66. KAPITOLA

Příběh o králi Paundrakovi je velice zajímavý, protože dokazuje, že vždy existovalo mnoho hlupáků a darebáků, kteří se považovali za Boha. Dokonce i v přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Božství Krišny existoval takový hloupý člověk. Jmenoval se Paundraka a chtěl se prohlásit za Boha. Když byl Pán Balaráma ve Vrindávanu, hloupý a domýšlivý Paundraka, král karúšské provincie, poslal za Pánem Krišnou posla. Pán Krišna je přijímán jako Nejvyšší Osobnost Božství, ale Paundraka to prostřednictvím posla otevřeně zpochybnil, neboť vzkázal, že Paundraka, a nikoliv Krišna, je Vásudéva. V současné době se mnoho hloupých lidí stává následovníky takových darebáků. A také v Paundrakově době uznalo mnoho hlupáků Paundraku za Nejvyšší Osobnost Božství. Paundraka se mylně domníval, že je Vásudéva, jelikož nedokázal posoudit své vlastní postavení. Posel tedy vyhlásil před Krišnou, že král Paundraka, Nejvyšší Osobnost Božství, sestoupil ze své bezpříčinné milosti na Zem, aby osvobodil všechny soužené.

V kruhu mnoha dalších hlupáků tento darebák Paundraka skutečně došel k závěru, že je Vásudéva, Nejvyšší Osobnost Božství. Takové závěry jsou dětinské. Děti si při hře občas mezi sebou někoho zvolí za krále a vybrané dítě si pak může i myslet, že je skutečně král. Podobně mnoho hlupáků zvolí z nevědomosti dalšího hlupáka za Boha a tento darebák se pak za Boha také považuje, jako by Bůh mohl být stvořen dětinskou hrou nebo volbami lidí. Pod tímto mylným dojmem, kdy si Paundraka o sobě myslel, že je Nejvyšší Pán, poslal do Dváraky svého posla, aby zpochybnil Krišnovo postavení. Posel dorazil do Krišnovy sněmovny ve Dvárace a vyřídil poselství, které mu jeho pán Paundraka dal. Vzkaz obsahoval následující prohlášení.

“Já jsem jediný Vásudéva, Nejvyšší Osobnost Božství. Žádný člověk se mnou nemůže soupeřit. Sestoupil jsem jako král Paundraka ze své neomezené bezpříčinné milosti k souženým podmíněným duším. Ty nemístně zaujímáš postavení Vásudévy, aniž bys k tomu měl oprávnění, Ty bys však neměl šířit tuto falešnou představu. Musíš se vzdát svého postavení. Ó potomku jaduovské dynastie, odlož prosím všechny Vásudévovy symboly, které sis podvodně přisvojil, a až se vzdáš svého postavení, přijď a odevzdej se mi. Pokud ve své neomalenosti nevezmeš má slova vážně, vyzývám Tě k boji. Vyzývám Tě na souboj, který rozhodne.”

Jakmile všichni členové královského shromáždění včetně krále Ugrasény vyslechli vzkaz, který Paundraka poslal, dlouho se velmi hlasitě smáli. Poté, co se Krišna pobavil hlasitým smíchem všech členů shromáždění, odpověděl poslovi: “Ó Paundrakův posle, můžeš předat svému pánovi Můj vzkaz: ,Jsi hloupý darebák. Otevřeně o tobě říkám, že jsi darebák, a odmítám vyplnit tvoje pokyny. Nikdy neodložím Vásudévovy symboly, zvláště svůj disk. Tímto diskem zabiji nejen tebe, ale i všechny tvoje stoupence. Zničím tebe i tvoje hloupé společníky, kteří jen tvoříte společnost podvodníků a podvedených. Ó ničemný králi, zahanbeně si budeš zakrývat tvář, a když ti diskem useknu hlavu, slétnou se k ní masožraví ptáci jako supi, sokoli a orli. Místo aby ses stal Mým útočištěm, jak jsi vyžadoval, budeš vydán na milost těmto nízkým ptákům. Tvé tělo pak bude hozeno psům, kteří ho s radostí sežerou.`”

Posel donesl Krišnova slova svému pánovi Paundrakovi, který si všechny urážky trpělivě vyslechl. Pán Šrí Krišna bez dalšího otálení vyrazil na svém voze, aby ničemného Paundraku potrestal. Protože karúšský král žil v té době u svého přítele krále Káší, Krišna obklíčil celé toto město.

Král Paundraka byl velký bojovník, a jakmile se dozvěděl o Krišnově útoku, vyjel z města se dvěma vojenskými divizemi akṣauhiṇī. Král Káší také vyjel—se třemi divizemi akṣauhiṇī. Když oba králové přijeli před Pána Krišnu, Krišna poprvé spatřil Paundraku tváří v tvář. Viděl, že Paundraka se ozdobil symbolickou lasturou, diskem, lotosem a kyjem. Nesl imitaci luku Šárnga a na hrudi měl nepravé znamení Šrívatsa. Krk měl ozdobený falešným drahokamem Kaustubha a dále měl na sobě květinovou girlandu, která dokonale napodobovala Šrí Vásudévovu. Byl oblečený do žlutých hedvábných šatů a na jeho voze vlála vlajka se znakem Garudy, přesnou napodobeninou Krišnova znaku. Na hlavě měl drahocennou helmici a jeho náušnice, připomínající mečouny, se zářivě blýskaly. Celkově však bylo jasné, že jeho oblek a vzezření jsou imitace. Každý mohl poznat, že vypadal jako nějaký herec hrající v převleku roli Vásudévy. Když Pán Šrí Krišna uviděl Paundrakovu napodobeninu své postavy a svých šatů, nemohl zadržet smích a smál se s velikým uspokojením.

Vojáci na straně krále Paundraky začali ohrožovat Krišnu svými zbraněmi. V přívalech na Něho létaly různé druhy trojzubců, kyje, tyče, kopí, meče, dýky a šípy a Krišna je odrážel. Neničil jen zbraně, ale také vojáky a Paundrakovy společníky, stejně jako při zničení vesmíru spálí pustošící oheň všechno na prach. Krišna svými zbraněmi rozmetal protivníkovy slony, vozy, koně i pěší vojsko a po celém bojišti se válela těla mužů i zvířat a rozbité vozy. Byli zde padlí koně, sloni, lidé, osli a velbloudi. I když zpustošené bojiště vypadalo jako místo tance Pána Šivy v době zničení světa, válečníkům na Krišnově straně dodával takový pohled nesmírně na odvaze, a tak bojovali s ještě větší silou.

Tehdy řekl Pán Krišna Paundrakovi: “Paundrako, vybízel jsi Mě, abych odložil symboly Pána Višnua, zvláště Můj disk. Nyní ti ho odevzdám. Dej si pozor! Napodoboval jsi Mě a falešně ses prohlásil za Vásudévu. Nikdo tedy není větší hlupák než ty.” Z Krišnova prohlášení je jasné, že jakýkoliv darebák, který se prohlašuje za Boha, je tím největším hlupákem v lidské společnosti. Krišna pokračoval: “Nyní tě, Paundrako, donutím skončit s tímto podváděním. Chtěl jsi, abych se ti odevzdal. Teď nastala tvoje příležitost. Budeme spolu bojovat, a pokud budu poražen a ty zvítězíš, jistě se ti odevzdám.” Poté, co Paundraku tvrdě pokáral, šípem roztříštil jeho kočár na kusy. Pak s pomocí svého disku oddělil Paundrakovi hlavu od těla, jako když Indra úderem svého blesku oholí vrcholky hor. Krišna rovněž svými šípy zabil krále města Káší. Záměrně to zařídil tak, aby králova hlava přilétla do jeho města, a členové jeho rodiny ji tak mohli vidět. Udělal to jako větrná smršť, která odnáší okvětní lístky lotosu. Pán Krišna zabil na bojišti Paundraku i jeho přítele Kášírádže a potom se vrátil do Dváraky, svého sídelního města.

Když se vracel do Dváraky, všichni Siddhové z nebeských planet opěvovali Jeho slávu. Co se týče Paundraky, ten nějakým způsobem stále myslel na Pána Vásudévu, neboť se za Něho převlékal, aby Ho napodobil. Získal proto jeden z pěti druhů osvobození zvaný sārūpya, a tak se dostal na vaikunthské planety, kde mají oddaní stejná těla jako Višnu, se čtyřma rukama, ve kterých drží čtyři symboly. Jeho meditace byla skutečně soustředěná na podobu Višnua, ale jelikož si o sobě myslel, že je Pán Višnu, dopouštěl se přestupku. Tím, že ho zabil Krišna, však byl jeho přestupek smazán. Dostalo se mu osvobození sārūpya a získal stejnou podobu, jako má Pán.

Když hlava krále Káší přilétla městskou branou, shromáždili se kolem ní lidé a divili se při pohledu na tu podivuhodnou věc. Jakmile uviděli náušnice, pochopili, že je to něčí hlava. Dohadovali se, čí hlava to může být. Někteří si mysleli, že je Krišnova, protože Krišna byl nepřítel Kášírádže, a tak se domnívali, že král Káší hodil do města Jeho hlavu, aby se lidé mohli radovat z nepřítelovy smrti. Nakonec však zjistili, že hlava nepatřila Krišnovi, ale samotnému Kášírádžovi. Jakmile to vyšlo najevo, královny krále Káší hned přispěchaly a začaly naříkat nad smrtí svého manžela. “Náš drahý pane,” bědovaly, “po tvé smrti nejsme nic jiného než mrtvá těla.”

Král Káší měl syna, který se jmenoval Sudakšina. Po vykonání pohřebních obřadů slíbil, že Krišnu, otcova nepřítele, zabije, a tak splatí dluhy vůči svému otci. Společně s učeným knězem, který byl způsobilý mu pomoci, tedy začal uctívat Mahádévu, Pána Šivu. (Pán Šiva, zvaný též Višvanáth, je pánem kášíského království. Chrám Pána Višvanátha existuje ve Váránasí dodnes a denně se v něm shromažďuje mnoho tisíc poutníků.) Pána Šivu Sudakšinovo uctívání velice potěšilo a chtěl svému oddanému dát nějaké požehnání. Sudakšina si přál zabít Krišnu, a proto se modlil, aby získal zvláštní moc, pomocí které by Ho usmrtil. Pán Šiva poradil Sudakšinovi, aby za pomoci bráhmanů vykonal obřad pro zabití nepřítele. O tomto obřadu je také zmínka v některých tantrách. Pán Šiva sdělil Sudakšinovi, že pokud budou tyto černé rituály vykonány správně, objeví se zlý duch jménem Dakšinágni, připravený vykonat jakýkoliv příkaz. Bude však muset být poslán zabít někoho jiného než kvalifikovaného bráhmanu. Při dodržení všech těchto podmínek potom Dakšinágni v doprovodu Šivových strašidelných společníků splní Sudakšinovu touhu usmrtit svého nepřítele.

Sudakšina, kterého Pán Šiva takto povzbudil, si by jistý, že dokáže Krišnu zabít. Odhodlaně začal plnit slib askeze a za pomoci knězů vykonávat černé umění spočívající v recitaci manter. Z ohně pak vyšel obrovský démon, jehož vlasy, vousy a knír měly barvu rozžhavené mědi. Byl veliký a divoký. Když vycházel z ohně, z očních důlků mu sršely žhavé uhlíky. Velký ohnivý démon vypadal ještě krutější tím, jak pohyboval svým obočím. Ukazoval dlouhé ostré zuby a vyplazoval dlouhý jazyk, kterým si olizoval horní i dolní ret. Byl nahý a držel mohutný trojzubec, planoucí jako oheň. Poté, co se zjevil z obětního ohně, stál a třímal trojzubec v ruce. Na popud Sudakšiny se pak s mnoha stovkami společníků z říše duchů vydal k hlavnímu městu Dvárace a vypadalo to, že všechny světové strany spálí na popel. Zemský povrch se otřásal pod jeho ráznými kroky. Jakmile vstoupil do Dváraky, obyvatelé propadli panice jako zvířata při lesním požáru.

Krišna v tu dobu hrál šachy v královské sněmovně. Obyvatelé Dváraky za Ním přišli a oslovili Ho: “Drahý Pane tří světů, velký ohnivý démon se chystá spálit celou Dváraku! Prosíme Tě, zachraň nás!” Takto žádali všichni Dváračané Pána Krišnu, aby se postaral o ochranu před ohnivým démonem, který se náhle objevil ve městě a chtěl ho celé zničit.

Pán Krišna, který zvláště chrání své oddané, viděl, že přítomnost velkého ohnivého démona všechny obyvatele velice zneklidnila. Okamžitě se usmál a ujistil je: “Nebojte se. Poskytnu vám veškerou ochranu.” Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je všeprostupující. Je uvnitř srdcí všech a je také vně, v podobě vesmírného projevu. Věděl, že ohnivý démon je výtvorem Pána Šivy, a aby ho zničil, uchopil Sudaršana-čakru a nařídil jí, aby podnikla potřebné kroky. Sudaršana-čakra se objevila se září miliónů sluncí a její žár byl tak mocný jako oheň vytvořený na konci vesmírného projevu. Svým světlem ozářila celý svět, povrch Země i vesmírný prostor. Potom začala ohnivého démona vytvořeného Pánem Šivou mrazit. Takto ho Sudaršana-čakra Pána Krišny zadržela a ohnivý démon, jehož pokus o zničení města Dváraky byl zmařen, se obrátil na ústup.

Jelikož se mu nepodařilo zapálit Dváraku, vrátil se do Váránasí, Kášírádžova království. Následkem jeho návratu všechny kněží, kteří radami pomáhali v černém umění manter, i se Sudakšinou, který je takto zaměstnal, spálila na popel planoucí záře ohnivého démona. Černé umění manter popsané v tantrách má taková pravidla, že nezabije-li mantra nepřítele, pak zabije původního stvořitele, protože někoho zabít musí. Sudakšina byl původcem a kněží mu pomáhali; proto všichni shořeli na prach. Takový je osud démonů: něco vytvoří, aby zabili Boha, ale stejná zbraň potom usmrtí je.

Sudaršana-čakra také vstoupila do Váránasí, hned v patách ohnivému démonovi. Toto město bylo již dlouhou dobu velice bohaté. I dnes je Váránasí bohaté a slavné a náleží k nejvýznačnějším indickým městům. Bylo tam tehdy mnoho velkých paláců, sněmoven, tržnic a bran a po stranách paláců a bran stála velká a významná sousoší. Na každé křižovatce se nacházely řečnické tribuny. Byly tam budovy, které sloužily jako pokladnice, stáje pro slony i pro koně, přístřeší pro kočáry, obilné sýpky a haly, kde se rozdávalo jídlo. Město Váránasí bylo plné všeho tohoto hmotného bohatství po velice dlouhou dobu, ale jelikož se král Káší a jeho syn Sudakšina stavěli proti Pánu Krišnovi, Višnu-čakra Sudaršana (Krišnova zbraň ve tvaru disku) zpustošila celé město tak, že všechna tato důležitá místa spálila. Její návštěva měla ničivější účinky než moderní bombardování. Když takto Sudaršana-čakra dokončila svou povinnost, vrátila se ke svému Pánu, Šrí Krišnovi, do Dváraky.

Tento příběh o zpustošení Váránasí Krišnovou Sudaršana-čakrou je transcendentální a příznivý. Každý, kdo ho s vírou a pozorností vypráví nebo poslouchá, bude osvobozen od všech následků svého hříšného jednání. To je ujištění Šukadévy Gósvámího, jenž tento příběh vyprávěl Mahárádžovi Paríkšitovi.