55. KAPITOLA

Je řečeno, že Amor, který je přímou částí Pána Vásudévy a jehož dříve Pán Šiva z hněvu spálil na popel, se narodil z lůna Rukminí jako syn Krišny. Je to Kámadéva, polobůh z nebeských planet zvláště schopný probouzet smyslné touhy. Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, má nedílné části na mnoha úrovních, ale čtveřice Krišnových expanzí — Vásudéva, Sankaršan, Pradjumna a Aniruddha—je přímo na úrovni Višnua. Káma neboli polobůh Amor, který se později narodil Rukminí, se také jmenoval Pradjumna, ale to nemůže být Pradjumna kategorie Višnua. Náleží do kategorie jīva-tattva, avšak vzhledem k tomu, že vykazuje zvláštní moc polobohů, byl nedílnou částí Pradjumnovy nadlidské síly. K tomuto závěru došli Gósvámí z Vrindávanu. Když tedy Amor shořel na prach kvůli hněvu Pána Šivy, splynul s tělem Vásudévy, a aby znovu získal tělo, zplodil ho samotný Pán Krišna v lůně Rukminí. Tak se narodil jako Krišnův syn známý pod jménem Pradjumna. Jelikož ho zplodil přímo Pán Krišna, jeho vlastnosti se blízce podobaly Krišnovým.

V té době žil také démon jménem Šambara, který měl předurčeno, že ho Pradjumna zabije. Démon znal svůj osud, a jakmile se dozvěděl o Pradjumnově narození, proměnil se v ženu a unesl dítě z rodného domu, když mu nebylo ještě ani deset dní. Vzal je a hodil rovnou do moře. Říká se však: “Nikdo nemůže zabít toho, koho Krišna chrání, a nikdo neochrání toho, komu je předurčeno, že ho Krišna zabije.” Když byl Pradjumna hozen do moře, okamžitě ho spolkla velká ryba. Za nějaký čas ji vylovil rybář a prodal ji démonovi Šambarovi. V démonově kuchyni pracovala služebná, která se jmenovala Májávatí. Tato žena byla dříve Amorovou manželkou a jmenovala se Rati. Když byla ryba dodána Šambarovi, ujal se jí jeho kuchař, který z ní měl připravit chutný rybí pokrm. Démoni a Rákšasové jedí s oblibou maso, ryby a podobná nevegetariánská jídla. Démoni jako Rávana, Kansa a Hiranjakašipu jedli maso neomezeně, přestože se narodili bráhmanským a kšatrijským otcům. Tento zvyk je v Indii rozšířený dodnes a ti, kdo jedí maso a ryby, se obvykle nazývají démoni a Rákšasové.

Když kuchař rybu rozkrojil, našel v jejích útrobách pěkné malé dítě. Okamžitě ho předal Májávatí, která v kuchyni pomáhala. Tuto ženu překvapilo, jak mohlo takové krásné děťátko přežít v rybím žaludku, a velice jí to zmátlo. Tehdy se tam objevil velký mudrc Nárada a popsal jí Pradjumnovo narození a jak dítě unesl Šambara a potom ho hodil do moře. Tak se Májávatí dozvěděla celý příběh. Sama o sobě věděla, že byla dříve Rati, manželkou Amora; od té doby, co jejího manžela spálil na popel hněv Pána Šivy, stále čekala, kdy se k ní Amor vrátí v nějaké hmotné podobě. Nyní byla v kuchyni proto, aby vařila rýži a dál, ale když dostala toto krásné dítě a pochopila, že je to Amor, její vlastní manžel, přirozeně se ho ujala a s velkou náklonností ho začala pravidelně koupat. Dítě zázračně rychle vyrostlo a během krátké doby se z něho stal hezký mladík. Jeho oči byly jako okvětní lístky lotosových květů a jeho dlouhé paže mu sahaly až ke kolenům; každou ženu, která se na něho podívala, okouzlil svou tělesnou krásou.

Májávatí věděla, že její dřívější manžel Amor se narodil jako Pradjumna a vyrostl v takového krásného mladíka. Také ji postupně okouzlil a naplnila ji tělesná touha. Usmívala se na něho s ženskou přitažlivostí a vyjádřila touhu po pohlavním spojení. Pradjumna se jí proto zeptal: “Jak je to možné, že ses ke mně nejdříve chovala jako milující matka, a teď vyjadřuješ touhy smyslné ženy? Co způsobilo tuto změnu?” Rati na jeho otázku odpověděla: “Můj milý pane, jsi Krišnův syn. Ještě ti nebylo ani deset dní, když tě ukradl démon Šambara a hodil do vody, kde tě spolkla ryba. Tak ses dostal do mojí péče, ale ve skutečnosti jsem byla v tvém předešlém životě, kdy jsi byl Amor, tvoje manželka. Moje milostné projevy proto vůbec nejsou nemístné. Šambara tě chtěl zabít a ovládá různé mystické síly; proto ho prosím zabij co nejrychleji svou božskou silou, dřív, než se znovu pokusí zabít on tebe. Od té doby, co tě ukradl, se tvoje matka Rukminídéví velice rmoutí, jako pták kurarí, který přišel o svá mláďata. Má tě velice ráda, a jelikož jsi jí byl unesen, žije jako kráva, která se trápí nad ztrátou svého telátka.”

Májávatí měla mystické poznání o nadpřirozených silách. Nadpřirozeným silám se obvykle říká māyā a k jejich překonání je třeba jiné nadpřirozené síly, zvané mahāmāyā. Májávatí tuto sílu ovládala a předala ji Pradjumnovi, aby s ní mohl porazit mystické síly démona Šambary. Když byl Pradjumna obdařen schopnostmi své ženy, ihned se vydal za Šambarou a vyzval ho na souboj. Hrubými urážkami ho provokoval k boji. Pradjumnova slova démona urážela; cítil se jako had, kterého někdo kopl. Had nesnese, aby se ho nějaké jiné zvíře nebo člověk dotkli nohou, a okamžitě útočníka uštkne.

Na Šambaru působila Pradjumnova slova jako kopanec. Popadl svůj kyj a chystal se Pradjumnu napadnout. Zařval jako mrak, ve kterém hřmí, a nenávistně udeřil do Pradjumny kyjem, jako když blesk udeří do hory. Pradjumna se však ochránil svým kyjem a sám démona těžce zasáhl. Od začátku to byl vážný boj.

Šambarásura však ovládal mystické síly a dokázal se vznést do nebe, odkud mohl bojovat. Mnohým mystickým kouskům se naučil od démona, který se jmenuje Maja. Vznesl se tedy do nebe a shazoval na Pradjumnovo tělo různé druhy jaderných zbraní. Pradjumna však působení jeho mystických sil odrazil jinou mystickou silou, zvanou mahāvidyā — která se liší od černé magie, neboť se zakládá na kvalitě dobra. Šambara zjistil, že svého protivníka nemůže podceňovat, a začal hledat pomoc u různých démonských mystických sil, které patří Guhjakům, Gandharvům, Pišáčům, hadům a Rákšasům. Ale přestože vynaložil všechny své mystické síly a využil i nadpřirozených jevů, Pradjumna dokázal svrchovanou mocí mahāvidyi všechno odrazit. Když takto zmařil veškeré Šambarásurovy snahy, uchopil svůj ostrý meč a usekl mu hlavu, kterou zdobila koruna a cenné drahokamy. Po démonově smrti začali všichni polobozi ve vyšších planetárních soustavách shazovat na Pradjumnu deště květů.

Pradjumnova žena Májávatí uměla létat, a tak do města jeho otce, Dváraky, dorazili vzdušnou cestou. Přeletěli nad Krišnovým palácem a snesli se dolů jako mrak, z něhož se blýská. Vnitřní část paláce se nazývá antaḥ-pura (soukromé komnaty). Pradjumna a Májávatí tam viděli mnoho žen a posadili se mezi ně. Jakmile ženy spatřily Pradjumnu, oblečeného ve žlutých šatech, s dlouhými pažemi, vlnitými vlasy, krásnýma načervenalýma očima, usměvavým obličejem, šperky a ozdobami, nejprve ho nemohly rozeznat od Krišny. Všechny se zastyděly, že Krišna znenadání přišel, a chtěly se schovat v různých koutech paláce.

Když ale viděly, že Pradjumna nemá všechny rysy Pána Krišny, ze zvědavosti se vrátily, aby si ho i jeho ženu Májávatí prohlédly. Dohadovaly se, kdo to je, protože byl neobyčejně krásný. Mezi ženami byla také Rukminídéví, která byla se svýma lotosovýma očima stejně krásná jako on. Při pohledu na Pradjumnu si přirozeně vzpomněla na svého syna, a z mateřské náklonnosti jí z prsou začalo vytékat mléko. Uvažovala: “Kdo je tento krásný mladík? Vypadá jako ta nejkrásnější osoba ze všech. Kdo je tou šťastnou mladou ženou, která ho počala ve svém lůně a stala se jeho matkou? A kdo je ta dívka, která ho doprovází? Jak se poznali? Když si vzpomenu na svého syna, kterého mi ukradli nedlouho poté, co jsem ho porodila, mohu jen hádat, že pokud někde žije, dospěl asi do stejného věku jako tento hoch.” Prostou intuicí Rukminí poznala, že Pradjumna je její ztracený syn. Viděla také, že ve všech ohledech připomínal Pána Krišnu. Nesmírně ji překvapilo, jak mohl získat všechny Krišnovy rysy. Nabyla jistoty, že tento mladík musí být její dospělý syn, protože k němu cítila velkou náklonnost a jako příznivé znamení se její levá paže začla třást.

Právě v tu chvíli se v místnosti objevil Pán Krišna se svým otcem Vasudévou a matkou Dévakí. Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, všechno věděl, ale v této situaci přesto mlčel. Na Jeho přání se tam však objevil také velký mudrc Nárada a vyjevil všechno, co se stalo — jak byl Pradjumna ukraden z mateřského domu, jak vyrostl a jak se tam dopravil se svou ženou Májávatí, která se předtím jmenovala Rati a byla Amorovou manželkou. Když se všichni dozvěděli o Pradjumnově záhadném zmizení a o tom, jak dospěl, nemohli se vynadivit, protože dostali zpátky mrtvého syna, když už si na jeho návrat nedělali téměř žádné naděje. Jakmile pochopili, že před nimi stojí Pradjumna, přijali ho s velkým nadšením. Všichni rodinní členové — Dévakí, Vasudéva, Pán Šrí Krišna, Pán Balaráma, Rukminí a všechny ženy — jeden po druhém objali Pradjumnu a jeho ženu Májávatí také. Zpráva o Pradjumnově návratu se rozletěla po Dvárace a všichni překvapení obyvatelé se sešli s touhou vidět ztraceného Pradjumnu. “Mrtvý syn se vrátil,” říkali, “co může být radostnějšího?”

Šríla Šukadéva Gósvámí vyložil, že všechny ženy v paláci, které byly Pradjumnovými vlastními nebo nevlastními matkami, ho zpočátku omylem považovaly za Krišnu a styděly se, neboť je zasáhla touha po milostné lásce. Vysvětlením toho je, že Pradjumna vypadal úplně stejně jako Krišna a ve skutečnosti byl samotným Amorem; proto není divu, že si ho jeho matky i ostatní ženy takto spletly. Z tohoto prohlášení je zřejmé, že Pradjumnovy tělesné rysy byly tak podobné Krišnovým, že ho za Krišnu omylem pokládala dokonce i jeho vlastní matka.