61. KAPITOLA

Krišna měl 16 108 manželek a s každou počal deset synů, kteří se vyrovnali svému otci v síle, kráse, moudrosti, slávě, bohatství i odříkání. “Jaký otec, takový syn.” Všech 16 108 Krišnových žen byly královny, a když každá z nich viděla, že Krišna je stále v jejím paláci a neopouští domov, považovala Krišnu za ochočeného manžela, který je k ní velice připoutaný. Každá si myslela, že Krišna je její velice poslušný manžel, ale ve skutečnosti žádná z nich Krišnu nepřitahovala. Každá si myslela, že je Krišnovou jedinou manželkou a je Mu nesmírně drahá, ale Pán Krišna jakožto ātmārāma neboli soběstačný necítil pouto ani odpor vůči žádné z nich; byl všem svým ženám nakloněný stejně a choval se k nim jako dokonalý manžel, jen aby je potěšil. Osobně nepotřeboval ani jedinou manželku. Jelikož byly ženy, nechápaly Jeho vznešené postavení ani pravdu o Něm.

Všechny princezny, se kterými se Krišna oženil, byly neobyčejně krásné a každou z nich přitahovaly Krišnovy oči, podobné okvětním lístkům lotosu, Jeho nádherný obličej, dlouhé paže, krásné uši, příjemný úsměv, veselá řeč a sladká slova. Pod vlivem těchto Krišnových rysů se obvykle oblékaly velice přitažlivě s touhou upoutat Krišnu svým ženským tělesným půvabem. Dávaly najevo svou ženskost úsměvy a pohyby obočí, a tak vystřelovaly ostré šípy milostné lásky, aby po nich Krišna zatoužil. Přesto však nemohly vzrušit Jeho mysl a probudit v Něm sexuální žádost. To znamená, že Krišna neměl s žádnou ze svých mnoha manželek pohlavní styk jindy než pro početí dětí.

Královnám z Dváraky se dostalo takového štěstí, že získaly Pána Šrí Krišnu za manžela i osobního společníka, přestože pro vznešené polobohy, jako je Brahmá, je nedosažitelný. Pán Krišna a Jeho královny zůstávali spolu jako manžel a manželka a Krišna jako ideální manžel se k nim choval takovým způsobem, že transcendentální blaženost z jejich vzájemných úsměvů, hovorů a styků vzrůstala každým okamžikem. Každá z manželek měla stovky a tisíce služebnic, a přesto, když Krišna vcházel do paláců svých tisíců žen, každá z nich Ho osobně vítala — usadila Ho na pěkné sedátko, uctila Ho všemi předměty používanými k uctívání, osobně omyla Jeho lotosové nohy, nabídla Mu arekové oříšky, masírovala Mu nohy, aby Ho zbavila únavy, ovívala Ho, aby se cítil dobře, podávala Mu různé vonné santálové pasty, oleje a voňavky, kolem krku Mu pověsila girlandy, učesala Ho, uložila do postele a pomáhala Mu při koupeli. Tak Mu stále všemožně sloužily; zvláště, když jedl. Neustále se věnovaly službě Pánu.

Každá ze 16 108 Krišnových královen měla deset synů. Zde jsou jména synů prvních osmi královen. Deseti syny, které měl Krišna s Rukminí, byli: Pradjumna, Čárudéšna, Sudéšna, Čárudéha, Sučáru, Čárugupta, Bhadračáru, Čáručandra, Vičáru a Čáru. Žádný z nich ve vlastnostech nezaostával za svým božským otcem, Pánem Krišnou. Satjabháminých deset synů neslo tato jména: Bhánu, Subhánu, Svarbhánu, Prabhánu, Bhánumán, Čandrabhánu, Brihadbhánu, Atibhánu, Šríbhánu a Pratibhánu. V čele deseti synů další královny, Džámbavatí, byl Sámba. Jmenovali se: Sámba, Sumitra, Purudžit, Šatadžit, Sahasradžit, Vidžaja, Čitrakétu, Vasumán, Dravida a Kratu. Syny Džámbavatí měl Pán Krišna obzvláště rád. Deseti syny, které měl Pán Krišna se svou manželkou Satjou, dcerou krále Nagnadžita, byli: Víra, Čandra, Ašvaséna, Čitragu, Végaván, Vriša, Áma, Šanku, Vasu a Kunti. Z nich Kunti byl velice mocný. Krišnovi synové s Kálindí se jmenovali: Šruta, Kavi, Vriša, Víra, Subáhu, Bhadra, Šánti, Darša, Púrnamása a Sómaka, který z nich byl nejmladší. Se svou další ženou Lakšmanou, dcerou krále madráské provincie, zplodil Pán Krišna deset synů, kteří se jmenovali: Praghóša, Gátraván, Sinha, Bala, Prabala, Úrdhaga, Mahášakti, Saha, Ódža a Aparádžita. Deseti syny Jeho další manželky, Mitravindy, byli: Vrikša, Harša, Anila, Gridhra, Vardhana, Unnáda, Mahánsa, Pávana, Vahni a Kšudhi. Další manželka, Bhadrá, měla deset synů, kteří se jmenovali: Sangrámadžit, Brihatséna, Šúra, Praharana, Aridžit, Džaja, Subhadra, Váma, Ájur a Satjaka. Kromě těchto hlavních osmi královen měl Krišna 16 100 dalších manželek a každá z nich měla také deset synů.

Pradjumna, nejstarší syn Rukminí, byl už od narození ženatý s Májávatí a poté se oženil s Rukmavatí, dcerou Rukmího, svého strýce z matčiny strany. S ní zplodil Pradjumna syna Aniruddhu. Krišnova rodina — Krišna a Jeho manželky spolu s jejich syny, vnuky a dokonce i pravnuky — tedy čítala bezmála miliardu rodinných členů.

Rukmí, starší bratr Krišnovy první manželky Rukminí, utrpěl v boji s Krišnou těžkou porážku a potupu, ale na žádost Rukminí byl ušetřen smrti. Od té doby choval vůči Krišnovi silnou zášť a trvalé nepřátelství. Nicméně jeho dcera se provdala za Krišnova syna a jeho vnučka se provdala za Krišnova vnuka Aniruddhu. Jakmile to Mahárádž Paríkšit uslyšel od Šukadévy Gósvámího, poněkud ho to udivilo a řekl: “Jsem překvapený — vždyť Rukmí a Krišna byli tak velcí nepřátelé. Jak spolu mohli znovu navázat vztah sňatky mezi vlastními potomky?” Paríkšit Mahárádž byl zvědavý na tajemství této záležitosti, a proto se na něj zeptal. Jelikož byl Šukadéva Gósvámí dokonalý jógí, nic nebylo skryté jeho chápání. Dokonalý jógí jako Šukadéva Gósvámí dokáže vidět minulost, přítomnost i budoucnost se všemi jejich podrobnostmi. Takovým jógím či mystikům nezůstane nic utajené. Na otázku Paríkšita Mahárádže tedy Šukadéva Gósvámí odpověděl následovně.

Pradjumna, nejstarší syn Krišny a Rukminí, byl samotný Amor. Byl tak hezký a přitažlivý, že Rukmího dcera Rukmavatí si během své svayaṁvary nemohla vybrat jiného manžela než jeho. Při obřadu proto v přítomnosti všech ostatních princů ověnčila girlandou Pradjumnu. V bitvě, která pak mezi princi vypukla, Pradjumna zvítězil, a Rukmí byl proto povinen dát svou krásnou dceru jemu. Ačkoliv Rukmího srdce stále hořelo nepřátelstvím kvůli tomu, jak ho Krišna při únosu jeho sestry ponížil, když si jeho dcera vybrala Pradjumnu za manžela, ustoupil a dal ke sňatku svolení, aby potěšil Rukminí. Tak se Pradjumna stal nejen jeho synovcem, ale i zetěm. Kromě dříve jmenovaných deseti synů měla Rukminí ještě jednu krásnou dceru s velkýma očima, a ta se vdala za Kritavarmova syna Bálího.

I když byl Rukmí skutečným Krišnovým nepřítelem, své sestře Rukminí byl velice nakloněný a chtěl ji při každé příležitosti potěšit. Když se tedy měl oženit Rukminin vnuk Aniruddha, Rukmí mu nabídl svou vnučku Róčanu. Takové sňatky mezi blízkými bratranci a sestřenicemi védská kultura příliš nepodporuje, ale pro potěšení Rukminí dal Rukmí svou dceru Krišnovu synovi a svou vnučku Jeho vnukovi. Když byla svatba mezi Aniruddhou a Róčanou takto ujednána, Aniruddha s velkým svatebním průvodem vyjel z Dváraky. Cestovali až do Bhódžakaty, kde se Rukmí usadil poté, co Krišna unesl jeho sestru. Svatební průvod vedl děd, tedy Pán Krišna, doprovázený Pánem Balarámou, a byla v něm i Krišnova první manželka Rukminí, Jeho syn Pradjumna, Sámba, syn Džámbavatí, a mnoho dalších příbuzných. Přijeli do města Bhódžakaty a byl pokojně vykonán svatební obřad.

Král Kalingy byl Rukmího přítel a zlomyslně mu poradil, aby hrál s Balarámou šachy a porazil Ho v sázce. Hrát hazardně šachy nebylo mezi kšatrijskými králi nic neobvyklého. Výzvu ke hře nemohl kšatrija odmítnout. Šrí Balaráma nebyl nejlepší šachista a král Kalingy to věděl. Rukmí tedy dostal radu, aby se pomstil členům Krišnovy rodiny tím, že vyzve Balarámu ke hře v šachy. I když Balarámadží nebyl mistrným šachistou, velice rád se účastnil sportovních utkání. Přijal Rukmího výzvu a usedl ke hře. Sázely se zlaté mince a Balaráma napoprvé vsadil sto mincí, potom tisíc a pak deset tisíc. Balaráma pokaždé prohrál a Rukmí vítězil.

Balarámovy prohry byly pro krále Kalingy příležitostí kritizovat Krišnu a Balarámu. Kalinžský král tedy vtipkoval a přitom se na Balarámu úmyslně zubil. Jelikož Balaráma prohrával, sarkastické vtipy Mu vadily a poněkud znervózněl. Rukmí Ho opět vyzval a vsadil sto tisíc zlatých mincí, ale tentokrát Balaráma naštěstí vyhrál. Rukmí však z prohnanosti začal tvrdit, že Balaráma prohrál a že vyhrál on. Balarámadží se kvůli této lži na Rukmího velice rozzlobil. Jeho pobouření bylo tak náhlé a silné jako přílivová vlna vzedmutá v oceánu, když je měsíc v úplňku. Balarámovy oči jsou přirozeně červené, a když Ho zachvátil hněv, zčervenaly ještě víc. Tentokrát vyzval ke hře On a vsadil sto miliónů mincí.

Balaráma podle šachových pravidel opět vyhrál, ale Rukmí znovu úskočně tvrdil, že vyhrál on. Odvolal se na přítomné panovníky a zvláště jmenoval krále Kalingy. Během sporu se z nebe ozval hlas, který oznámil, že Balaráma skutečně hru podle všech pravidel čestně vyhrál, že byl podváděn a že Rukmího tvrzení bylo naprostá lež.

Navzdory božskému hlasu trval Rukmí na tom, že Balaráma prohrál, a svou zarputilostí jako by si přivolával smrt. Vlivem zlomyslné rady svého přítele byl namyšlený, zjevení nepřikládal velký význam a začal Balarámadžího kritizovat. Řekl: “Můj milý Balarámadží, Vy dva bratři jste jen pasáčkové. Možná umíte dobře pást krávy, ale jak byste mohli umět hrát šachy nebo střílet šípy na bojišti? Tato umění ovládají jen příslušníci královského stavu.” Když Pán Balaráma slyšel od Rukmího tak provokativní řeč a také hlasitý smích všech přítomných králů, rozpálil se jako řeřavé uhlíky. Okamžitě vzal do ruky svůj kyj a bez dalších řečí uhodil Rukmího po hlavě. Po jediném úderu padl Rukmí ihned k zemi a byl na místě mrtvý. Balaráma tak zabil Rukmího během příznivé události Aniruddhovy svatby. Takové věci nejsou v kšatrijské společnosti neobvyklé.

Král Kalingy se bál, že bude příštím, kdo bude napaden, a dal se na útěk. Neurazil však ani několik kroků a už ho Balarámadží dostihl, a jelikož při kritizování Balarámy a Krišny stále ukazoval zuby, Balaráma mu je všechny kyjem vyrazil. Potom chytil i ostatní vladaře, kteří podporovali krále Kalingy i Rukmího, a údery svého kyje jim lámal nohy a ruce. Nesnažili se stavět na odpor; považovali za moudřejší z té krvavé scény prchnout.

Během střetnutí mezi Balarámou a Rukmím neřekl Pán Krišna ani slovo, neboť věděl, že kdyby podpořil Balarámu, Rukminí by byla nešťastná, a kdyby řekl, že zabít Rukmího bylo nespravedlivé, nebyl by šťastný Balaráma. Proto se k smrti svého švagra Rukmího u příležitosti vnukovy svatby Pán Krišna nevyjadřoval, aby nenarušil svůj láskyplný vztah ani s Balarámou, ani s Rukminí. Poté byli ženich s nevěstou obřadně usazeni do kočáru a vyjeli do Dváraky, doprovázeni ženichovým průvodem, který byl pod stálou ochranou Pána Krišny, hubitele démona Madhua. Tak opustili Rukmího království Bhódžakatu a šťastně se rozjeli do Dváraky.