již bez jakýchkoliv ohledů usedl na vůz. Z toho je vidět, že není moc inteligentní. Anebo je možná hodně inteligentní — ale není moc milostivý. Nejen Krišna, ale všichni pastevci jsou tak bezcitní, že již zapřahují voly do vozů a připravují se na cestu do Mathury. Staršinové ve Vrindávanu jsou také nemilosrdní; neberou ohled na náš nářek a nezakazují Krišnovi odjet. Dokonce ani polobozi k nám nejsou laskaví; ani ti nebrání Jeho cestě do Mathury.”

Gópí se modlily k polobohům, aby způsobili nějakou přírodní katastrofu, jako hurikán, bouřku nebo silný déšť, a tak znemožnili Krišnovi odjet do Mathury. Potom začaly uvažovat: “Samy Krišnu zadržíme, bez ohledu na naše rodiče a opatrovníky. Nezbývá nám, než se uchýlit k tomuto přímému zásahu. Všichni se obrátili proti nám a chtějí Krišnu odvézt, abychom Ho již nikdy neviděly. Bez Něho ale nemůžeme žít ani na okamžik!” Gópí se rozhodly, že zatarasí cestu, kudy měl kočár s Krišnou projíždět. Bavily se mezi sebou: “Velice dlouhou noc — která přitom utekla jako okamžik — jsme strávily s Krišnou při tanci rāsa. Dívaly jsme se na Jeho sladký úsměv, objímaly Ho a rozmlouvaly s Ním. Jak to vůbec přežijeme, jestliže od nás odjede? K večeru, na konci dne, se vždycky společně se starším bratrem Balarámou a svými přáteli vracel domů. Obličej míval zaprášený prachem, který zvířila kopyta krav, s úsměvem hrával na flétnu a tak laskavě se na nás díval. Jak na Něho budeme moci zapomenout? Jak dokážeme zapomenout na Krišnu, který je pro nás vším? Ve dne v noci nám tolika způsoby kradl srdce, a jestliže odjede, není možné, abychom mohly ještě žít.” Když gópí takto přemýšlely, byly čím dál nešťastnější, že Krišna opouští Vrindávan. Nedokázaly ovládat mysl a hlasitě volaly různá Krišnova jména: “Milý Dámódare! Milý Mádhavo!”

Gópí naříkaly před Krišnovým odjezdem celou noc. Jakmile vyšlo slunce, Akrúra dokončil svou ranní koupel, nasedl do vozu a rozjel se s Krišnou a Balarámou směrem k Mathuře. Nanda Mahárádž a pastevci naložili na volské povozy velké hliněné hrnce naplněné jogurtem, mlékem, ghí a jinými mléčnými produkty a potom sami nasedli a následovali vůz Krišny a Balarámy. Gópí navzdory Krišnově žádosti, aby Jim nebránily v cestě, obestoupily Jeho kočár a dívaly se na Krišnu prosebnýma očima. Velice Ho dojímal pohled na jejich neštěstí, ale Jeho povinností bylo odjet do Mathury, neboť taková byla Náradova předpověď. Proto se je snažil utěšit. Řekl jim, aby se netrápily; jakmile vyřídí všechny své záležitosti, velice brzy se vrátí. Gópí to však nepřimělo k odchodu. Vůz se tedy rozjel směrem na západ a gópí ho následovaly ve svých myslích, jak daleko jen mohly. Pozorovaly vlajku na voze, dokud ji bylo vidět, a nakonec viděly jen v dálce zvířený prach za kočárem. Nepohnuly se ze svých míst a stály, až vše zmizelo v dálce. Stály bez hnutí, jako namalované na plátně. Když si všechny gópí byly jisté, že se Krišna nevrátí, odebraly se s nesmírně zarmouceným srdcem do svých domovů. Jelikož je Krišnova nepřítomnost velice trápila, celé dny a noci myslely na Jeho zábavy, a to je trochu utěšilo.

Pán, doprovázený Akrúrou a Balarámou, jel kočárem velkou rychlostí ke břehu Jamuny. Koupelí v Jamuně může každý zmírnit následky svých hříšných činností. Krišna i Balaráma si v řece umyli obličej a vykoupali se. Poté, co se napili křišťálově průzračné vody, usedli znovu do vozu, který stál ve stínu velkých stromů. Akrúra požádal o svolení, aby se mohl také vykoupat v Jamuně. Podle védských obřadních pravidel má člověk po koupeli v řece zůstat stát alespoň po pás ve vodě a potichu recitovat mantru gāyatrī. Když Akrúra stál v řece, najednou ve vodě spatřil Balarámu i Krišnu. Překvapilo ho to, protože byl přesvědčený, že oba sedí na voze. Zmateně ihned vylezl z vody a šel se podívat, zda tam skutečně jsou. Ke svému údivu zjistil, že chlapci sedí na voze jako dřív. Když Je viděl na voze, zapochyboval, zda Je viděl i ve vodě, a proto se vrátil k řece. Tentokrát uviděl nejen Balarámu a Krišnu, ale také mnoho polobohů a všechny Siddhy, Čárany a Gandharvy. Všichni se klaněli před Pánem. Viděl také hada Šéšanágu s tisíci kápí. Pán Šéšanága měl na sobě modravé šaty a všechny Jeho bílé krky vypadaly jako zasněžené vrcholky hor. Na Jeho svinutém těle rozvážně seděl Krišna se čtyřma rukama. Jeho oči připomínaly načervenalé okvětní lístky lotosu.

Jinými slovy, když se Akrúra vrátil k Jamuně, viděl Balarámu, jenž se proměnil v Šéšanágu, a Krišnu, jenž se proměnil v Mahá-Višnua. Viděl čtyřrukého Nejvyššího Pána, který se nádherně usmíval. Byl pro všechny velice přitažlivý a na každého hleděl laskavým pohledem. Měl překrásně tvarovaný nos, široké čelo, pěkné uši a červené rty. Silné paže Mu sahaly až ke kolenům. Měl rovná ramena a širokou hruď a Jeho krk připomínal lasturu. Jeho pupek byl hluboký a břicho Mu značily tři linky. Boky měl velké a široké a připomínaly boky ženy, stehna měl jako sloní choboty. Další části Jeho nohou, od kolen dolů, byly velice krásné; Jeho nehty zářily a prsty byly stejně půvabné jako okvětní lístky lotosu. Jeho koruna byla posázená cennými drahokamy. Boky Mu obepínal pěkný pás a přes širokou hruď měl pověšenou posvátnou šňůru. Na rukách i pažích měl náramky a na nohách nákotníčky. Jeho krása byla oslnivá a Jeho dlaně vypadaly jako lotosové květy. Ve čtyřech rukách držel symboly viṣṇu-mūrti: lasturu, kyj, disk a lotosový květ, které dále umocňovaly Jeho krásu. Jeho hruď byla označená zvláštními znaky Višnua a na krku měl pověšené girlandy z čerstvých květů. Bylo velmi příjemné se na Něho dívat. Akrúra také viděl, že Pána obklopují důvěrní společníci: čtyři Kumárové (Sanaka, Sanátana, Sananda a Sanat- kumára) a další jako Sunanda a Nanda i polobozi, jako je Brahmá a Pán Šiva. Stálo tam devět učených mudrců a také oddaní, jako Prahlád, Nárada a osm Vasuů. Všichni se modlili k Pánu s čistými srdci a vybranými slovy. Jakmile Akrúra spatřil transcendentální Osobnost Božství, ihned ho naplnila radost a velká oddanost a celým tělem mu procházelo transcendentální chvění. I když byl na okamžik zmatený, zachoval si jasné vědomí a sklonil před Pánem hlavu. Se sepjatýma rukama a třesoucím se hlasem se začal k Pánu modlit.